Autor: Karel Křivanec
Ta letošní zima byla jako za mého mládí, i konec března byl ještě docela studený a v Povltaví napadlo všude mnoho sněhu. Když jsem přijel poslední březnovou sobotu na svou chalupu u Volar, byl jsem dost zaskočen tím, že jeden ze vzrostlejších stříbrných smrků měřil najednou jen něco přes metr. Nejdříve jsem proklel všechny zloděje vánočních stromků, ale pak jsem zjistil, že chybějící špička leží vedle pahýlu kmene pod sněhem, jehož váha dokázala zlomit mladý kmínek o průměru kolem patnácti centimetrů. Také v lese kolem Soumarského mostu bylo vyvráceno mnoho smrků i s kořeny. Vltava však tekla ve svém korytě jen o trochu zvýšená a lehce přikalená právě končící zimou.
A už jsou tu první muškařské závody, kterými byl pro nás i letos Marathon dvojic v Dreux, jehož se zúčastnilo 10 českých týmů a právě přišla zpráva o vítězství dvojice Jaromír Šram a Tomáš Starýchfojtů a čtvrtém místě Peciny s Grünem. I na Poličce je pěkně živo a první dubnový víkend tam vypukne největší domácí muškařské klání a letos na podzim tam zavítá i jezerní mistrovství České republiky. Docházejí nám i pozvánky k velkým mezinárodním soutěžím a letošní prioritou jistě bude mistrovství světa na Slovensku. Po kritice moravského odboru byl zrušen výjezd reprezentace do Lucemburska a tato doba bude místo toho věnována průzkumu slovenských vod. Zajištěno je i ubytování B-týmu pro mistrovství Evropy ve Švédsku a tak už jen čekáme na bližší údaje k mistrovství světa juniorů v Norsku.
Se zmínkou o juniorském šampionátu, který byl v předchozích čtyřech letech zrušen z různých důvodů, bych se chtěl zmínit o tom, že Rada ČRS se rozhodla přidělit v roce 2005 toto mistrovství do jižních Čech, neboť je na České republice řada. Pravděpodobným střediskem tohoto klání bude Rožmberk nad Vltavou a kromě vyšebrodské Vltavy se počítá i s úseky na Malši a horní Vltavě nad Lenorou. Rada ČRS mi také svěřila funkci mezinárodního organizátora a já doufám, že se i v tomto případě budu moci spolehnout na pomoc okolních místních organizací a jejich členů na postech rozhodčích. Největším problémem bude správná volba tratí, protože se tyto závody konají v době letních prázdnin a kdo zná Vltavu, ten ví o čem hovořím.
Dostal jsem žádost z mnichovského mysliveckého a rybářského muzea o pomoc s přípravou muškařské exposice, jejíž jedna část má být věnována i české nymfě. Poskytl jsem sice organizátorům něco vzorků z mé soukromé sbírky, ale pokud by se někdo z čtenářů PM chtěl k této iniciativě připojit, může mne kontaktovat a případně i poslat své vzory, které budou předány organizátorům výstavy i se jménem vazače a tedy dárce.
Od Okresního soudu v Českém Krumlově mi přišel dopis s doručenkou a to mám vždy zkaženou náladu. Tentokrát se však nejednalo o další stání kolem rybářských potřeb, které mi byly odcizeny před dvěma roky, ale byla to žádost o vypracování posudku na škody způsobené kormorány na Vltavě. I když bych ho jako soudní znalec moc rád zpracoval, musel jsem tuto nabídku odmítnout, protože by zde mohla být vznesena námitka na podjatost znalce.
Navrhl jsem proto čtyři jiné renomované kolegy, všichni jsou z kategorie "tmářů" jako já. Kormoráni jsou už tedy letos pryč a tak je zas můžeme čekat až v listopadu a to jich už asi nebudou dvě stě, ale spíš tři stovky a v dalším roce, pokud se nic nestane, by jich mohlo být i pět set. Chystáme se o tom hovořit i na tradiční dubnové tiskové konferenci v Č. Budějovicích a také i o tom, že nám stát už rok dluží skoro čtvrt milionu za prohrané spory za škody způsobené vydrami, které jsme my rybáři sice definitivně vyhráli, ale stát platit nechce a nechce. Je to trochu pikantní záležitost, ale snad to nebude muset jít až do Štrasburku.
