Autor: Karel Křivanec
Koncem ledna bude mít PM tříleté výročí a tak je asi potřeba se trochu ohlédnout za ročníkem 2003. Před rokem jsem vám sliboval, že pokud nenajdu nějaké přijatelné řešení jeho dalšího financování, pak budu asi muset s jeho vydáváním skončit. Mnoho čtenářů mě však přesvědčovalo, že by to byla škoda a i já měl ten pocit. V průběhu druhé poloviny roku se nám však podařilo uskutečnit několik zásadnějších změn, které poněkud pozměnily můj původní názor.
Věčné problémy s Quickem byly zažehnány vlastní doménou a při této příležitosti došlo i ke změně kabátu PM. Některým čtenářům se líbila, jiní preferovali tu původní, ale takový už je život. Moje nepřítomnost v Čechách a potom finiš při dokončování knihy o jezerním muškaření byla příčinou toho, že jsme přešli od týdeníku ke čtrnáctideníku a tato změna se osvědčila, protože měsíční počet vašich návštěv na stránce PM neklesl, zato náklady na výrobu časopisu se dostaly již na mnohem přijatelnější úroveň a já získal navíc i nějaký čas.
Dalším pozitivem dnes již minulého roku bylo zvýšení počtu dopisovatelů, kteří jsou solí každého periodika. Těm bych chtěl dnes poděkovat, stejně jako naším sponzorům, kteří si předplatili dlouhodobě reklamu a jejichž loga můžete vidět na titulní straně PM. Podařilo se nám také docílit návštěvnost přes dvacet tisíc za rok a dokonce jsem měl dojem, že přechod na dvoutýdenní cyklus dal řadě čtenářů více šancí k pravidelnému navštěvování naší stránky.
Nezdarem naopak skončila celkem dobrá předchozí spolupráce s časopisem Rybářství, kde se od dubna vyměnilo vedení redakce, která orientuje časopis poněkud jiným směrem a tuto trhlinu se nám dosud nepodařilo zacelit. Možná bychom mohli také uvažovat o vydávání stěžejnějších příspěvků jednou za rok tiskem, protože řada čtenářů stále ještě preferuje tento způsob informací a navíc by se tyto články mohly dostat i k širší rybářské veřejnosti, protože PM má nyní asi pět set pravidelných čtenářů, což zase není tak moc. Vše ale závisí na tom, kdo by šel do tohoto podnikatelského rizika a vložil do něj své peníze.
Už jsem se zmínil o své knížce: "Základy jezerního muškaření", která mi pomohla vyplaceným honorářem zalepit skoro veškeré náklady na vydávání PM v oněch předchozích třech letech, ale já bych rád našel takový způsob financování, který by mi umožnil honorovat příspěvky dopisovatelů a zadávat překlady zajímavých článků v zahraničních časopisech. Zatím je to jen na mně a já musím dělat i řadu jiných věcí. Proto jsem se dosud nevzdal myšlenky, že by se nějakým malým obnosem měli podílet na financování přípravy PM i sami jeho čtenáři.
A na závěr jen pár řádek o tom, co se ještě stalo v prosinci. V sobotu 13.12. jsem byl v Pardubicích na první schůzce Východočeského muškařského klubu a křtila se tam ta moje nová kniha. Měl jsem tam k ní i takové vystoupení a Láďa Šedivý předváděl ukázky vázání několika mušek z této publikace. Povídalo se i o Mistrovství Evropy ve Skotsku a bylo tam i podpisování ještě teplých výtisků, které přivezl pan vydavatel Liška přímo z vazárny knih v Sadské. Sešlo se možná šedesát vyznavačů muškařiny a to je asi obvyklá návštěva tohoto největšího klubu u nás, který už devatenáct let vede Bohouš Šumský.
O týden později v pátek 19.12. večer jsme měli v Římově již tradiční Vánoční pivo, na kterém se sešli členové našeho Rybářského sportovního klubu se svými příznivci a přáteli a i tam se podpisovalo a nejen to. Jedním z častých témat rozhovorů byli i kormoráni, kteří nám nadělali v uplynulých letech mnoho škod a jejichž přílet jsme očekávali i letos s velkými obavami. Možná, že bychom měli uvažovat i o možnosti, zda by se nedala vypouštět z Lipna mnohem studenější voda, která by pak umožnila zamrznutí Vltavy a to by byl konec nájezdem zimních hejn těchto ptáků.
Samozřejmě, že se mluvilo i o vyhlídkách našich družstev v příští závodní sezóně, o nových muškách, taktikách lovu a hlavně zde byla i trocha té rybářské latiny, která se týkala hlavně loveckých úspěchu v minulém roce. Myslím, že to byl opravdu podařený rybářský večírek, který nám mohou závidět široko daleko. Ale o to vůbec nejde. Hlavně, že se tu opět sešli přátelé a že si stále měli co říci. A nemohlo by to tak být i u vás?
Vše nejlepší do roku 2004 vám přeje
Váš Karel Křivanec