Autor: Václav Liška
K letošní cestě do Švédska nás se Zdeněkem inspiroval článek na internetových stránkách www.flyfisch.cz od Jakuba a Martina. Líbilo se nám, že výprava nebude tak náročná na počet ujetých kilometrů, jako tomu bylo vloni, když jsme jeli do Tannasu. Také jsme chtěli prozkoumat nějaký jiný revír, protože většina našich minulých výprav za jezerními duháky směřovala do oblasti Hokensas.
Konečně tedy vyrážíme. Je pátek ráno 12. září a já se jako každoročně děsím, kam se všechen ten náklad vejde. Naštěstí máme na střeše ještě nosič, kam se toho vejde skutečně hodně. Nakonec nakládáme i manželky, které se již nemohou dočkat na to, až budou moci vyrazit na houby. Trasa je již tradiční: Nové Město nad Metují, Drážďany, Berlín a na trajekt do Rostocku. Přes Polsko již zásadně nejezdím, protože nemám vůbec dobré vzpomínky na jejich silnice a především na úplatné "příslušníky".
Cesta do Rostoku je dlouhá přesně 740 km a trvá nám 10 hodin. Brzy ráno kolem 6. hodiny vyjíždíme z trajektu směrem na východ. Máme před sebou jen 200 km a tak se ještě cestou zastavujeme na známé lososí řece Mörrum u města Karlshamn. V této době se loví mořský pstruh, ale žádný souboj nevidíme. Je však hezké sledovat muškaře, jak valivými hody posílají své mušky co nejdále do řeky.
Kolem jedné hodiny odpoledne projíždíme městečkem Olofstrom a za 10 minut se již hlásíme na recepci v kempu. Od cestovní kanceláře Pepa máme zajištěnou pěknou chatu pro 4 osoby a také si hned vyzvedáváme rezervované povolenky. Již doma jsme se rozhodli, že budeme chytat jen na lepších jezerech (cena 230 SEK), kde jsou vysazováni pstruzi nad 50 cm. Také jsme si vyzvedli povolenky na umělou řeku. Ty jsou nejdražší, cena je 400 SEK na den. Odpoledne jsme se jeli podívat na některá jezera, kde chceme chytat. Cestou nalézáme pravé hřiby, křemenáče a kozáky a naše drahé polovičky jsou nadšeny tak, a že se celý týden poctivě věnují sběru a sušení hub.
První den ráno odjíždíme na jezero Hallagylet, které je hodně hluboké, v průměru kolem 10 metrů. Mám problémy vůbec nasednout do boatu, protože všude jsou obrovské balvany a hloubka. Zdeněk chytá ze břehu a já ještě s jednou lodí brázdím asi 5 hektarové jezero. Mlha se pomalu zvedá, ustává drobný déšť a začíná se klubat sluníčko. Bohužel ani po 4 hodinách nemáme nikdo záběr. Jsme trochu zklamaní, protože jsme věřili, že určitě chytneme nějakého velkého duháka.
Odpoledne vybíráme druhé "lepší" jezero, které se jmenuje Mjöldrangen. Je asi dvakrát větší než Hallagylet a já si již neberu boat, ale jdu se Zdeňkem pěšky okolo jezera. Každý jde z jedné strany a na každé lávce se zastavíme a místo pořádně prochytáme. Postupně měníme různé lury a také jejich velikost. Oba chytáme s rychlejšími intermediálními šňůrami - Zdeněk Cortland Clear 444SL, já Lee Wulff Triangle Taper. Jezero je také hluboké a stejně jako na Hallagyletu nic nechytáme. Tedy nic není úplně správný výraz, protože se mi podařilo chytit dva mrňavé okounky. Večer hodnotíme uplynulý den a snažíme se vymyslet nějakou "zázračnou" mušku, která by přesvědčila místní pstruhy.
