Autor: Karel Křivanec
Lednový úvodník pro PM píšu právě na Nový rok a i když to před měsícem vypadalo tak, že se do konce roku už nic moc nestane, přeci jen se znovu naplnil název, který jsem mu přidělil na začátku minulého měsíce. Prosincové zasedání ústředního odboru LRU-muška hodnotilo i mezinárodní činnost v roce 2004 a konstatovalo, že patřil k nejzdařilejším v naší historii. Přesto však zde bylo rozhodnuto vypsat nový konkurz na obě trenérské funkce, protože jim právě skončil mandát. Nechci to dále komentovat a počkám si až na to, kdo se přihlásí. Teď tedy budou konečně muset vyložit karty na stůl ti, co si až dosud mysleli, že by to dělali lépe.
Jak jsem se dříve zmínil, prodělal náš odbor v letošním předjaří vážnou krizi, kdy si jeden člen ústředního odboru vzal do hlavy, že vymění trenéra ještě před vlastní sezónou. Patrně nevyhovoval jeho představám a protože on byl shodou okolností také reprezentantem, museli jsme tuto krizi řešit a vyřešili jí vyřazením onoho závodníka z reprezentace na dva roky. Ponechat jej za této situaci v týmu pro MS by bylo tou nejhorší volbou. Když bylo projednáváno jeho odvolání v Radě ČRS, bylo zde m.j. konstatováno, že reprezentant by neměl být zároveň členem ústředního odboru a mně se zdá, že to má svou logiku. Měl by si vybrat zda chce funkcionařit na celostátní úrovni, nebo reprezentovat.
Za těch patnáct let co jsem v čele odboru to byl třetí distanc, který jsme udělili a druhý stejné osobě. A bylo to o to těžší, že jsme dobře věděli o kvalitách postiženého závodníka. Museli jsme zvolit tvrdé řešení, neboť jakýkoliv kompromis by znamenal vážné nebezpečí rozklížení týmu, protože by jistě došlo k zvyšování napětí mezi ním a trenérem a to by se určitě podepsalo i na celkové psychické pohodě družstva. Jeho následná podpisová anketa mezi reprezentanty nebyla patrně tak úspěšná, aby podal zamýšlenou civilní žalobu a tak se snad celá záležitost uklidnila, i když je otázkou na jak dlouho.
Možná, že si někdo řekne, proč o tom tak dlouho mluvím, ale to je proto, že mi příští osud našeho sportu a muškařské reprezentace není lhostejný. Oznámil jsem totiž oficiálně na posledním zasedání odboru, že už příště na funkci jeho předsedy kandidovat nebudu. Během těch dvou let bych chtěl najít někoho mladšího, kdo by byl ochoten našemu sportu věnovat maximum ze svého volného času a snažil se o to, aby navázal na zkušenosti a výsledky svých předchůdců. Moc nerad bych funkci předal někomu ambicióznímu, kdo by chtěl všechno dělat jinak a neměl by na to. A to by se mohlo stát, kdyby se mé prohlášení objevilo až na poslední chvíli a muselo by se sáhnout jen po jediném řešení.
V předvánoční náladě se konalo v pondělí 20. prosince v Praze za účasti předsedy ČRS vyhlášení nejlepších sportovců roku 2004. V závodním muškaření byli tentokrát tři vítězové. Mistr Evropy ze Švédska Lukáš Pazderník, druhý vicemistr a bronzový medailista z MS na Slovensku Daniel Svrček a juniorský mistr světa z Norska Lubomír Roza. Myslím, že to nebylo žádné překvapení, protože všichni tři získali medaile na nejprestižnějších soutěžích roku.
Toho dne odpoledne se zabil ve svém autě jednatel Republikové Rady ČRS ing. Jaroslav Mráček. Sjel na rovném úseku ze silnice a po nárazu do stromu byl na místě mrtev. Znal jsem ho více než patnáct let a myslím, že jsem něco věděl o jeho silných stránkách i o jeho slabinách, mezi které rozhodně nepatřilo řízení aut. V posledních dvou letech se však dostal do spárů ďábla, z nichž nebývá úniku. A bylo jen otázkou času, kdy se něco stane. Ale když v létě utekl hrobníkovi z lopaty, tak přestal s pitím a vypadalo to nadějně. Pak však znovu upadl do vlivu démona a ten ho dostal do situace, ze které už Jarda nenašel jinou cestu...
Na jeho spolupracovníky účinkoval jeho odchod podobně jako vlny tsunami, které se přihnaly o necelý týden později jihovýchodní Asií. I tam se nyní sčítají ztráty na lidských životech a diskutuje o tom, zda šlo neštěstí zabránit. Teoretické možnosti jsou dobře známé, ale praktický život bývá jiný. Jistěže byli lidé, kteří dobře věděli, že tato část oceánu potřebuje zpětnou vazbu v podobě varovného systému, ale dokud se nic nestane, tak se čeká. A tak nějak podobně je to i s osudy lidí, které jsou stejně složité, protože jednoduchá řešení jsou zde jen těžko použitelná.