Od 1. dubna 2004 začne platit nový aprílový zákon o rybářství a tak, i když je jeho znění už venku, bych si jeho hodnocení ponechal až napříště, protože dosti významná bude ještě také příslušná prováděcí vyhláška, na které se velmi intenzivně pracuje a jsem opravdu zvědav, zda se v ní objeví nějaké modernější prvky, nebo to bude jen nějaká gulášová konzerva. Na našem posledním březnovém klubu zazněly dosti ostré výhrady proti novému zákonu, ale ve své podstatě to byla kritika stávajících poměrů na pstruhových vodách, která by se dala řešit i na úrovni již citované vyhlášky a rybářského řádu. Hlavní kritika byla vedena na tradiční způsob našeho rybolovu, který dovoluje někdy neúměrnou těžbu z revírů a neumožňuje větší vyžití pro ty, kteří by si i u nás rádi zachytali v revírech se systémem "Chyť a pusť" a tedy jednou i s vyhlídkou na velké a trofejní ryby.
Po schválení zákona se rozjíždí také činnost komise pro úpravu stanov ČRS, do které jsem byl nominován naším jihočeským územním svazem. Snad to nebude práce nad mé síly, protože složení této komise je z mého pohledu velmi nevyrovnané. Ve Svazu se začínají konečně objevovat úvahy o nutnosti řešit problematiku brigádnických hodin a hlavně příspěvku za neodpracované hodiny, protože se už našly místní organizace, pro které je to významný způsob podnikání, což někde vede i k výraznému přelévání členské základny mezi organizacemi. Na druhé straně též není možné, aby byly tak výrazné rozdíly za tyto poplatky mezi jednotlivými organizacemi a aby tento členský poplatek činil třeba dvojnásobek celoroční krajské povolenky.
Byl jsem též na členských schůzích v Kaplici, kde byl asi nejzajímavější dotaz z pléna na možnosti rybolovu na Římovské přehradě, která je pro rybářskou veřejnost uzavřená, ale je stále rejdištěm pytláků. To byla voda na můj mlýn a rád jsem přítomným členům vysvětlil, že není žádný seriózní důvod k tomu, aby se zde nenašla nějaké možnost kompromisu mezi požadavky vodohospodářů a rybářské veřejnosti. Rybáři vodu těžko znečistí tak, jako jen slabý deštík v povodí přehrady, natož pak pořádná letní bouřka. Že se i čistá voda z přehrady bude muset ještě čistit, to snad ví i malé dítě, ale někdo na tyto argumenty prostě slyšet nechce a my se s tím nesmíme smířit.
Schůze v Loučovicích se často dotkla otázky zimních hejn kormoránů a devastace rybích populací, ale o tom jsme toho napsali už mnoho. Při zpáteční cestě jsem se zastavil na vyrovnávačce ve Vyšším Brodu a chtěl jsem si tam udělat nějaké obrázky. Rybáři už tu byli, i když u hráze stál ještě velký kus ledu. Na vodě jezdila loďka se třemi lovci a další dva se pohybovali po břehu. Nebyli to však muškaři ale vláčkaři, kteří zde mohou chytat na umělé nástrahy po celý rok. Byli to asi první nedočkavci a neviděl jsem, že by si sáhli na rybu. I když se této metódě nevěnuji mnoho let, zdálo se mi, že jejich podhladinový způsob lovu spíše odpovídal konci května než polovině března při roztávání ledu, ale byl to jejich den.
Jak vidíte, stalo se toho celkem hodně a dalo by se toho napsat ještě mnohem víc. Nerad bych vás však už, moji milí čtenáři, zkoušel nad únosnou mez a proto budu pro dnešek raději končit. Určitě jste si všimli, že náš časopis doznává od dubnového vydání nový vzhled titulní strany, autory jsou Bohouš Šumský (návrh) a Martin Korous (grafika). Snad se bude líbit i vám a zůstanete nám i nadále věrni. Za což předem děkuje
Váš Karel Křivanec
All the ersults are on our website: http://membres.lycos.fr/flycountryclub