Autor: Karel Křivanec
Poslední závodní kolo nás čekalo v pondělí odpoledne. Nad Pyrenejemi se přehnalo několik místních bouřek a tak visela ve vzduchu velká otázka, jak se tyto srážky projeví na jednotlivých závodních úsecích, už tak poničeným čtyřmi předchozími koly. Nakonec se ukázalo, že tyto obavy nebyly liché a příval postihl jak Subordán, tak i Gallego.
Vyrazili jsme s Jirkou na Subordan, protože Karel Vacek chtěl být na Aragonu sám, neb všechny potřebné informace o své dvacítce dostal předem. Když jsme přijeli před pátou do Embunu, bylo Macháňovo místo prázdné a autobus přijel až pět minut před začátkem závodu, prostě siesta se trochu protáhla. Naštěstí dostal čas na přípravu, ale jeho zprávy nebyly moc povzbudivé, protože řekou se valila bílá voda. Ještě štěstí, že bude chytat také na dvacítce, která uzavírá závodní úsek.
Během jeho přípravy u mostu jsem pozoroval tůň, ve které Francouz Garcia ráno zmařil pstruha, který už byl zase aktivní a sbíral na mělčině u pravého břehu. Ihned jsem to předal Jirkovi a ten tam hned našeho závodníka nahnal. Pstruh už sice odplul z mělčiny, ale stále ještě sbíral na vodě. Pavel se o něj párkrát pokusil a pak ho přelstil na malou parašutku jepičku. Bylo pět minut po zahájení a tak to vypadalo nadějně.
Kluci se vrátili k mostu a začali postupovat s nymfou proti kalící se vodě. V jednom proudku se při zdvihání prutu zatřepal nad vodou hodnotitelný pstruh, ale vzhledem k jeho nevelkým rozměrům nám z tvrdšího prutu během tří vteřin spadl. To by se asi Belgičanům či Francouzům nestalo, protože jejich jemné pruty by nepůsobily na rybu jako katapult. Voda stoupala, kalila se a v tůňce začaly běsnit parmy, které sbíraly něco na hladině.
Pavel se sice snažil, ale na první pohled to byl velký rozdíl od výkonu Francouze, který se ani nemusel moc před rybami krýt a jeho skvělá technika mu přinášela ovoce. Krátká nymfa tu byla k ničemu a navíc měl náš závodník velmi klouzající obuv, takže se v balvanitém korytě potácel, jako kdyby vypili demižón. Nedalo se na to moc koukat a nevěděli jsme, jak to vypadá nad námi.
Po skončení tohoto posledního kola jsem byl dosti zklamán, neboť jsme tu od našeho závodníka rozhodně čekali více. Nakonec se však ukázalo, že to bylo i tou kalnou vodou, protože v této skupině měli úlovek jen závodníci na posledních čtyřech číslech, s výjimkou Belgičana Martinovice, který měl jednu rybu z devítky. Vítězem sektoru se stal nad námi chytající mladý Slovák Peter Mesaros, který dostal dva pstruhy na strímra, Macháň byl s jedním 25 cm dlouhým pstruhem čtvrtý. Bylo to pro něj velmi nešťastné mistrovství, které mu přineslo jen čtyři hodnotitelné ryby a to pro závodníka jeho kvalit muselo být těžké zklamání.
Ani Karel se nevyznamenal a připsal si další "zero" z Aragonu. I on měl velmi těžké místo, ale šance na úlovek tu ještě byla, konkrétně v místech, kde chytl své pstruhy Francouz Guilpain. Náš závodník tu opravdu záběr dostal, ale opět stará písnička, lehký pstruh se mu setřepal z tvrdého nymfovacího prutu a další šanci už nedostal. Bez úlovku zde bylo 11 závodníků, mezi nimi i známý Ital Jacopo Tinti, ale ostatní favorizovaná družstva bodovala. Vyhrál Angličan John Tyzac se dvěma pstruhy, druhý byl Polák Konieczny se stejným počtem úlovků a třetí zde byl Belgičan Liczner, který už měl jen jednoho pstruha, ale ten měřil 33 cm a byl tedy největší mezi úlovky sedmi rybářů s jednou rybou.
