-= tisk =-

KVĚTEN A EU JSOU UŽ ZA DVEŘMI

Autor: Karel Křivanec

Duháci berou

Sedím v chalupě ve Zlaté Koruně a dívám se z okna na Vltavu, která si svižně uhání severním směrem k Budějovicím a listuji si v právě zveřejněné vyhlášce k zákonu o rybářství. Letos by tedy měl ještě platit stávající rybářský řád a všechny ty novoty by nás čekaly až napřesrok. Venku je ještě dubnová zima, ale už kvetou meruňky a také jabloně a hrušně už asi brzy zazáří svými květy. Révu jsem si musel sestříhat sám, protože Slavoj nějak neměl čas a připravoval se zodpovědně na Poličku, ve které se mu tak mimořádně zadařilo, jak on říká. Ostatně si o tom taky něco můžete přečíst v dnešním vydání PM.

Snažím se od Slávka pochytit také něco o sadařině, protože on je všeuměl v tom nejlepším smyslu toho slova. Něco jako Karel Liška, který také zůstal starým mládencem a věnoval se hodně svým zálibám a koníčkům, ve stáří hlavně stromům, které tu po nás zůstanou ještě hodně dlouho. Vy mladší to ještě nevnímáte, ale ani já nebyl jiný. Všechno chce svůj čas.

Ještě před zahájením sezóny jsme měli pravidelnou tiskovou konferenci, nevím kolikátou už v pořadí. Pro mne to byla asi poslední tiskovka Jihočeského územního výboru ČRS, protože kolegové to velmi dobře zvládli a moje přítomnost už tam příště asi nebude nutná. Hovořilo se i o problémech se státními lístky a nesmyslných požadavcích vůči cizincům, o novele zákona o rybářství, o predátorech a hlavně o škodách způsobených kormorány a vydrami, za které nám stát už rok dluží 625 tisíc korun a stále nemá na to, aby soudně ukončenou při zaplatil, což nikoho z přítomných žurnalistů nepřekvapilo. A pak se také mluvilo o zarybňování revírů a o loňských úlovcích, protože už to zkrátka brzy začne.

Ta chvíle nastala před týdnem v pátek 16. dubna a i já si vzal volno, natáhl budík na pátou a v šest jsem jel v Koruně po pontonovém mostu přes Vltavu. Rybářů se všude rojilo moc, i když zde byli v převaze asi vláčkaři. Zamířil jsem na Květoňov a byl jsem tam před sedmou, tedy jistě dvě hodiny po těch prvních, kteří si zde vystáli frontu na nejlepší místo. Počasí bylo rybí, zataženo a ve vzduchu jsem cítil vodu.

Bylo mi také jasné, že s focením to tentokrát nebude žádná sláva a tak jsem alespoň obcházel a pozoroval. Rybáři stáli v pětimetrových rozestupech a já napočítal 85 lovících a 55 aut. Na vodě bylo asi 6 lodí a k tomu je třeba přidat ještě několik žabích mužů na úžasných nafukovačkách. Občas se vytáhl nějaký ten duhák a vzácněji i siven, ale žádní obři, takže bylo vráceno zpět jistě tisíc ryb a zdálo se mi, že tu bylo už dosti rybářů, kteří si nepřišli jen pro maso, i když to mohlo být i tím, že ty ryby byly spíše menší.

Jen u pole se našla skupinka asi pěti rybářů, kteří vlezli do vody a stáli 2 – 3 metry od břehu a statečně kalili vodu. Možná, že si prodloužili hod o 1 – 2 metry, ale splašili to tradičně všem okolo. Něco takového slušný jezerní muškař neudělá, protože brodit se můžeme tehdy, když jsme u vody sami, nebo když v okruhu 100 metrů není jiný břehař. Také lovci z lodí někdy nectí tu zásadu, že nemohou přijet k břehovému rybáři blíže než na 50 metrů a břehaři zase nemohou házet šikmo podél břehu tam, kde stojí někdo jiný a to i tehdy, když sem přišel třeba dlouho po nich. Takové jsou nepsané zákony ve slušné jezerní společnosti.

Po osmé jsem ukončil obchůzku, při které jsem zjistil, že dost ryb je najetých v zadní laguně a tak jsem se tam taky vypravil. V půl deváté jsem už nahazoval a hned prvním pokusem jsem vytáhl duháka okolo 35 cm. Po chvilce chytání se spustil silný liják, který mě však nepřekvapil. Byl jsem na něj dobře připraven a tak jsem si ho docela pochvaloval. Po dešti se začali rojit pakomáři a ryby za nimi stoupaly až na hladinu, ale já stále váhal s nasazením plovoucí šňůry a zůstával u pomalé intermídky a menších lur. Nejlepší výsledky mi poskytl malý černý pulec s těžkou zlatou hlavou. Dychtivé ryby nebyly daleko od břehu.