Druhý den máme povolenku na Flugstrommen, což je umělá řeka, která je dlouhá 2,5 kilometru. Parkoviště je skoro uprostřed a přístup je absolutně pohodlný. Zjišťujeme, že celý týden vůbec nebudeme potřebovat brodicí kalhoty nebo neopreny. Bohatě si vystačíme s nízkými holínkami. Také počasí je nádherné, a proto nepotřebujeme ani nepromokavé bundy. U řeky jsme kolem 8. hodiny ranní a již tam parkují dvě auta. Já si připravuji čtyřkový prut, Zdeněk pětkový. Oba jsme použili plovoucí šňůry a jako návazec fluorocarbon o průměru 0,23 mm. Navazuji větší olivovou larvu vážky (Damsel), kterou mám od kamaráda Míši a začínám prochytávat jednotlivé tůňky.
Řeka a nebo spíše říčka je široká kolem 5 až 7 metrů a tak není problém nahazovat až ke druhé straně břehu a přitahovat mušku. Asi po 15 minutách mám razantní záběr a konečně zdolávám svého prvního pstruha. Má přesně 55 cm a váha později ukazuje 2,5 kg. Háček seděl v koutku tlamy tak, že se nám jej skoro nepodařilo vyprostit a posléze jej ohýbáme. Nasazuji tedy osvědčenou Montanu se zlatým korálkem - vel. č.10 a kolem poledne chytám druhou rybu. To již i Zdeněk má jednoho duháka a zdá se, že dopolední souboj vyhraji. Když už ale balím prut, objeví se Zdeněk a nese svého druhého duháka. Dopoledne to je tedy remíza 2:2.
Po obědě, který nám připravují manželky, se opět vypravujeme na řeku. Tentokrát každý chytneme jednoho duháka. Oba lovíme na stejné Montany. Večer opět vymýšlíme taktiku na jezera. Tentokrát se rozhodujeme, že prozkoumáme speciální muškařská jezera. Ta jsou menší a také o něco mělčí. Doufáme, že se nám podaří konečně najít mušky, které by se místním duhákům zamlouvaly.
Úterní ráno je sejně krásně slunečné jako celý týden. Výbavu již omezujeme jen na minimum a začínáme chytat na jezeře Björnagylet. To je skutečně hodně malé, ale správně předpokládáme, že se nám snad podaří najít ryby. Okolo celého jezera jsou vždy asi po 30 metrech dřevěná mola, z kterých se dá velmi dobře nahazovat. Ostatně tato mola jsou skoro na všech jezerech, která jsou určená pro mušaření. Oba se snažíme nahazovat naše intermediální šňůry co nejdále, protože "jako na potvoru" se pstruzi ukazují skoro uprostřed jezera.
Zdeněk již vystřídal všechny možné mušky a tak došlo i na vzor, který má v krabičce přes dva roky a na který ještě nechytal. Je to lura s delším oranžovým ocáskem, kde je tělíčko vytvořeno z tmavšího přírodního materiálu a jako spouštěč jsou použity zlaté řetízkové oči. Konečně přichází záběr, pstruh uhání doprostřed jezera, ale Zdeněk jej postupně přitahuje a asi po 10 minutách je dobojováno. Míra ukazuje 45 cm.
Převazuji také na oranžovou luru a pak postupně vystřídám všechno, co mám v krabičce, ale stále nic! Tak to vypadá na pěknou "depku", říkám si v duchu a již nevím, co těm puntíkatým potvůrkám mám předložit. Apaticky si sedám na molo a najednou mne z klidu probere sebrání, asi tak 10 metrů nalevo u leknínů. Vyměňuji šňůru za plovoucí a jako návazec použiji Stroft o průměru 0,18 mm. Jako koncovou navazuji světlou jepičku velikosti 12 a první přívěsnou se stává srsťový chrostík vel. 10 - ať to pořádně plave!
Nahazuji směrem k leknínům a mušky nechám pohupovat na hladině. Sedám si na molo a doslova se kochám krásou švédské přírody. Najednou uslyším pořádné šplouchnutí a šňůra mi rychle mizí z ruky. Zasekávat ani nemusím, jen si vychutnávám zdolávání na jemném šestkovém prutu. Po chvilce je dobojováno a já zjišťuji, že duhák zabral na malou světlou řídce vázanou jepičku - je to spíše chmýřenka. Tak to jsem byl pořádně překvapený! Dopoledne jsem ještě chytil další dvě ryby na sucho a byl jsem maximálně spokojen. Zdeněk pokračoval s lovem na lury a chytil další čtyřicítku.