Také na Gallego zústal Jája Šram bez ryby a to měl přitom bezkonkurenčně nejlepší úsek č. 7 v tomto sektoru, kde se chytlo celkem 30 ryb. Bohužel si to špatně vyhodnotil a nenastoupil hned na nejlepším místě, kde se předtím nachytaly ryby a než se v tom zorientoval, tak přišla velká voda a bylo vymalováno. I zde bylo 11 nul a mezi postiženými byli z favoritů, kromě nás, jen Italové, tedy konkrétně Angelo Ferrari, který chytal na strašné dvacítce po Macháňovi.
Sektor vyhrál Španěl Jordi Oliveras, a lovil na stanovišti č. 9, kterému patřilo druhé místo v tabulce úspěšnosti na Gallego s celkovým počtem 27 úlovků. Španěl tu dokázal ulovit šest pstruhů a v kontrastu s tímto výkonem o to více bolela naše nula. Druhý byl Francouz Eric Lelouvier, který do posledního kola vystřídal Guilpaina, jehož musel jeho kapitán stáhnout ze závodu kvůli podvrknutému kotníku. Francouz tu na stanovišti č.10 dokázal ulovit 5 ryb, což byl opravdu obdivuhodný výkon, protože před ním se tu chytli dohromady jen 4 pstruzi. Třetí místo v sektoru získal Slovák Jožo Trnka, kterému to konečně vyšlo, když z čísla 19 dokázal vylovit 4 slušné pstruhy.
Naštěstí pro nás, naše dvě hlavní zbraně přece jen zabojovaly. Nejprve to byl Tonda Pešek, jemuž los přidělil na Veralu stanoviště č. 4, na kterém včera vybouchl Belgičan Gigot a tak jsme byli zvědaví, jak si s ním poradí náš závodník. Jeho úsek se rozkládal v místě, kde měla španělská armáda letní výcvikový tábor a tak měl plno diváků a občas si k němu došli pro vodu i kuchaři. Naštěstí to Tondu nevyvedlo z rovnováhy a dokázal tu velmi soustředěným výkonem na olivovou mikronymfu a promotávanou zlatohlavou nymfu chytit tři drobné pstruhy a to mu přineslo sedmé místo v sektoru.
Tuto skupinu vyhrál velmi nečekaně Američan Sam Mavrakis s 15 pstruhy z druhého nejlepšího místa v sektoru (č. 8). Jak se to však tomuto závodníkovi, který obsadil celkově 68. místo, povedlo, to vědí jen bozi, neboť ze čtyř předchozích kol měl jen dva úlovky. Druhé místo v sektoru získal Španěl Oscar Quevedo za 7 pstruhů, ze špičkového čísla 6, které vydalo celkem 30 úlovků a třetí pak byl Angličan Andrew Dixon s 5 pstruhy na čísle 3, které jsme vyhodnotili podle úlovků jako páté nejlepší v sektoru s 26 ulovenými rybami. Možná, že už vás ta statistika dost nudí, ale co může lépe dokumentovat poměry, které vládly na jednotlivých stanovištích v Pyrenejích.
A nakonec jsme čekali, až přijede z jezera Escarra Tom, neboť jeho krátká textová zpráva zněla: "Mám 1 pstruha, říkejte mi Jezerní bůh". Samozřejmě, že to myslel jako parodii na jeden článek z časopisu Trout Fisherman, protože Tomáš je opravdu skromný člověk a žádný pan Vejtaha. Na jezeře vyzkoušel všechno možné, ale nebylo mu to nic platné a tak sáhl půl hodiny před koncem po zajícovém pulci na intermediální šňůře a pověsil se mu na to pstroužek, kterému naměřili 21 cm a to bylo osmé místo v sektoru. Dále za ním už byly jen samé nuly a mezi nimiž byl i dosud čtvrtý Belgičan Perin a Polák Walczyk.
