Autor: Karel Křivanec
Po červencovém úspěchu na lodních muškařských závodech na nádrži Eyebrook postoupila čtveřice našich závodníků do finále tohoto největšího lodního závodu jednotlivců, které se konalo v sobotu 23.srpna na přehradě Chew Valley u Bristolu v jihozápadní Anglii. Z 22 regionálních kol se sem kvalifikovala rovná stovka závodníků, z nichž byla drtivá většina Angličané. Dále zde bylo 5 Skotů, 5 Walesanů a 5 Irů, 2 Norové, 1 Severní Ir a již zmínění 4 Češi, Francouzi ani Belgičané se letos nekvalifikovali žádní.
I když nad účastí našeho družstva vysel otazník v podobě financování tohoto neplánovaného výjezdu, došlo nakonec k dohodě s Radou ČRS, která uvolnila z fondu pro sportovní činnost šedesát tisíc koruna, letenky zaplatil Karel Vacek a stravování si uhradili sami závodníci. Česká výprava přiletěla do Bristolu ve středu 20. srpna o půl jedné ráno, odkud jsme se vydali vypůjčeným vozem hledat hostinec Wellsway Inn ve West Harptree na jižním okraji přehrady. Po chvíli hledání se nám jej šťastně podařilo najít a tak jsme byli konečně u cíle cesty. Majitelé na nás sice nečekali, hostinec byl ponořený do tmy, ale ubytovací část byla otevřenou, takže jsme byli rádi, že jsme se kolem druhé po půlnoci mohli dostat dostali do postelí.
Ráno po snídani mířily naše kroky do luxusní rybářské chaty, která se nachází u obce Chew Stoke a je zde i pěkná restaurace pro výletníky a malá prodejna muškařských potřeb. Zde jsme si zakoupili státní lístky (National rod licence) a jednodenní povolenky k rybolovu na dvě lodě a čtyři pruty (57 GBP na loď). Za tyto peníze si mohou vzít rybáři v jednom dni 8 pstruhů, jejichž průměrná hmotnost je zhruba 1 kg. Chytá se tu jen na umělé mušky a pokud preferujete břehové chytání, pak vám ke stejnému limitu bude stačit denní povolenka za 12 liber.
Všechny naše informace z různých zdrojů hovořily o tom, že ryby skoro vůbec neberou. V neděli zde byl závod, jehož vítěz měl 6 duháků a na druhé místo stačily už jen dva úlovky a také bylo velmi mnoho nul za 8 hodin lovu, což je zde tradiční doba konání takového závodu. Vyjeli jsme s Tomem za Denny Island, což bývalo vždy velmi dobré místo a druhou loď s Jájou a Pavlem jsme vyslali do okolí zátoky Herons Green Bay. Horké léto vypilo z této druhé největší anglické pstruhové nádrže více než půldruhého metru vody, takže za ostrovem byla mělčina, na které se několik lodí snažilo přemluvit ojedinělé ryby na znakoplavky. My jsme jezdili kolem hrany staré utopené cesty, která vedla od ostrova k North Shore.
I když se zde ukázalo několik duháků na hladině, nepodařilo se nám žádného z nich překvapit. Po obědě se začali na hladině ukazovat oranžoví pakomáři, ale ryby to nechalo v klidu. Kolem půl druhé jsem na superpotápivé šňůře Di-8 Airflo při zvedání k lodi ucítil drcnutí a slušný duhák visel na přívěsu, kde byla nymfa bažantího ocasu s perleťovou hrudí. Vzal jí nejspíš v domnění, že se jedná o znakoplavku. Na koncovou stříbrnou booby, která zde měla imitovat plůdek, se nepověsilo nic. To byl jediný můj úlovek toho dne, jeho útroby byly prakticjy prázdné, až na dvě znakoplavky a jednu kuklu pakomára. Tom vyzkoušel vše možné, ale neměl ani kontakt. Také druhá loď na tom byla podobně, každý měl po jednom úlovku, Pavel u klecí na bloba a Jája na kuklu pakomára.
Na jezeře už trénovalo více závodníků a mezi nimi i bratři Baarové a zatímco Iain se někam ztratil, chlubil se Craid pěti úlovky, které měl ve velké mrazící tašce. Mezi nimi byl i jeden, kterému do šedesáti centimetrů moc nechybělo. Všiml jsem si že Craig měl na vestě asi sedm ohnivě červených mušek zvaných Bob´s Bit ve velikosti 14, asi 3 olivky a jednu kuklu pakomára, což pro nás mohlo být vodítkem, pokud Craig nejlepší vzory předtím neschoval. Pozitivní byl také západní vítr, který foukal od dneška a začal míchat teplou vodu se studenější. Jeho směr odpovídal protáhlému zálivu Herons Green a zespoda sem pronikala chladná voda, která lákala pstruhy do této zátoku. Vedlejší Valice Bay už byla v důsledku snížení vodní hladiny příliš mělká a pro ryby nezajímavé.
