Autor: Karel Křivanec
Ta dlouhá letošní zima byla ještě o pár dní delší než jsem čekal a věštil, ale teď už je tu duben a to je náš měsíc, protože už na ně brzy vyrazíme! I když se nám tato zima zdála extrémně dlouhá, hlavně z hlediska naší paměti, byla by před půl stoletím hodnocena jen jako normální. To je takový příklad relativity a jiný další vám poskytnu hned teď. Souvisí totiž s názvem tohoto aprílového úvodníku. I když je letos šestnáctého až v neděli, nemůžeme legálně k vodě už patnáctého, jak jsme byli skoro padesát let zvyklí, když připadl ten náš 16. duben na neděli.
Dokonce si pamatuji, že se jednou zahajovalo už čtrnáctého, to když připadlo kouzelné datum až na Velikonočním pondělí. I tenkrát to bylo proti platnému zákonu, ale ono se to dříve tak přísně nehlídalo. Ve vyspělejších zemích by byl tento problém řešen tak, že by se zahajovalo třetí dubnovou sobotu a všichni by měli stejnou šanci, ale to je u nás jen utopie. Řekli byste, že si lze vzít dovolenou, ale u všech povolání to nejde a například takový učitel si holt musí počkat na poslední zvonění, i když i zde budou výjimky, těžko však i u jeho žáků.
V březnu se konalo jarní zasedání ústředního odboru LRU-muška, které upřesnilo termínový kalendář závodů, do kterého se znovu vrací oblíbené MMZ Svratecký lipan. Od nynějška se bude chytat podle platného Soutěžního a závodního řádu a tak už nic nebrání tomu, aby byly započítány do celostátního žebříčku. Letošní změnou číslo jedna je ale to, že se bude mužům počítat do žebříčku už sedm nejlepších výsledků.
U toho žebříčku bych se chtěj ještě trochu pozastavit. Když jsem ho, zhruba před dvaceti lety, sestavil poprvé, setkal se se značným odporem, který pak přešel v mnoho let ignorování, potom tolerování a v posledních letech jsme se dokonce dočkali až přeceňování jeho významu. Každopádně jsou tu však pravidelně činěny pokusy o změny jeho kriterií a ne ve všech případech se vždy sleduje jen jeho faktické zlepšení.
Neustále se potýkáme se snahou nepočítat do něj mezinárodní závody, ale naše účast na závodech v cizině je přeci velmi důležitá a jen s tím českým rybníkem už díru do světa neuděláme a nebudou-li závody v cizině bodované, pak ztratí pro naše závodníky svou atraktivitu. Jen ať se nás bojí v celé Evropě! A jak jinak bychom se dozvěděli všechny horké novinky?
Letos se zase vyskytl pokus nepočítat do žebříčku mistrovství světa či Evropy, protože jsou to závody jen pro reprezentanty a je za ně moc bodů. To je sice pravda, ale pokud se neumístíš na MS do 20. místa, tak už můžeš mít za mistra republiky bodů stejně a pak i víc. Na mistrovství světa je vždy alespoň stovka závodníků a pro naší špičku má význam umístění do třicátého, maximálně do pětatřicátého místa, protože horší umístění jim stejně už moc v žebříčku nepomůže.
V posledních letech pozoruji snahu zvyšovat bonifikaci za umístění v nižších soutěžích a snižovat ji u těch nejvyšších a to není dobré. Dnes je totiž žebříček významným kriteriem i pro sestavování reprezentace a ta si žádá udržet silný tým bez větších personálních výkyvů po delší dobu. Závodníci dozrávají a získané zkušenosti zúročují při těch nejvýznamnějších akcích. Řekl bych, že nastavený systém výběru reprezentantů není vůbec špatný a že mu nechybí ani očistný prvek, protože dravé mládí je také přínosem dobrého týmu. Pro klidné svědomí jsem se o těchto problémech musel aspoň v krátkosti zmínit, protože už brzy dojde ke změně a můj nástupce by těmto tlakům mohl velice snadno podlehnout.
Před měsícem vrcholila zimní olympiáda a ve všech mediích jsme si mohli přečíst, že nás pět zlatých letos nemine. Já osobně jsem byl velmi spokojen i za tu Katčinu jedinou a všem radilům bych připomenul osud Jakuba Jandy. Ještě si totiž pamatuji doby, kdy stačilo, aby se náš skokan postavil na můstek a bylo z toho vítězství. Pak přišlo mnoho let půstu a nikdo si ani nepoložil otázku, kam se ti zlatí čeští hoši poděli? A najednou tu byla pochodeň Jakuba Jandy, který šel od vítězství k vítězství, přestože se předtím dlouho potácel kolem dvacátého místa. A pak vypukly spory a trenér, který Jandu udělal, odchází jinam. To je ta povaha česká, před kterou je třeba se mít stále na pozoru…
Jistě jste si všimli, že PM začal uveřejňovat překlady z francouzského Peche Mouche a někteří mi napsali i pár povzbudivých řádek. Důvod je zřejmý, musíme se dívat i do Francie, která je v suchém chytání a jeho nymfových aplikacích značně před námi. Jediný problém je v tom, že se za tyto překlady musí zaplatit a jsme znovu u staré písničky. Mám jen dva věrné sponzory a pro vydávání časopisu bych jich potřeboval mít prostě víc. Kromě pár výjimek nemám ani dopisovatele, kteří raději pošlou svůj příspěvek do některého placeného rybářského periodika, protože já opravdu na honoráře nemám. Radil jsem se i s odborníky a ti mi řekli to, co už dávno vím. Webové stránky tohoto typu jsou prostě pro čtenáře zadarmo a já žádnou rybářskou pornografii vydávat nehodlám.
V březnu byl také dokončen padesátiminutový film o loňském světovém juniorském šampionátu v jižních Čechách, i když ještě stále není jisté, kdo zaplatí jeho výrobu a zda se tedy vůbec bude kopírovat na DVD. Problém je v tom, že film nebyl zahrnut do rozpočtu této akce, protože vlastní nápad vznikl až dva dny před zahájením mistrovství. I když ho ti, kteří ho zatím viděli, velice chválili, pro vlastní dokončení záměru to nemusí být rozhodující. Ne všichni jsou totiž nadšenými muškaři a příznivci závodění vůbec.
A na závěr přeci jen jednu dobrou zprávu. V prvním dubnovém týdnu očekáváme, že president republiky podepíše zákon, který nám umožní uplatňovat náhrady za škody způsobených volně žijícími chráněnými predátory i v rybářských revírech. Končí tak jedno období legislativního chaosu, který umožňoval hradit škody na výrobních plochách, ale na sportovních vodách přeléval odpovědnost za výkrm chráněných dravců na sportovní rybáře.
U nás v jižních Čechách se hlavně jedná o zimující kormorány a celoroční vydru. Je celkem jisté, že my do náhrad „půjdeme“ a stát se pěkně „prohne“. Pak už snad budou úředníci přinuceni zamyslet se i nad tím, jak udělat něco i pro regulaci jejich neúnosných stavů. Za získané peníze bude sice do vody vysazeno více rybiček, ale zda to pomůže k nastolení rovnováhy není vůbec jisté. Hospodaření v krajině by se mělo provádět citlivě a s využitím všech současných možností a znalostí. Zatím se tedy první krůček podařil, ale bylo to v poslední chvíli, protože zelení se blíží do parlamentu a co bude potom, to je vskutku ve hvězdách.
Ať vám ohýbají pruty! To vám přeje
Váš Karel Křivanec