Květen je měsícem velkého těšení, protože se muškařská sezóna začíná už pěkně rozjíždět a to je před námi ještě červen, kdy přijde její jarní vrchol. Začíná také závodní muškařská sezóna, které bych se dnes chtěl trochu více věnovat, ale nejdříve ještě pár řádek k dubnu.
O problému, který mě postihl se ztrátou veškerého nářadí, těsně před začátkem sezóny, jsem už psal a tak bych se k němu teď nechtěl vracet. Pro ty, co se ptají, zda je něco nového, musí říci, že nic. Ono je totiž mnohem jednodušší sepsat pár protokolů a nakreslit nesmyslné půdorysné studie, než něco vypátrat, ale nechme se přesvědčit.
Začaly první závody, ať už takzvané "pouťáky" , nebo první vážné závodění registrovaných sportovců. To jsou ti, co platí třeba onu stokorunovou známku. A teď je dobrá příležitost poděkovat i těm, co si jí koupili jako důkaz podpory našich sportovců. Loňským výsledkem této akce, o které jsme se zmiňovali i v PM, byl zisk ve výši 104 000 Kč.
V této souvislosti bych chtěl odpovědět na dotazy, proč není Poličská muška započítávána do celostátního závodního žebříčku. Je to proto, že se nekoná podle našich závodních pravidel, ve kterých je hlavní důraz kladen na to, aby se nezabíjely ryby. Kromě toho zde nikdy nebyla dodána kompletní výsledková listina a navíc musí být takovéto závody pod dohledem a kontrolou ÚO LRU - muška, tedy včetně takové maličkosti, jako je losování či výběr rozhodčích.
Naši junioři měli koncem dubna v Hrádku u Rokycan své první závody, které vyhrál velmi nadějný Radim Karban z Hradce Králové. Měl součet umístění 4 a ve dvou kolech závodu byl dvakrát druhý v poli šestadvaceti závodníků, když chytl celkem 31 hodnotitelných ryb. Také další juniorští reprezentanti nezklamali a skončili vesměs na předních místech. Bohužel však pro ně mám špatnou zprávu, neboť irská federace právě odvolala své pořadatelství letošního světového šampionátu z důvodu neujasněnosti státní dotace na šampionát a tak pochybuji, že se ještě najde nějaká náhrada, protože tyto závody se mají konat během letních prázdnin a to už se nedá za tak krátkou dobu zorganizovat.
Koncem dubna jsme se dočkali prvního mezinárodního úspěchu letošní sezóny. Bylo to znovu ve Francii na maratónu v Dreux a opět to byli naši závodníci Dan Svrček a Martin Mikulka, kteří tu po loňském druhém místě tentokrát zvítězili docela. V tomto břehovém jezerním závodě startovalo 33 dvojic a z našich bodovali ještě na šestém místě Šedivý a Šram.
V květnu nás čeká užší výběr reprezentantů , který se uskuteční v Rožmberku nad Vltavou ve dnech 21. - 23. 5., takže vás žádám, abyste s touto eventualitou počítali a zařídili se podle toho a jeli lovit raději úplně někam jinam, pokud se však nechcete přijít podívat jako diváci. Jedná se o nominační závody pro MS ve Španělsku v příštím roce a tam se bude chytat jen na řekách a patrně i hodně na sucho, protože to je největší zbraň domácích. Ale ani tady si nejsem jist, zda nebude všechno jinak, protože Baskové jsou v Pyrenejích stále nebezpeční.
Z těch letošních rozřaďovaček mám tak trochu obavy, protože stále nevíme, co zůstalo ve Vltavě po zimním nájezdu kormoránů. Přesto však je tato řeka stále u nás nejspravedlivější z hlediska šancí pro všechny závodníky. Jen dvakrát jsem se, po dobu působení ve funkci předsedy muškařského odboru, nechal přemluvit k jiné vodě a vždy to nedopadlo dobře. I když se snažíme vybrat co nejregulérnější vodu, se kterou máme řadu zkušeností, vždy nás něco překvapí a ne každý závodník se s tím dokáže vyrovnat, i když většina reprezentantů chápe, že se sem může promítnout i špatný los.
Je zajímavé to sledovat. Dobrý los se bere jako samozřejmost, špatný pak může vyvolat mnoho emocí. Proto v posledních letech provádíme po polovině každého závodu ještě výměnu míst. Nominační pravidla pro MS jsou taková, že první tři z užší dvanáctky mají postup jistý a další dva jmenuje ústřední odbor po návrhu trenéra. Většinou jede prvních pět, ale i tady jsou výjimky.
Například pro MS v Anglii nebyl nominován Láďa Šedivý z Č. Budějovic, ač se umístil v nominačkách na čtvrtém místě. Pro letošní rok nebyl nominován brněnský Antonín Pešek, který skončil vloni jako pátý. V obou případech dostal přednost náš nejstabilnější závodník, kterým stále je Tomáš Starýchfojtů. Odbor tak může tímto způsobem eliminovat vlivy, které způsobí špatné vylosování.
Byli jsme po Austrálii kritizováni lidmi, kteří do problému vůbec nevidí a tito kritici dostali v odborném muškařském periodiku dosti velký prostor. Čekal jsem, že se třeba ke svým slovům přihlásí i vloni, ale ono nic. Nezúčastněnému diváku se může zdát, že se o nic nejedná, ale není to tak docela. Rádi si necháme poradit od někoho, kdo ví, o čem mluví. Taky s ním můžeme o konkrétním problému diskutovat a to se ještě nemusíme vůbec shodnout.
Příkladem je sám Vláďa Šedivý, který tak překvapil na loňském šampionátu a po předchozí "křivdě" nezahořkl. Svatý Petr se mu za to královsky odměnil. Ve Švédsku totiž bylo štěstí zase na jeho straně. Vrcholové závodění je velmi tvrdá řehole, i když tomu možná málokdo je ochoten uvěřit. Chceme, aby probíhalo ve sportovním duchu a občas nás někdo zaskočí. Pro někoho se může stát vidina startu na mistrovství světa větším cílem, než úspěch družstva, který je pro nás nejvyšší prioritou. A je někdy dost těžké vysvětlit někomu, že měl skončit do třetího místa a všechny další diskuse by byly úplnou zbytečností.
Letos čeká naše áčko na začátku července šampionát ve Francii v povodí horní Mosely a evropské mistrovství se letos bude konat v Belgii na vodárenské nádrži Klauzen. Vás teď čeká pěkný měsíc máj a já věřím, že si vzájemně popřejeme mnoho úspěchů s naší zamilovanou muškou.
Váš Karel Křivanec