Ve čtvrtek jsme už byli v chatě v devět ráno a hned jsme si nakoupili různé Bob's Bit, hlavně však v barvách karmín, claret a oranž. Na vodu jsme vyrazili před desátou, dříve totiž nedostanete číslo své lodě a tak se jen můžete koukat na břehaře, kteří smí lovit už od slunce východu, když si povolenku zaplatí v samoobslužném systému. Konec je stejný pro všechny, hodina po západu slunce, pro nás to však byla šestá večer, kdy bude končit závod.
Vyrazil jsem s Pavlem k Herons Green a Jája s Tomem jeli také tím směrem, ale zatočili více na jih k Moreton Bank. Už zde bylo asi pět lodí a tak jsme se za ně zařadili a driftovali se svěžím větrem v zádech ze zátoky směrem do jezera. Obloha byla zatažená těžkými mraky a občas spadla nějaká ta kapka. Pavel nasadil intermídu, na nástavec umístil dva Bob´s Bit a na horní přívěs oranžového bloba, ja zkoušel zatížené znakoplavky a drobné nymfy typu Diawl Bach.
Při prvním driftu chytl Pavel na Claret Bobs´s Bit (14) skoro dvoukilového duháka na velmi rychle stahované mušky z ruky do ruky s prutem drženým v podpaždí a jedna ryba mu spadla. Podobná situace byla i na druhém driftu, jen že oba záběry zúročil a ryby byla normálního kilového vzrůstu. Na znakoplavky záběr tentokrát nepřišel, měl jsem je asi moc těžké, chtělo to s nimi být těsně pod hladinou. Vyjeli jsme ze zátoky, neb jsme nechtěli ostatním dávat návod co dělat. Ve dvě byla porada v chatě a i druhá loď měla úlovky na Bob´s Bit, takže se zdálo, že jdeme správnou cestou.
Zbytek odpoledne jsme driftovali podél západních okrajů jezera za jachtařským klubem a hledali případné větší hejno duháků. Už jsem také nasadil Bob´s Bit, ale záběr stále nepřicházel. Byli jsme již dosti daleko v jezeře a já se chtěl vrátit, avšak Pavel mě upozornil na to, že míříme k jednomu z aeratoru, které ženou vzduch k hladině z potrubí, začínajícího v čerpací stanici pod hrází nádrže Chew¨(vyslovuje se Ču). Dal jsem na jeho názor a asi 40 metrů od "vývaru" jsem dostal na plovoucí šňůře zatažení. Urputně se bránící ryba šla pod loď a snažila se zaplést do šňůr brzdícího padáku. Ještě chvíli vzdorovala, ale pak šla do podběráku.
Před šestou jsme zajeli do naší zátoky, kde bylo stále živo. Na kotvě tu stála u břehu loď a v ní seděli tři místní rybáři, kteří chytali na sucho pstruha za pstruhem, Líhly se větší i menší olivky, ale ryby na mé mušky nereagovaly a na co chytala trojce ve člunu, to jsme nezjistili. Naštěstí to nebyli závodníci a v dalších dnech tu už nebyli. Měli prostě správnou mušku a kotvili v nejlepším místě, kudy protahovalo mnoho ryb. Po tomto tréninku se ukázalo, že všichni tři závodníci měli po třech rybách, které jsme i s tou mou darovali paní hostinské. Chyba však byla v tom, že jsme jim neprohlédli vnitřnosti, neb se je nikomu už moc nechtělo kuchat, protože se vše zdálo být jasné.
O půlnoci přiletěl poslední člen naší výpravy Karel Vacek a tak byli závodníci v pátek při oficiálním tréninku kompletní a já jim mohl pozorovat co dělají soupeři. Většina z nich byla ale hned po ránu v Herons Green a tak je měli jako na dlani. Upoutala je jedna loď, která měla s potápivými šňůrami a rychlým tahem jasně na vrch, mušku však nezjistili. Úlovky na Bob´s Bit byly celkem dobré a i blob byl účinný, i když hlavně jako lákadlo pstruhů k našim drobným muškám. Všechny ryby byly vráceny vodě ani si nikdo z našich neověřil obsah žaludků pomocí speciální lžíce, což byla chyba.
