Tak už máme na krku srpen! Měsíc, který mi hrčí kosou a srpem plným obilí. V lesích už se to začíná hemžit houbaři, které pak někde potkáváme s košíky plnými hřibů. A rostou už zas jako za mých mladých časů. To se pstruhy a lipany je to o poznání horší jak dřív, i když v té době, o které jsem se zmínil o řádek výše, jich ještě taky moc nebylo. Nejlepší časy byly od poloviny sedmdesátých do poloviny osmdesátých let. To je tedy alespoň můj názor a prosím ty, kteří mi to budou chtít vyvracet, aby si dnes dali volno. Je vedro jako v sauně a já sedím ve své pracovně a snažím se napsat něco o měsíci, který je pro muškaře jakousi letní přestávkou, jakýmsi nadechnutím před podzimními lovy lipanů.
V červenci jsem se dostal k vodě s prutem celkem sedmkrát. Čtyřikrát jsem byl na lodi na jezeru Longemer. První a poslední lov se moc nevydařil, zato ten druhý a třetí byl velmi dobrý. Zachytal jsem si s rychle potápivou Di - 8 v hloubce kolem sedmi metrů staré ryby a i když to byla dřina, byl jsem spokojen. Chytal jsem jen na dvě mušky, z nichž horní oranžová sloužila jako " volavka" a většina ryb přišla na koncovou luru v přírodních barvách. Voda byla velmi čistá, ale přesto jsem si troufl chytat na fluorkarbonový nástavec o průměru 0,25 mm. Rybám to ale asi vůbec nevadilo.
Jednou jsem se dostal i na říčku Moselotte. Ne že bych jindy nemohl , ale ta malá šance na úlovek mě vždy odradila a tak jsem se raději snažil něco vyfotografovat. V onom podvečeru jsme byli ve stokrát prolovené tůni pod mostem a já se nejprve snažil chytit něco na mikronymfy tažené proti vodě se sklovitou intermídou, ale ryby na to nereagovaly. Po půl sedmé se zvedli lipani a tak jsem to předělal na sucho, opřel se o velký balvan a obhazoval tři ryby, které sbíraly nedaleko. Nakonec jsem přemluvil jednoho dvaatřicátník lipana na malou šedivou jepičku.Když jsem mu vyndával háček, měl v tlamce ještě dvě nezhojené rány od předchozích ulovení. To byl můj dosud jediný úlovek z francouzských řek.
Co se týká mistrovství světa ve Francii, skončili jsme o jedno místo hůře než vloni a to jak v družstvech, tak v jednotlivcích. A to už se za velký úspěch nebere, soudě dle toho, že přišly jen dvě gratulace od těch nejskalnějších. A přitom, vezmete-li si k ruce mapu, nejen Francouzi, ale i Belgičané byli doma. My jsme, bohužel, nemohli prakticky na říčkách Vologne a Thur trénovat. Španělé měli konečně štěstí, že i suchá muška platila a tak nás v posledním kole těsně předběhli. A také novela pravidel, která umožňují přístup k závodníkovi pouze pro kapitána, nás připravila o malou výhodu, kterou jsme se snažili dříve uplatňovat.
Po příjezdu z Francie jsem byl i u nás na Vltavě. Nejdříve jsem pod Č. Krumlovem dvě hodiny před setměním zkoušel malé nymfičky proti vodě a kromě pár proudníků jsem si ani neškrtl. Slunce už bylo chvíli pod obzorem, když přišla drobná přeháňka a pak se v šeru objevila duha. Prostě nádhera, jen ty ryby tu chyběly. Až těsně před setměním se začali u břehu objevovat pstroužci a sem tam byl i nějaký větší. Pár jsem jich chytl na poloutopeného kočího a jeden z nich měl skoro třicet. Šel zpátky, co taky s ním. Byla by ho škoda, i když asi brzy skončí v žaludku nějaké místní čtyřnohé vydry.
Na dvě hodinky jsem si zajel k Zastávce do Vyššího Brodu a prošel si zde svých oblíbených 250 metrů vody. Nic moc se nerojilo a tak jsem zastihl jen sbírající pstruží omladinu. Zastavil jsem se před proudem, kterým se láme vltavské dno směrem ke Špajzu. Tak tady před pětadvaceti lety stačilo navázat velkou mokrou březnovku, na přívěs dát kočího a pak jen čekat na zatažení od velkého pstruha. Dneska už to neplatí, říkám si polohlasně pro sebe, abych se tu potmě nebál. Po třetím přehození mušek je tu záběr od velké ryby a můj starý nástavec praská v místě připojení ke šňůře. Tma už je taková, že nelze myslet na jeho výměnu a případné přivázání nové mušky. Jediný solidní záběr a já ho takhle zmastil!
A tak je tu před námi ten srpen. Asi vyrazím s košíkem do lesa a budu se snažit překonat svůj předloňský rekord, tedy 250 hřibů za dopoledne. Co se týká těch ryb, tak musím zajet do Ostrova nad Oslavou, kde se bude konat letos jezerní mistrovství. A pak je tu před námi příprava výjezdu dvou družstev na mistrovství Evropy do Belgie, které bude začátkem září. Začínám připravovat širší výběr reprezentace a taky trochu i krajské akce. Moc volného času mít asi nebudu, ale snad se na tu Vltavu zase párkrát podívám.
Příjemnou dovolenou vám přeje
Váš Karel Křivanec