Autor: Karel Křivanec
Název dnešního zamyšlení vychází z hlavní charakteristiky uplynulého roku 2003 a zároveň je i tak trochu symbolický. Patrně se jednalo o nejsušší rok za posledních sto let, který přišel hned vzápětí po tisícileté povodni v Povltaví a co je ještě zajímavější, že rok 2001 byl druhý či třetí nejsušší ve stoleté periodě. Nám muškařům jistě nemusím připomínat, jak velký vliv mají výkyvy vodních stavů, jakož i dostatek či nedostatek vody na náš sport.
A i pro naše reprezentační družstvo to byl rok suchý, i když nechybělo a mnoho a zase byly medaile, které se od nás s jakousi samozřejmě očekávají.
Nedá se říci, že by se chlapci ve Španělsku nesnažili, ale tentokrát se k nám štěstí obrátilo zády. A to jsme dvě závodní kola vyhráli a dva závodníci byli v první desátce mezi jednotlivci. V normálních letech by nás medaile ve družstvech neminula, ale rok byl suchý a zbývající tři členové týmu byli až v páté desítce, což se nám stává málokdy a tak to bylo jen páté místo mezi dvaceti zúčastněnými národy. Pozitivem tohoto šampionátu byla skutečnost, že jsme snad přišli na důvody úspěchů našich hlavních soupeřů, tedy družstva Francie a stále se lepšících Belgičanů.
Řekl bych, že hlavním našim problémem je velké množství spadlých ryb, což je u našich soupeřů něco zcela neznámého. Tento problém vynikne zvláště tehdy, když se chytá málo ryb a hlavním či jediným úlovkem je lehký pstruh obecný. Takováto rybka se na našich rychlých prutech a při vedení nakrátko velmi často setřepe a takto pak přicházíme o pocty nejvyšší. Ale to není jediná příčina našich problémů.
Ve Francii je většina řek už po mnoho let silně vychytaná a tak v tom jejich závodníci umí chodit. U nás se často loví během tříhodinového závodu i desítky ryb a když nějaká spadne, tak se toho moc neděje a závodník to může ještě hravě dohnat. A viděl jsem i takové případy, že utekla soutěžícímu více než polovina ryb a on se z toho jaksi nedovedl poučit.
K této české raritě přispívají i někteří pořadatelé našich domácích soutěží, když zvyšují "objektivitu" závodu tím, že vůbec nestanoví míru hodnotitelných ryb a tím automaticky otevírají prostor k rychlozávodům s velkými počty úlovků, zatímco v cizině je to hodně často souboj o jedinou rybičku a ta nám pak nakonec ještě spadne, zatímco naši soupeři jí dokážou dostat do podběráku.
Vedle velkých zkušeností z takovéhoto bídného chytání jim k tomu pomáhá i jejich výbava, která eliminuje setřepání patnáctidekového pstroužka na minimum. A pak je to také chytání s jedinou drobnou nymfičkou a pětimetrovým nástavcem proti vodě a metoda indukovaného záběru, která je velice náročná na udržení koncentrace závodníka, který v tří až čtyřvteřinovém intervalu zvedá a pokládá šňůru proti vodě a musí dokázat registrovat záběr.
Jistěže to není všelék a v hluboké vodě s lipany bude dál nejvíce platit česká nymfa vedená nakrátko a v toku s duháky to bude strímr na potápivé šňůře nebo něco zlatohlavého, ale musíme se naučit chytat i pstruhy v drobných tocích a za nízké vody, protože čtyři vítězství Francouzů v řadě rozhodně nebylo žádnou náhodou. Příští dva světové šampionáty (Slovensko a Švédsko) a Evropská mistrovství (Švédsko a Polsko) by nám sice měly vyhovovat mnohem více, ale vyhrát chtějí všichni a konkurence se rok od roku zostřuje.
Co se týká našeho vystoupení na mistrovství Evropy ve Skotsku, zde byly naše reálné vyhlídky družstva na umístění kolem šestého místa. Jednalo se tu o lov divokých pstruhů obecných ve velkých, avšak mělkých jezerech, ve kterých rovněž hodně záleželo na vylosování závodního místa či partnera v lodi. Mnoho nescházelo ani zde k zisku mistrovského titulu v soutěži jednotlivců, když náš nejlepší závodník J. Bartoň obsadil páté místo a rok nemusel být až tak suchý. Také nekonání světového šampionátu juniorů potlačilo naše medailové vyhlídky.
Jedinou velkou radost jsme tak měli z vystoupení našich reprezentantů v rámci největších lodních závodů TFEO, které se konaly ve střední Anglii na jezeru Eyebrook. Čtyři postupy z pěti možných do závěrečného finále na Chew Valley Lake a vítězství Jaromíra Šrama ve druhém závodě na Eyebrooku, to bylo velké překvapení pro řadu anglických expertů a nic na tom nemění ten fakt, že ve Velkém Finále skončili naši ve třetině stovky nejlepších.
I při domácích soutěžích byl končící rok extrémní. Ať již vzpomeneme na mistrovství ČR na Ohři pod Nechranicemi, která byla v důsledku zimního nájezdu kormoránů bez ryb, anebo na jezerní mistrovství v Jestřabicích, kde sice ryby byly, ale v důsledku vysoké teploty vody nejevily o předkládané nástrahy skoro žádný zájem. Přes časté potíže s malou vodou proběhly všechny soutěže podle plánu a tak největším překvapením domácí sezóny pro mne byla žádost Tišnovské organizace o vyřazení Svrateckého lipana (MMZ) ze seznamu bodovaných závodů.
Pokud nedojde ke změně tohoto stanoviska, pak asi nebude možné pro tento závod dlouho držet v závodním kalendáři volný termín, protože pohárové soutěže každoročně zvyšují svůj počet, takže jen v roce 2004 mají být další dva nové závody. Mezinárodní muškařské závody v Doubravníku mají u nás již velmi dlouhou tradici, kterou se nemůže pochlubit žádný jiný závod a k jejich vysoké prestiži jistě přispívá i vysoké bodové ohodnocení za umístění v první třicítce.
Suchý rok 2003 je tedy už za námi a doufejme, že ten příští bude přinejmenším srážkově normální, že tedy bude padat sníh a pak přijde i nějaký ten vydatnější déšť a co se týká naší reprezentace, pak bychom si jistě přáli, aby i pro ní kápla nějaká ta medaile. Doufám, že nezůstane jen u tohoto přání…