Autor: V. Stránský
Řeka Smědá je pro muškaře téměř neznámou vodou, která se vrátila k rybímu životu v průběhu posledních 15 - 20 let, když se začalo v Jizerských horách s plošným vápněním mletým dolomitem. Přitom vápnění lesů se tu provádělo už za dob Albrechta z Waldštejna, neboť ve zdejších lesích bylo vždy plno kyselých rašelinišť. Ke zničení zdejších biotopů však došlo až ve druhé polovině minulého století v důsledku kyselých dešťů, což byl důsledek polských a německých tepelných elektráren, které se nacházely v těsné blízkosti našich hranic. Jejich činnost již byla naštěstí zastavena, nebo zde byl zaveden odsiřovací program. Bez činnosti sportovních rybářů z MO ČRS Frýdlant v Čechách by se do této říčky však vracely ryby mnohem pomaleji.
Řeka pramení v Jizerských horách pod chatou Smědava v nadmořské výšce 875 m a na své 44 km dlouhé pouti je rozdělena na pstruhový a mimopstruhový revír. Až k Frýdlantu teče k severozápadu, pak se obrací k severu a tento směr si zachovává až ke státní hranici s Polskem,kterou překračuje u obce Ves.
Revír začíná již od pramenů, ale první ryby se objevují až v obci Bílý Potok pod Smrkem, od bývalého jezu u karosárny, který byl při letošních povodních zničen a majitel MVE, na něm dnes provádí opravu a souběžně buduje i rybí přechod, zatím jediný na této řece. Dno je zde kamenité s většími balvany, rybí obsádku tvoří hlavně siven, zřídka pstruh obecný. V těchto místech je řeka široká 3-5 m a hluboká 30-60 cm. Ryby kolem 35 cm je asi maximum, co lze v těchto místech ulovit. Úsek je špatně chytatelný, protože břehy jsou buď regulované, nebo jsou zarostlé hustým porostem a brodění, či spíše chůzi korytem, ztěžují velké balvany.
Asi tak o 1,5 km níže po proudu v obci Hejnice se koryto začíná rozšiřovat, dno je písčité a začíná převládat pstruh obecný. Břehy jsou již zpravidla přírodní, začínají se tvořit první větší tůně, které mohou být místy až 1,5 m hluboké. Za zmínku ještě stojí jez za továrnou Knorr-Bremse, pod kterým lze taky chytit větší rybu. V těchto místech také vtéká do Smědé Bílý potok a o 200 m níže Černý potok. Oba potoky jsou chovné.
Řeka dál pokračuje volnějším tempem až k dalšímu jezu za restaurací "Dělnický dům", místy se tvoří peřejnaté úseky. U tohoto jezu je opět náhon na MVE, který vtéká do řeky až o 50 m dále a pokud turbína běží (což je po většinu roku ) a je nízký stav vody (hlavně v létě), je těchto 50 m suchým korytem a přes jez neteče skoro žádná voda. Ryby, které nestačily odplavat při klesající vodě jsou uvězněny ve vyhloubené kapse pod jezem.
Dostáváme se o několik stovek metrů dále po proudu, až k jezu u restaurace "U skály". Od tohoto jezu dolů po proudu je dosazován pstruh duhový a ryb je v řece již dostatek. Peřejnaté úseky se střídají s klidnějšími až po místa s táhlými zrcadly a s hlubšími tůněmi. To jsme již na kraji obce Raspenava, kde se začínají objevovat i první lipani.
Od obce Bílý Potok až k Frýdlantu protéká Smědá venkovským osídlením a po většinu své cesty je lemována silnicí, takže je až na výjimky dobře přístupná. V Raspenavě se koryto rozšiřuje na 5-8m, místy i 10 metrů. Ve Frýdlantě, v místech,kde řeka protéká městem, je na revíru ustanovena Chráněná rybí oblast. Zde je také možno vidět, jak velcí lipani a pstruzi se v řece vyskytují. Ryby kolem 45 cm zde nejsou výjimkou. CHRO začíná betonovým silničním mostem u ČSAD a končí silničním mostem s železnými oblouky nad jezem Slezanu a.s. Od těchto míst se revír stává hůře přístupným pro motoristy a řeka začíná protékat listnatými a smíšenými lesy. V této divoké přírodě sleduje tok řeky od Frýdlantu až k elektrárně na Hartě železnice, kde po dalších 500 metrech pstruhový revír končí přehradou. Ještě je nutno dodat, že kromě ryb lososovitých a lipana se v tomto revíru vyskytuje vranka, mřenka, střevle, plotice, okoun a ojediněle i štika.
Z další fauny se na řece vyskytuje ledňáček, volavka popelavá a v poslední době i vydra, která se sem rozšířila z mimopstruhového revíru. Celkově lze říci, že je pstruhový revír Smědá 2 velmi dobře zarybněn a i když zde ryby nedosahují přímo kapitálních rozměrů, bude málokterý muškař odsud odcházet nespokojen.
Pod přehradou řeka pokračuje v podobném rázu jako nad ní, protéká smíšenými lesy, které pomalu řídnou a menšími vesničkami. Její dno přechází z kamenitého do písčitého až jílového charakteru. Velké zastoupení zde má lipan, který se vyskytuje po celém mimopstruhovém revíru, lze zde však ulovit i pstruha obecného a duhového. Dále zde žije kapr, cejn, ostroretka, okoun, bolen, mník, podoustev, maréna, jelec tloušť a štika.
Od silničního mostu v obci Spodní Předlánce, kdy Smědá protéká loukami a tvoří meandry a hluboké tůně, se nachází přírodní rezervace "Meandry Smědá",která sahá až k železničnímu mostu v Černousích. Kromě ledňáčka, volavky a vydry se zde ještě vyskytuje 86 vzácných druhů pavouků ( mezi nejvzácnější asi patří skákavka mravenčí a slíďák tatarský), 130 druhů střevlíků a další bezobratlí živočichové. Z toho důvodu je také zakázáno provádět činnosti, které by mohly způsobit měnu vodního režimu, jakož i tábořit a provozovat hromadné sportovní a rekreační akce. Rybařit se zde však může.
Řeka zde vytváří krásné scenérie, při chytání ze břehu je však dávat pozor na podemleté břehy, které mohou být i nebezpečné. Od železničního mostu v Černousích je rybolov povolen celoročně, platí zde však doby hájení. To se týká úseku až k jezu v obci Ves, odkud již neplatí ani doby hájení a ani zákaz přivlastňování ryb nedosahující nejmenší stanovené délky. Divím se, jak toto někdo vůbec mohl navrhnout, natož schválit. Je sice pravda, že nedaleko od tohoto jezu řeka již opouští naší republiku, ale myslím, že to není dobré řešení. Oba revíry obhospodařuje MO ČRS Frýdlant v Čechách.