Abych zahnal trudné myšlenky, pustil jsem se po Vánocích do přípravy juniorského mistrovství světa, které by se mělo letos konat právě u nás. Důvod proč používám podmiňovací způsob je ten, že mezi roky 2000 – 2003 byly zrušeny za podivných okolností čtyři juniorské šampionáty a tak jsem přeci jen poněkud opatrný. V roce 2005 končí osmiletý mandát presidentu FIPS-Mou Jurku Kowalskému a bude se volit president nový a doufejme, že bude lepší, protože Jurek se o svěřené záležitosti staral jen málo. To jsem mu také párkrát vyčítal a z toho pramenily i naše špatné vzájemné vztahy. V presidiu mezinárodní federace už začal boj o následnictví a podle mých informací se tam připravuje další překvapení...
Na Silvestra jsem se probudil před půl šestou ráno a ani nevím proč, pustil jsem si televizi a byl jsem také překvapen! „Hádání o přírodě“, tak se jmenoval pořad ostravského studia vysílaný na ČT 2. Bylo to o kormoránech a vedle dvou rybářů, profesních a sportovních, tu vystupoval předseda ornitologické společnosti a nějaký zelený aktivista. Sportovní rybáře zastupoval Mgr. Birken, který zde vyložil skoro všechny naše argumenty a dlužno dodat, že zástupce produkčních rybářů tentokrát hovořil společnou řečí. I zástupce ornitologů uznal, že je těch kormoránů moc, jen ten zelený fousáč hájil teorii o tom, že se predátoři nemohou přemnožit.
Jistěže je to argument logický, i když, platí to i pro kormorány? Platí to pro predátory s takovým akčním rádiem a migračními tahy v obrovském území? Vždyť tito lokálně nepřemnožení živočichové se dokáží srazit do obrovských hejn a přesouvat se jako kobylky, dokud mají co žrát! Vystoupení našich zástupců bylo seriozní, ale až moc profesorské. Postrádal jsem v něm trochu emocionálního zabarvení, kterým hýřil onen ochránce přírody. A to byl, z mého pohledu, jediný silvestrovský pořad, na který se dalo koukat.
Rok 2004 je tedy za námi a Povltavský muškař startuje už do pátého ročníku. Pro mne je neuvěřitelné jak rychle to všechno uteklo. Dnes máme už asi tisíc pravidelných čtenářů a jejich počet dále roste. Na celkovém počtu přístupů, kterých bylo vloni více než 23 tisíc, se to sice nezdá, ale pak jsme asi zapomněli, že v předchozím období byl PM aktualizován každý týden, což pro mne bylo finančně neúnosné. Nyní vychází náš časopis dvakrát měsíčně a tak počet přístupů konkrétního čtenáře meziročně klesá na polovinu.
Podařilo se nám znovu sehnat také pár sponzorů, za jejichž finanční příspěvky velice děkuji. Jejich počet je víceméně stálý, ale není jich tolik, abych mohl být spokojen. Nepodařilo se mi také více podnítit zájem dopisovatelů, jejichž početnost také nijak neroste. I když je dnes čtenářů PM tolik, že pouhá stokoruna ročního příspěvku by umožnila platit honoráře dopisovatelům a najmout si překladatele na všechny zajímavé články z cizích muškařských časopisů, stále nevím jak to udělat, aby to fungovalo jinak než dosud. Tedy, čím více toho vyprodukuji a vy si přečtete, tím více za to taky zaplatím ...
Znělo to jako výčitka? Tak mi to promiňte a zkuste se na chvíli dostat do mé kůže. Možná se pak na to budete dívat trochu jinak. Já jsem si nikdy neuměl říci o peníze a neměl jsem dost času na to, abych je někde sháněl. Hodně mi ho totiž zabere psaní příspěvků a i když by se někomu mohlo zdát, že mi to jde snadno, měl by si to zkusit. Napsání čtvrtého pokračování šumavských příběhů mi trvalo deset hodin a vy si to přečtete možná za čtvrthodinku. A o některých záležitostech se musí dlouho přemýšlet, než je možné dát je na papír a právě to přemýšlení a čekání na nápad je někdy taky hodně dlouhé.
Do nového roku si žádná předsevzetí nedávám a snažím se o to, aby byl pro mne každý den stejně důležitý jako ten první nebo poslední. Doufám, že se mi během dvou let podaří vyřešit problém s mým nástupcem v muškařském odboru tak, jak se mi podařilo najít nového hospodáře pro jižní Čechy. S jeho činností jsem totiž velmi spokojen. Snad nám vydrží, i když teď přešel k jinému zaměstnavateli, kterým je Povodí Vltavy. Možná, že z toho bude daleko více porozumění na obou stranách a bude to ku prospěchu jak rybám, tak i revírům.
Vše nejlepší do roku 2005 Vám přeje
Váš Karel Křivanec