V sobotu 23. srpna před devátou bylo už parkoviště u rybářské chaty zcela zaplněné, neboť byl den vyhrazený pro finále jednotlivců TFEO. Naši si postavili po jednom prutu a další záložní mohl být jen ve složeném stavu. Taktika byla stejná, Bob´s Bit na konci a přívěsu, nahoře pak oranžový blob, jen Pavel Macháň měl bloby dva a mezi nimi Claret Bob´s Bit, šňůra byla zvolena potápivá č.4, případně rychlá intermída. Po půl desáté se vylosovala čísla lodí a ve tři čtvrti měl John Horsey poučení před závodem. V nastalém zmatku se všem nepodařilo včas nasednout a tak na ně John počkal a odstartoval závod s pětiminutovým zpožděním. Nejlepšího parťaka do lodi dostal Tomáš Starýchfojtů, jehož soupeřem byl juniorský mistr Anglie Pablo Mullings, který často testuje různé muškařské potřeby pro nejprestižnější anglické časopisy.
Po startu vyrazilo 42 lodí směrem k zátoce Herons Green, 7 jich zůstalo u chaty podél Woodford Bank a jen jediná jela za Denny Island. Odpoledne jsem jí viděl, jak se vrací a míří do centra dění v zátoce u silnice. Já jsem zůstal také u chaty a pozoroval jsem projíždějící lodě, které občas vytáhly nějakou rybu, hlavně na plovoucí šňůry a drobné podhladinové nymfy typu Diawl Bach. Stejně chytali i dva břehaři, mezi nimiž byl asi padesátiletý černoch, který zde ulovil pět duháků a byl s nimi navečer velmi spokojen.
Co se dělo v zátoce, to lze jen odhadovat, ale bylo tam velmi živo. Nebe pokrývaly šedé mraky a foukal západní vítr, takže nám vše hrálo do karet a naši závodníci chytali po rybě skoro na každém driftu, což byl v takové tlačenici úspěch. Do půl jedné to vypadalo, že jsou na čele, ale pak se mraky roztrhaly a vysvitlo sluníčko, které s tím pěkně zamíchalo. Pavel, Tom a Jája na tom byli po dvou hodinách moc dobře, jen Karel měl jednu rybu a tak opustil dohodnutou taktiku a začal si hledat jinou cestu.
Kolem jedné se začali rojit oranžoví pakomáři a to byl signál pro Iaina Baara, který na nymfy Cruncher chytl za půldruhé hodiny 7 duháků, když použil speciální šňůru od firmy RIO Midge Tip, což je plovoucí šňůra s intermediálním koncem a kuličkovitým rozšířením šňůry, které imituje indikátor záběru (psali jsme o ní v PM asi v lednu). Úspěšní byli i lovci staticky chytající drobné podhladinové znakoplavky a nymfy s plovoucími šňůrami. Našim přestlaly rychle tažené nástrahy fungovat a už jen paběrkovali.
U Tomáše se rozjel Pablo Mullings, který tahal plůdkové Sparkler Booby a v odpoledni jasně dominoval a s ním i několik dalších plůdkařů, kteří rozhodli závod ve svůj prospěch. Z našich se dovedl zorientovat jen Karel Vacek, který chytal hluboko na Silver Booby a ranní ztrátu zcela eliminoval. Nakonec dosáhli na limit 12 ryb jen dva závodníci, Lee Henfrey a Jeremy Clark. Lee byl v předchozích dvou ročnících vždy druhý a tak se letos dočkal konečně vítězství. Pablo měl sice jen 9 duháků, ale samé velké a tak obsadil skvělé třetí místo. Iain Baar byl s 11 rybami pátý a bylo vidět, že chtěl vyhrát po třetí v řadě. Zato jeho bratr Craig měl jen jednoho velkého duháka a byl s ním až 81.
A jak se dařilo našim? Tomáš Starýchfojtů měl 5 ryb a byl 29., Pavel Macháň byl se 6 duháky třicátý, Karel Vacek byl s 5 úlovky 37. a hned za ním byl 38. Jaromír Šram se 4 úlovky. Kdyby to byla soutěž týmů, bylo by moc dobré, říkali nám Angličané a Iain dodal, že včera bychom s touto taktikou ještě vyhráli, ale dnes se to vše změnilo a my to nepostřehli. Víc se asi čekat nedalo, protože je v lodním chytání mnoho taktik a přechody kdy odejít od jedné k druhé ještě nemáme v krvi. Chybou byla ta skutečnost, že v době, kdy jsme zkoušeli plůdek, ryby ještě nic nežraly a měly prázdná zaživadla. Asi to chtělo větší důslednost při vyhodnocování posledních dvou tréninků. Naše taktika fungovala jen v první čtvrtině závodu a pak už to byly jen zcela ojedinělé ryby. Plůdkaři slavili tentokrát triumf, bloby byly skoro neúčinné. Velmi dobré bylo též statické chytání s drobnými nymfami pod hladinou, což byla hned druhá nejůspěšnější taktické varianta. Bude-li nějaké příště, tak snad zas budeme o něco chytřejší…