Sektor vyhrál Ital Stefano Cotugno se 4 pstruhy a dokázal tak znovu, že takováto vysokohorská jezera jsou jeho specialitou. Lovil však na nejlepším místě na č. 19, kde vyhrál i náš Pešek a i on tu chytil pstruha přes 40 cm. Toto sektorové vítězství znamenalo pro Itala zároveň i zisk titulu mistra světa. Druhé místo vybojoval vedle něj lovící Španěl Juanma Garcia za dvě ryby a pro jeho družstvo to znamenalo zisk bronzové medaile. Třetí byl překvapivě Japonec Toshiba Bape s jedním 37 cm dlouhým pstruhem. Tento závodník se překvapivě umístil celkově na 15. místě se součtem umístění 35, když ho o pořadí v první desítce připravilo ve druhém kole na Aragonu ono Šramovo nejhorší místo na č.14, které Japonci vydalo jen jednoho pstruha, se kterým tu byl až 14.
Bylo tedy dobojováno a Američané už oslavovali svou první medaili v historii, i když jsme ještě čekali na oficiální výsledky. V pátem kole vyhráli soutěž družstev Slováci se součtem umístění 18, druzí skončili Španělé (28), třetí byli Angličané (36) a Češi obsadili sedmé místo (58). Radost ve slovenském táboře z toho byla veliká a hned tu už zněly vítězné tóny pro příští rok, kdy bude světový šampionát pod Tatrami.
V celkovém pořadí družstev si velmi těsně vítězství vybojovali Francouzi, kteří měli součet umístění 168, když ulovili 99 pstruhů. Jen o čtyři body za nimi byli se 110 rybami Belgičané, kteří se letos velmi reálně mohli poprvé stát mistry světa. Zabránil jim v tom pouze slabý výkon na jezeru Escarra, kde měli čtyři nuly a Gigotův výpadek na Veralu. Jakákoli jediná ryba by jim v těchto pěti případech přinesla zisk prvního světového titulu pro Belgii.
Třetí skončili domácí závodníci Španělska (221), kteří začali velmi špatně, ale kolo od kola se zlepšovali a výkon v závěru soutěže jim přinesl obhajobu bronzových medailí z loňského roku. Stačilo jim na to ulovit jen 68 ryb. Čtvrtí byli Italové se součtem umístění 229 a 87 rybami, pátí byli Češi (248) se 73 rybami a o jediné umístění za nimi skončili Angličané (249) s 56 pstruhy. Slováci nakonec obsadili po zlepšeném výkonu v posledním kole pěkné deváté místo se součtem umístění 295 za 38 ryb.
V soutěži jednotlivců vyhrál Ital Stephano Cotugno se součtem umístění 18 za 34 ryb, stříbro si vybojoval francouzský veterán Bernard Marguet za součet umístění 19 a 30 ryb. Bronz pro USA vybojoval Jeff Courrier za součet umístění 21 a 28 ryb a bramborovou medaili měl se stejným součtem umístění Angličan Simon Kidd se 17 rybami. Pátý byl mladý Belgičan Denis Liczner se součtem umístění 22 a 20 úlovky. Hned za ním byli dva Češi, šestý Antonín Pešek, umístění 25 za 13 ryb a sedmý Tomáš Starýchfojtů s umístěním 27 a 31 rybou. První desítku uzavírali 8. Phillipe Beranger (30), 9. Antoni Tondera (32) a 10. Olivier Martinovic (33). Pořadí zbývajících tří našich závodníků bylo následující: 50. Karel Vacek (umístění 62, 15 ryb), 59. Jaromír Šram (umístění 67, 10 ryb) a 62. Pavel Macháň (umístění 67, 4 ryby).
Po skoro čtrnácti dnech dřiny jsme toho všichni měli dost a tak jsme poslední den našeho pobytu věnovali relaxaci. Hoši se rozběhli po městečku za nákupy a my jsme si s Jirkou zajeli ještě naposledy do přírodní rezervace na horní Subordan, kde byla opravdu nádherně čistá příroda. Večer pak byl věnován slavnostnímu vyhlášení výsledků. Celý ceremoniál trval jistě přes hodinu a v jeho závěru převzali Slováci vlajku FIPSu, jako pořadatelé příštího šampionátu. Závěrečný banket byl na vysoké úrovni a velice dobře jej doplňovalo vystoupeními souborů místní hudební a taneční školy. Ráno už na nás čekala jen cesta autem na letiště do Barcelony a pak už jsme konečně zamířili domů…