Proč tam brodí

Do jedenácti hodin jsem vytáhl jedenáct duháků a jednoho sivena. Pak se najednou ukázalo sluníčko, zmizely vlny a ryby přestaly sbírat a já věděl, že jsem to prošvihl. Zkusil jsem to sice ještě chvíli s pakomáry a jejich kuklami na plovoucí šňůře, ale vytáhl jsem už jen jednoho duháčka. Pak mi do prostoru těsně přede mne najeli otec se synem na lodi a dvakrát uvízli na dně a vyprošťovali zlatou mušku, takže jsem si už byl zcela jist, že dneska už by to mohlo stačit. A po pravdě řečeno, ty tři hodiny házení jsem už začal cítit v loktech.

Odpoledne jsem se ještě vypravil na Žumberk, kam jsem přijel ve chvíli kdy tam řádila pořádná průtrž mračen. Tato malá nádrž byla právě skoro výhradně v rukou vláčkařů, od nichž jsem zjistil, že tu bylo ráno asi čtyřicet lovců. Řeč přišla i na nádrž Humenici, na které se už také letos chytá, i když bude v oficiálních popisech vyznačena až příští rok. S přechodem kompetencí na kraje se ukázalo, že nádrž nebyla nikdy oficiálně vyjmuta z dekretu tohoto revíru a tak sportovním rybářům vlastně teď sama spadla do klína. První z mého seznamu tří volných revírů si tedy můžeme škrtnout. Kdopak asi sáhne po zbývajících dvou?

V dubnu jsem měl také dost práce s korespondencí a zařizováním letošních akcí naší reprezentace. Nejdál jsme s přípravami na Mistrovství Evropy, kde zatím není ještě vyřešena letecká doprava, nejhorší je to s juniory, protože FIPS-Mou opět zaspala. Mohu se pochlubit, že jsem byl první a zatím jediný, komu se podařilo navázat přímé spojení s norskými organizátory, kteří mě požádali o pomoc v této záležitosti, protože uzávěrka přihlášek měla být do konce dubna.

Trochu mi to zvedlo sebevědomí poté, co jsme byli zaplaveni hromadou stížností jak všechno děláme špatně. Když píšu o hromadě stížností, tak je to pravda, i když ta hromada může pocházet z jedné hlavy, dá-li se to tak říci. Letos jsem patnáctým rokem předsedou ústředního odboru LRU - muška a za tu dobu prvně svolávám mimořádné zasedání, takže se asi opravdu něco děje. Nechci však nikoho ovlivňovat předem a tak o tom všem snad budu moci promluvit příště. Já dobře vím, že nemám svou funkci napořád, ale nerad bych jí uvolnil pro někoho, kdo toho nebude hoden. Velice nerad bych předal i tuto svou štafetu do špatných rukou.

Květen je tedy stále ještě přede dveřmi a nás čeká užší výběr reprezentantů v Rožmberku nad Vltavou. Chytat se budou dva závody na Vltavě (28 a 29), dva závody na Vltavě 34 mezi Horní Vltavicí a Lenorou a jeden závod na Malši 5 u Kaplice. Bojuje se o postup na MS 2005 ve Švédsku. Tyto tratě budou prvně testovány právě při letošním ME. Koncem května vyjíždí i část závodníků našeho budějovického klubu na mezinárodní mistrovství Lucemburska, které bude na stojaté vodě u Weiswampachu. Tentokrát pojedu s nimi a přidá se k nám i několik pražských muškařů. To už budeme řádnými členy EU a doufám, že ani tentokrát ostudu neuděláme. Těch patnáct let od revoluce uběhlo jako voda, ale co bude za dalších patnáct let, to nikdo neví.

V květnu se už také víc rozeběhne muškaření na našich řekách, které jsou nyní znovu dorybňovány po zimním řádění kormoránů alespoň duháky a menšími pstruhy obecnými. Na MRKu si stěžoval jeden rybář na to jak špatně dopadla jeho parta při zahájení v jižních Čechách na Vltavě a Malši. Asi nečte naše stránky a neví nic o té černé pohromě. Krom toho byla letos hodně dlouhá zima a voda ve Vltavě je ještě tak studená, že se netřely ani štiky. Soused mi dneska hlásil, že viděl půlmetrového zaplísněného duháka v řece pod Zlatou Korunou, takže výsledky zimy budeme moci bilancovat nejdříve koncem května, kdy by mělo být jasné, co nám ve vodě ještě zbylo.

Váš Karel Křivanec

-= tisk =-