Autor: Karel Křivanec
Tak už tu zas máme červen, který je pro mne jednoznačně spojen s pstruhy. Ti se právě v této době u nás na Vltavě začínají cpát hmyzem, až mají žlutá bříška nacpaná skoro k prasknutí a s chutí pak skočí po kdejaké vhodné mušce. Letos tu proto byla z důvodu jejich ochrany zvýšena míra potočáků na 45 cm a tak bychom se mohli dočkat častěji i pěkných úlovků. Tedy nenajdou-li se mezi námi krkouni, kteří se budou houby ohlížet na snahu o zvýšení početnosti této nádherné ryby. Vyspělejším sportovcům to vysvětlovat nemusím, ale je tu stále ještě dosti těch, co chodí k vodě především pro maso a pro ekonomické zhodnocení zakoupené povolenky.
Pro ně a i pro ty, co si občas taky rádi pochutnají na vlastnoručně ulovené rybě, se dnes vysazují ty metráky a tuny duháků, kteří by jim měli vynahradit naše domácí pstruhy obecné. Je to tedy takový první pokus u nás a bude proto potřebovat hodně podpory od všech rybářů, abychom se jednou dočkali na Vltavě podobných ryb, které dnes hostí třeba Traun. Pak už nebudeme muset jezdit za krásnými zážitky tak daleko a staří pamětníci velkých vltavských pstruhů si možná znovu koupí pstruhové povolenky.
Od poloviny června už také končí hájení lipana a i on má v jižních Čechách zvýšenou míru na 40 cm, což platí na všech revírech bez výjimky. Tragické následky zimujících hejn kormoránů jsou na Vltavě velmi patrné a lipani se dnes vyskytují na Vltavě pod Lipnem prakticky jen v obcích, kam se tito černí ptáci v zimě odvažují jen výjimečně. Nad Lipnem a všude jinde je držena stejná míra, která by měla zabránit nájezdům a přesunům části našeho členstva za masem, což by mohlo mít na populace naší dámy proudů skoro stejný dopad jako všichni ti predátoři dohromady. Pro někoho to možná není milé, ale rybolov a přístup k němu se vyvíjí a mění a proto bylo třeba učinit i tento další krok...
V květnu jsem měl plno práce s celou řadou akcí, o kterých jsem vás víceméně už průběžně informoval a proto bych se jen krátce zmínil o vítězném tažení našich jezerních muškařů západní Evropou. Skoro to už tak začíná vypadat, že se těžiště muškaření ze břehu začíná přesouvat k nám. Vyplývá to nejen z úspěchů našich závodníků, ale i z počtů jezerních závodů u nás a i z počtu jejich účastníků. A tato báječná změna se stala prakticky v průběhu deseti let! Když se nad tím trochu zamyslím, tak musím přiznat, že je to i pro mne velké překvapení, protože počty jezerních závodů začínají převažovat nad tradičními říčními soutěžemi a stojaté lokality už dnes máme skoro ve všech krajích.
Zdá se tedy, že bych mohl být spokojen a v klidu si vychutnávat výsledky svých předchozích aktivit, ale teď to prostě nejde. Mám před sebou další oříšek, který je nečekaně tvrdý. Mluvím tedy o juniorském mistrovství světa, které se bude konat v polovině července u nás na Vltavě. Zpočátku to vypadalo, že to bude taková oddychová akce, ale teď často kleju jako pohan. Mistrovství světa dospělých v Českém Krumlově (1996) ani Mistrovství Evropy v Kostelci (2000) proti tomu bylo bezproblémové. Nyní už také více chápu proč se čtyři šampionáty mládeže nekonaly a někdy mám chuť s tím také seknout.
Vše to plyne z malé zkušenosti vedoucích mládežnických družstev, kteří velmi často nemají tušení o základních věcech a pojmech, které mají manažeři týmů dospělých jaksi v krvi. Dobře je vidět právě vliv zkušených vedoucích u největší výpravy, Angličanů, kterých přijede 31. S nimi byly problémy pouze v tom, že jinak interpretují horní věkový limit juniorů, protože si tuto otázku vykládají na Britských ostrovech jinak než na Kontinentu. Kromě toho, že stále ještě nemám definitivní přihlášky od Francouzů, Španělů a Norů, mě hodně vystrašila i rekordní vedra z konce května, která mi připomenula, že asi ještě budeme muset upravit program tak, aby se lovilo více ráno a později k večeru.
Co se týká dalších závodů, už nám toho na jaře moc nezbývá. Na řadě budou jen druhé ligy a krajské soutěže a od poloviny června se naše zraky budou upírat k polskému Sanu, kde se koná letošní mistrovství Evropy. Prezentovalo se k němu 15 týmů mužů a dvě družstva žen.
Naši zvědové si byli prohlédnout dějiště šampionátu a hlásí překvapivě dobré zarybnění a to nejen lipany, ale i pstruhy. Jedinou záhadou asi bude jezerní závod z lodí, kde bude potřeba hodně štěstí. Přesto si ale myslím, že naši zase budou bojovat o mety nejvyšší. I když s nimi tentokrát nebudu, protože příprava juniorského šampionátu je pro mne prioritní. Přesto jim doma budu držet pěsti a doufám, že na tu práci nebudu sám.
Mnoho štěstí v červnu na pstruhových vodách kdekoli u nás i v cizině Vám přeje
Váš Karel Křivanec