Závěr prvního roku třetího tisíciletí byl i v Povltaví poměrně bohatý na sníh. Jakoby nám příroda znovu chtěla připomenout, že je to ona, kdo má nad námi svou moc. A to i přes různé skleníkové efekty a ozónové díry, kterými se jí to snažíme ztížit. Chtěla nám tím jen možná naznačit, že žijeme jen v době meziledové a jednou, že se Paní Zima vrátí, i když nás už z toho hlava bolet určitě nebude.
V prosinci už těch muškařských příležitostí moc nebylo a tak se každý rozloučil po svém. Lipno zamrzlo v polovině měsíce, ale pár lidí ještě stihlo chytit kilové duháky v úseku na levém břehu nádrže mezi Novými Domky a Přední Výtoní. Já byl mezi svátky na Vyrovnávačce a hodinku jsem si zaházel. Nádrž byla do poloviny pokrytá ledem a kromě dvou bobkařů a čtyř aktivně lovících kormoránů tu bylo pusto a prázdno. Neviděl jsem, že by někdo z nás sedmi chytl něco většího.
Jája se Šeďou se byli rozloučit na Malši v zelných polích mezi Plavem a Vidovem. U "Báby Smutků", jen pár kilometrů nad Č. Budějovicemi, vyplašili hejno 24 kormoránů, ale o rybu nezavadili. Co nestihli odbojní muškaři, kteří si to osobně vyřizovali s utajenými velkými lipany během loňského podzimu, to teď dokonají černí ptáci, proti nimž brojíme všichni. Příroda znám znovu ukázala svou drsnější tvář.
Od letoška se v tomto úseku totiž musí všichni lipani pustit a generační ryby mají sloužit pro chovatelské účely a mají se sem po výtěru vracet zpět, což bylo některými muškaři předem zpochybňováno. I když všechno proběhlo v souladu s rybářským řádem, naskytuje se nyní otázka, bude-li sem ještě co vracet? Velmi zajímavá je i otázka, jak se o tom tito Kormoráni dozvěděli už druhý den poté, co byly přineseny nové popisy revírů z tiskárny.
Na jihočeském hospodářském odboru jsme o tom měli velkou diskusi, protože místní organizace chtěla toto opatření prosadit na celém mimopstruhovém úseku Malše pod Římovem. Odbor nakonec souhlasil s mým návrhem, ponechat také něco pro uspokojení rybářské veřejnosti, která si platí povolenky a která si chce odnést domů i maso. Chovatele mohl tento nedlouhý úsek uspokojit jen z části, ale pro veřejnost zbylo stále místa dost.
Čekal jsem, že si u části výborů a chovatelů nadělám zlou krev, ale nečekal jsem vůbec reakci skupinky ryzích sportovců, kteří si zde už několik let pěkně v tichosti lovili a většinu velkých ryb dokázali bez zaváhání pustit. O tomto úseku s lipany přes 40 cm jsem sice věděl, ale nikdy jsem neměl potřebu sem zajet. Byl jsem rád, že tu ještě žijí a myslel jsem si, že jsou v dobrých rukou. I to byla jedna z těch příslovečných kapek, pro které jsem se rozhodl, že už nebudu letos na podzim znovu kandidovat na funkci krajského hospodáře.
Jednou to prostě přijít muselo a já tu funkci vykonával posledních 12 let a stejně dlouho jsem byl předtím neoficiálně i jeho zástupcem, i když jsem vedl třeba úplně jiný odbor. Ono je s tím poměrně hodně práce a v posledních letech mi do toho hovořilo více lidí, než bych byl ochoten tolerovat.
A pak jsem zažil i několik vážných zklamání a vážných kontraverzí v územním výboru pro věci velmi malicherné a zároveň i nezájem o řešení některých otázek, které se zase mně zdály být podstatné. A taky jsem zjistil, že už my ubývají síly a že už bych s tím měl tedy přestat. Asi mi někdo vyčte, že jsem si nevychoval nástupce, ale ono to není tak jednoduché, neboť mé nároky jsou vysoké a není snadné takového člověka najít. Vedle odborných předpokladů musí mít totiž moře volného času a taky být ochoten to dělat.
Proto jsem také svůj úmysl nekandidovat ohlásil s ročním předstihem, aby bylo dost času pro nalezení vhodného nástupce, protože mi není lhostejné, komu svou funkci předám. Je mi také jasné, že tím patrně skončí i mé působení v Radě ČRS, ale s tím se už asi nedá nic dělat, mé rozhodnutí nedělat nadále krajského hospodáře je konečné. Myslím, že jsem tím i pár lidí potěšil a snad i pár lidí zklamal. Ti druzí mi to řekli, ti první mlčeli jako ryby. Ale takový je už života běh a já bych chtěl odejít v dobrém. To je i mé krédo.
Jak vidím, dnes jsem se trochu déle zapovídal, snad mi to, milý čtenáři, pro jednou promineš. Asi budu mít brzy více času na věci, které jsem musel předtím odkládat a třeba i neviděl. Snad budu mít více času i na Povltavského muškaře, který by mi ty ztráty mohl vynahradit. Ale to se uvidí, žádné velké předsevzetí si do nového roku nedělám, ale cítím ve vzduchu, že nějaké změny přijdou. Děkuji Vám za trpělivost, že jste dočetli až sem a přeji mnoho zdaru i v roce 2002.
Váš Karel Křivanec