Autor: Tomáš Starýchfojtů
V roce 1999 se konal světový šampionát muškařů na řece Dunajci v Polsku. V družstvu České republiky jsem už nebyl úplným nováčkem, protože svůj křest jsem si odbyl před rokem na mistrovství světa v USA. Bylo to na Hadí řece, kde se mi podařilo získat bronzovou medaili v kategorii jednotlivců a tak jsem v polském Zakopaném už patřil do okruhu favoritů.
Byl jsem vylosován do velmi silné skupiny E, kde nás bylo 19, ale mými největšími soupeři byli Polák Artur Raclawski a Slovák Jožka Trnka. Oba byli prakticky na domácí vodě a na Dunajci to znali. V dějišti šampionátu jsme týden trénovali a snažili se zjisti, jaká je tam rybí obsádka a na co ryby berou. Poláci se chtěli vytáhnout a tak celou řeku enormně před závody zarybnili slušnými duháky a pstruhy, čímž vlastně potlačili místní populaci divokých ryb a hlavně lipanů.
Ve čtvrtek dopoledne začaly závody prvním kolem a můj dvousetmetrový úsek ležel pod obcí Tylmanowa Brzegi. Los to byl na začátek velmi dobrý, protože se jednalo o takzvaně vyhrávací místo. Byl jsem na něm sice třetí v sektoru, ale bylo to velmi těsné. Za tři hodiny jsem měl 43 ryb. Odpolední místo na Černém Dunajci v Novém Targu bylo jen průměrné, ale mě opravdu sedlo. Kombinoval jsem strímrování se suchou muškařinou a dostal jsem z něj 31 ryb a vyhrál svůj sektor. V průběžném pořadí jsem se po dvou kolech dostal na druhé místo za Angličana Simona Gaweswortha.
Třetí závod mě čekal až v pátek odpoledne pod Novým Targem v sektoru B. Mé stanoviště bylo tentokrát pod mostem přes řeku a bylo opět velmi dobré. Bohužel jsem se tu neudržel a dostal se do slovního konfliktu s příliš přísným vrchníkem sektoru. To mě dost rozhodilo, takže jsem tu chytl jen 27 ryb a byl až pátý v sektoru. Naštěstí ten konflikt včas zažehlil vedoucí družstva a vše skončilo jen omluvou rozhodčímu, který má vždy pravdu. A tak jsem po třech kolech figuroval v průběžném pořadí na prvním místě.
V sobotu dopoledne mě čekal nejtěžší závod, kterým bylo chytání z driftujících lodí na velmi slabě zarybněné přehradě Czorsztyn, od jejíhož napuštění uběhly jen dva roky. Naštěstí jsme dobře věděli, kde se dá ulovit aspoň jedna ryba a mě se to povedlo a navíc byla největší mezi těmi, co měli jeden úlovek. Takových nás bylo šest a jen anglický kapitán Chris Ogborne měl dva duháky, takže jsem byl druhý. Dvanáct dalších závodníků mé skupiny však bylo bez úlovku a chytit zde nulu nebyl žádný velký kumšt.
V posledním kole jsem měl za úkol ubránit své vedoucí postavení. Ryby už byly dost popíchané a tak se počet úlovků začal snižovat. Propočty trenérů před závodem říkaly, že by mělo stačit dvacet ryb na celkové zlato. Náš sektor ležel na Dunajci pod městečkem Krosčienko. Sektor zde vyhrál podle předpokladu Jožka Trnka, který měl vůbec nejlepší místo celého šampionátu. Měl však na mě ztrátu z rána, neboť jeho jediná ryba z jezera byla ta nejmenší. Velmi dobrý začátek měl i Raclawski , ale pak mu to přestalo jít, znervózněl a nevydržel psychicky tlak několika stovek diváků, kteří se přišli podívat na jeho vítězství.
Chytal jsem asi kilometr pod nimi na těžko přístupném místě a bez většího zájmu veřejnosti, což mi vůbec nevadilo. Během první hodiny jsem vystrímroval 8 ryb a to bylo slibné. Druhou hodinu závodu jsem se věnoval suchému muškaření s jepicemi a výsledkem byly jen tři ryby, takže jsem se na poslední hodinu pokorně vrátil ke stímrům. Řeka zde byla skoro sto metrů široká a ryby byly až u druhého břehu, takže jsem musel s každým úlovkem brodit přes silný a hluboký proud. Dvakrát jsem se "udělal", ale rybu v podběráku jsem vždy donesl na břeh k rozhodčímu, který mi jí změřil a pustil zpět.
Pět minut před koncem jsem mu podal osmnáctého pstruha, který mi přinesl zlato v kategorii jednotlivců. Kdybych měl jen o jednoho méně, tak to byl jen bronz! Druhý za mnou byl nakonec Ital Ferrari a třetí pak Jožo Trnka. Čtvrtý byl další Čech a veterán naší reprezentace, Milan Janus ze Strakonic a až pátý byl nakonec největší favorit, Polák Raclawski. Poláci nevyhráli ani v soutěži družstev, protože o titul je připravilo naše družstvo a pro mne to znamenalo druhé zlato z tohoto mistrovství a tak na něj budu vždy rád vzpomínat.