Odpoledne jsme pro změnu jeli chytat na jezero Dammetsgyl, které je stejně veliké jako Björnagylet. Stejná pohoda, ale ryb jsme chytli méně. Ve středu jdeme opět na řeku Flugströmmen. Tentokrát já nula a Zdeněk dvě ryby. Moc mi to na náladě nepřidalo, ale co se dá dělat. Ve čtvrtek se situace opakuje. Jedeme na jezero Björnnagylet a já jsem opět bez ryby.
Tentokrát mi nepomohla ani suchá muška. Ryby se totiž tolik neukazovaly a tak slavil úspěchy Zdeněk se svým "oranžákem". Z jednoho místa chytil asi během hodiny tři pěkné duháky a místní švédové se přišli podívat, na co to vlastně chytá. Většina švédských muškařů chytala na jezerech s plovoucími šňůrami a na hodně malé nymfičky nebo goldkopy. Neviděl jsem ani jednoho Švéda, že by chytal s intermediální šňůrou!
No a je tady pátek - poslední den, kdy můžeme ještě lovit. Vybíráme jezero, na kterém jsme dosud nechytali. Jmenuje se Gategylet a má asi 10 hektarů. Je tedy z muškařských jezer největší. Po příjezdu k jezeru si prohlížíme mapu, která je u každého jezera a kde jsou vždy vyznačeny všechny údaje o velikosti jezera, hloubce a umístění jednotlivých mol. Zdeněk jde zleva, já zprava. Asi po hodině chytání má Zdeněk první rybu. Poznám to hned, protože na mě spokojeně mává a naznačuje, že jsem tentokrát na řadě já. Asi to musel vidět i Svatý Petr, protože za čtvrt hodiny i já končím souboj se pstruhem, který mě pořádně potrápil.
Neposlechl jsem totiž Zdeňkovo varování, abych nedával přívěsnou luru, protože tím zvětšuji šanci, že mohu uváznout. Přesně to se stalo. Vrchním přívěsem jsem zachytit o leknínový stonek a už začala známá přetahovaná. Naštěstí vydržel návazec a tak jsem krásnou rybu dostal úspěšně do podběráku. Účinnou muškou byla oranžová lura s dlouhým ocáskem a tělíčko vyvázané z oranžové žinylky. Zdeněk chytá ještě dvě ryby a končí lov. Mě se podaří chytit také ještě jednu rybu a tak jsme oba dva moc spokojení. Jen si tak říkáme, proč jsme na toto krásné jezero přišli až poslední den - určitě poučení pro příští výpravu! Všichni jsme spokojení, protože jsme si opět prohlédli krásný kout švédské přírody.
Na řeku stačí jeden prut AFTMA č.4 až 5 (spíše rychlejší akce). Šňůry pro řeku se dají použít různé a to jak plovoucí, tak i intermediální nebo potápivé. Na této řece je určitě velký prostor pro experimentování! Na jezera jsem používal dva pruty a to SAGE XP AFTMA č. 6 a 7. Nejčastěji jsem ale chytal se šestkou, která bohatě stačila na všechny místní duháky. Na žádných jezerech v oblasti Harasjomala se nedá brodit a tak muškaři stačí jen nízké holínky a nebo pevné boty. Z boatu se dá chytat na jezerech, kde je povolen i lov z lodí. Pak je samozřejmě potřeba si přibalit neopreny. Se Zdeňkem jsme se shodli, že příště bychom si koupili jen povolenky na muškařská jezera. Cena je nižší (130 SEK) a nám více vyhovovala než ta dražší, která jsou hodně hluboká. Také povolenku na řeku (400 SEK) bychom si koupili jen na jeden den - to bohatě stačí!
E-mail: liskafox@iol.cz