Tropické počasí ve druhé polovině června zasáhlo citelně i braní ryb na Vltavě. Pokud byste si našli můj loňský červencový úvodník (Léto budiž pochváleno), tak v něm narazíte na mé nadšení pro jeden jistý vltavský úsek, který mě vloni velmi v těchto dnech uspokojil. Letos jsem si to chtěl znovu užít, ale nechytil jsem tam skoro nic, jen pár tloušťů, proudníků a 2 dvouroční pstroužky. Ryby tam asi byly, ale tentokrát se neukázaly a já přišel jen na hodinku a nechtěl jsem je hledat u dna.
V červnu bylo u nás velké volební klání, které bylo zakončeno voličským odmítnutím pana profesora Klause, kterého lze jistě počítat k intelektuálnímu výkvětu národa. Má však jednu vadu, on je totiž pravicový jen ve svých řečnických vystoupeních, jeho praktická politika byla pro zemi neštěstí a tak jediné, za co bych ho pochválil, byla ta opoziční smlouva, která umožnila levicovému Zemanovi pohnout se skutečnou privatizací bank a hlavně přilákat dostatek zahraničních investorů, bez nichž se nějaká restrukturalizace u nás nepohne z místa. A pak taky neomylnost páně profesorova naštvala tolik lidí, že si teď v skrytu marně láme hlavu, proč jsou ti voliči tak hloupí.
Přelom června a července bylo též vyvrcholením světového šampionátu v kopané. V době, kdy píšu tyto řádky, jsou známí semifinalisté a jistě je největším překvapením postup Koreje a vyřazení takových týmů jako jsou Itálie, Anglie či Španělsko. Někdy se na tom podepsali rozhodčí, jindy štěstí či náhoda a také sami hráči favorizovaných týmů. Takový je sport. V některých zemích to odnesli trenéři, jen málokde tu národní tragedii ustáli. Snad se naši muškaři vrátí z šampionátu ve Francii s dobrou zprávou, protože i letos budeme určitě bojovat o medaile. Otázkou je, jak na to odpoví nejlepší tým posledních čtyř sezón, tedy tým domácí Francie. Dobří budou jistě Italové, Angličané, Španělové a Belgičané. Překvapit mohou i další týmy, kterých bude celkem asi 20.
V polovině měsíce se zahajovalo i na vltavských mimopstruhovkách a ve Zlaté Koruně pod jezem. Byl jsem při tom bez prutu, jen abych se podíval, jak to vypadalo letos. Invazní jednotky tu byly od kuropění a když jsem se dostavil, tak už jsem zastihl jen rybáře druhého sledu a ty, co se jen bavili. Je to neuvěřitelné, kolik muškařů se dovede namačkat na úsek asi 200 metrů. Předtím jsem byl ještě na výborové schůzi MO ČRS Č. Budějovice 1, kde jsme diskutovali o zarybňování Vltavy pstruhem duhovým. I když jsme se asi neshodli ve všech projednávaných bodech, bylo to jistě i ku prospěchu revíru Vltava 25, který by měl být od letoška zarybňován již jen z raftu a v měsíčních intervalech.
Hospodáři této organizace se nelíbilo, že zarybňování Vltavy 28 je v přepočtu na hektar dvojnásobně vyšší než Vltava 25. Mé argumenty byly asi takové, že je zde přeci jen rozdíl v charakteru toku, pro které považujeme osmadvacítku za prioritní pstruhový revír našeho kraje. Navíc zde jsou i velmi významné finanční zdroje za prodeje nečlenských povolenek pro cizince a velký podíl úlovků na celosvazové povolenky z jiných krajů, jejichž finanční ocenění v rámci celosvazové redistribuce je rovněž velmi významné. Pstruh duhový u nás už nahradil pstruha obecného, který trpí hlavně vysokým výskytem vyder v našich revírech. I úlovky lipana na Vltavě pod Lipnem významně poklesly, tentokrát vinou zimujících kormoránů. Tato pohroma letos v zimě asi postihla už i Ohři.
Další část diskuse se nevyhnula ani vysazování velkých duháků do Lipna, které je po loňské sezóně na třetím místě v rámci ČRS v pořadí úlovků této velmi perspektivní ryby. Vzniká tu jakýsi dojem, že Lipno a i jiné mimopstruhové revíry zarybňujeme těmito pstruhy na úkor pstruhových vod. Ve skutečnosti je to právě naopak, protože část násad do pstruhových revírů je kryta příjmy z mimopstruhových povolenek, kde finanční problémy nemáme. Na mimopstruhových vodách loví asi desetkrát více rybářů a násady jsou zde obecně levnější.
Ale ještě zpět k tomu Lipnu. Dosavadní výsledky ukazují na to, že je třeba se rozhodnout jak dál. Velcí duháci nad 40 cm už nemohou být tak snadno sežráni štikami a jsou jistě atraktivním úlovkem i pro bobkaře, kteří to vše platí. Jisté omezení štiky se jeví jako nutné i pro zvýšení úlovků candáta a právě pstruh duhový by mohl vytěsnit tento volný prostor v druhovém spektru dravých ryb této naší největší nádrže.
Až letos se nám podařilo dovézt vhodnou formu velkého duháka, který má své využití i pro Vltavu. Předchozí vysazení takovýchto těžkých ryb končila do týdne "vyčištěním" vody, ale letos se tyto ryby stále ještě loví a to je dobré znamení do budoucna. To byl také důvod, proč se mi nechtělo moc podporovat vysazování těžkých ryb na Vltavu a proto byly tyto ryby směrovány především na stojáky, kde vydrží déle než na řece. Velký duhák jistě potěší, ale jeho hmotnost vytěsní 2 nebo tři tabulové a v konečné bilanci je třeba mít na paměti, že čtyři takoví duháci v tašce našeho rybáře připraví o úlovky další 2 - 3 jiné lovce, protože tyto ryby by tam jinak v případě vysazení menších duháků kusově zůstaly.
Naštěstí už pro mne tyto starosti brzy skončí a doufám, že se mi funkci krajského hospodáře podaří předat výrazně mladšímu a dostatečně erudovanému funkcionáři, kterého jsem si vyhlédl jako svého nástupce. Ty věčné spory už mě vyčerpávají a já sám cítím, že je potřebná změna, protože můj potenciál už je také vyčerpán a nerad bych se podílel na stagnaci, plynoucí z této únavy. Cítím, že už se taky blíží doba, kdy budu muset uvolnit i svůj post vedoucího závodního družstva, ale zde zatím nevidím vhodného nástupce, který by to byl ochoten a hlavně schopen dělat alespoň tak jako já. Jednou se však takováto osoba určitě objeví a já jí rád předám ta těžká vesla…
Váš Karel Křivanec