"Svatá Anna, chladno z rána", říkávala každoročně má pelhřimovská babička a já byl naštvaný, že už je polovina prázdnin fuč. Má babička též nikdy neopomenula přidat, že tehdy vypukla I. světová válka. Pro ní to bylo velmi významné datum. A nejen proto, že ona sama byla též Anna. Měla tehdy těsně před svatbou a její ženich se jí vrátil až skoro po pěti letech.
Dneska už je sice jiná doba, ale to letní napětí už je zase ve vzduchu. A tentokrát to není kvůli Sarajevu, ale na vině je Temelín. Rakušáci řádí jako zběsilí a být to před devadesáti lety, tak je z toho jistá vojna. Záminka by to byla určitě dostatečná.
Teď jsou všichni proti, ale proč neprotestovali před třeba deseti lety. Proč nepřitlačili tehdy a nechali nás namontovat do ruské stavby, kvůli zvýšení bezpečnosti, americkou technologii. Dnes je však toto spojení obrovskou chybou, kvůli níž se musí elektrárna vyřadit z provozu. Jestli toto není pokrytectví, tak to určitě není solidní sousedské jednání. Ještě, že za námi zatím stojí většina západních států.
Letošní letní vedra přinesla i bouře a krupobití. Jedno takové jsme si u nás na jihu Čech užili o prvním srpnovém pátku večer. Byl jsem ve Zlaté Koruně, když se o půl deváté rozpoutalo peklo. Běsnění živlů trvalo jen dvacet minut, ale stálo to za to. Takovou intenzitu deště jsem snad ještě nezažil. Když už bylo po všem, tak jsem v tom náhlém tichu uslyšel z kempu kvílení krupobitím pomlácených lodičkářů. V tu chvíli to pro mne bylo něco jako "Bič Boží". Na cestách byly hromady servaného listí, větví a mezi tím ležely i padlé stromy.
Klimatické změny se podepsaly i na braní ryb, které bylo na Vltavě dosti slabé. Ale já byl už beztak myšlenkami ve švédském Lycksele. Zde ve středisku jižního Laponska se bude konat letošní mistrovství světa v muškaření. Naše áčko tam odlétá ve středu 8.srpna. Schéma závodu mi dosti připomíná Norsko 1994. Tři říční kola s jasnou převahou lipanů a dvě jezera z lodí s divokými obecáky. "Nevstoupíš dvakrát do téže řeky" říká antický filozof, ale my se přesto o to přesto pokusíme. Do 21. srpna proto nebudu k zastižení, ale psát mi můžete. A hlavně nám držte pěsti, budeme to potřebovat...
Váš Karel Křivanec