Autor: Karel Křivanec
Sobotní pozdní odpoledne bylo pořádně teplé, takže závodníci jistě uvítali, že se chytalo od pěti do osmi hodin, což byl dvouhodinový posun proti běžnému časovému rozpisu v podobných soutěžích. Mým úkolem bylo tentokrát sledovat na Aragonu celé tři hodiny Francouze na čísle 20 v osadě Santa Cilia a shodou okolností to nebyl nikdo jiný, než Thibault Guilpain. Jinou shodou okolností zde bude chytat v posledním kole náš Karel Vacek, jemuž se tento úsek vůbec nelíbil a posledním důvodem bylo i to, že jsme chtěli poznat jaká bude francouzská taktika pro Aragon, kde bylo navíc dobře pozorovatelných míst jako šafránu.
Uvelebil jsem se u mostního zábradlí a přímo pode mnou stál francouzský závodník se svým kapitánem, který rovněž považoval za velmi důležité, aby tu byl v těžkých chvílích, které nováčka týmu čekaly. Aragon zde byl široký možná sedmdesát metrů, neb se tu řeka dělila do dvou ramen, která odděloval kamenitý ostrůvek.
Sektoroví rozhodčí odhoukali začátek a Francouz si vlezl do hlavního proudu, který protékal asi patnáct metrů širokým ramenem a začal šlehat řeku proti proudu nymfou, kterou po třech vteřinách zvedal, aby jí přehodil jinam.
Snažil se tedy o to, čemu Angličané říkají indukovaný záběr. To znamená, že ryba reaguje na něco jedlého, co spadne v její blízkosti do vody. Francouz postupoval velmi systematicky a asi po pěti minutách měl první záběr. Prut se ohnul do kruhu a velká ryba stála v silném proudu u dna. Mezi diváky zavládlo vzrušení, které jsem s malou trochou škodolibosti komentoval jen jedním slovem. "Barbel". A byla to slušná parma, která ho na chvíli zdržela, než jí zdolal, podebral a bez měření pustil. Je to tak, parma se tu prostě nehodnotí.
Francouzský kapitán Boyko šel po břehu se závodníkem a co chvíli mu dával taktické pokyny, podle nichž jeho mladý závodník měnil mušky. Neustálá výměna drobné koncové nymfy je pro Francouze i Belgičany typická. Proč to dělají, to zatím nevíme, ale může to souviset s hledáním správné nymfy, nebo jen barvy kuličky na hlavičce nymfy, nebo s jejím správným zatížením.
Prochytání ani ne padesátimetrového úseku, od kterého si nejvíce slibovali, jim trvalo asi pětačtyřicet minut. Se zájmem jsem sledoval jak čas letí a Boyko se mračí. Před závodem jsme spolu diskutovali o tomto místě, které se mu moc líbilo, zatímco já mu dal najevo, že si myslím pravý opak. Domorodci tvrdili, že se zde chytlo při španělském šampionátu nejvíce ryb, ale to byla voda možná o metr vyšší. Při těchto vedrech naopak viditelně klesala a tak se vše měnilo.
Francouz přišel na klidnější místo, kde přezbrojil na sucho a snažil se vyházet nějaký úlovek. Pakl se dostal do hluboké jámy pod prahem a tu poctivě prolovil krátkou nymfou a stále nic. Polovina závodu byla v tahu a Boyko se závodníkem už byli uprostřed svého úseku, možná 200 metrů ode mne, když jsem se rozhodl, že půjdu po břehu za nimi, protože už tu skoro nikdo nebyl . Cestu mi zastoupil prošedivělý čahoun a řekl mi: "No". Později jsem zjistil, že to byl lékař výpravy, který tu na mne měl dávat pozor.
Vrátil jsem se tedy na most a čekal jsem, jak to dopadne. Guilpain už byl úplně maličký a prochytával jakousi lagunu u pravého břehu. Postupoval jako stroj, s taktikou indukovaného záběru, pomalu proti vodě. Najednou se mi zdálo, že se něco děje, protože bičovací frekvence ustala a vypadalo to, že závodník tančí jako baletka.
Asi honí rybu do podběráku, blesklo mi hlavou, i když ten dlouhý tanec mohl trvat možná minutu, ale na jeho konci bylo vytažení saku, ve kterém se zmítala ryba. Závodník se s ní vydal na dalekou cestu ke břehu a bylo jasné, že tohle parma nebude. Následovalo důkladné měření a pak už se francouzský kapitán spokojeně vracel, aby odjel na Subordan, protože jejich úlovek měřil 37,5 cm. Takže Francouzi se už zachránili, ale aspoň, že víme, kde hledat ryby.
Do konce závodu chyběla ještě hodina a já musel vydržet na mostě, protože tu nebyla jiná možnost, abych se podíval na někoho jiného. Asi po necelé půlhodince se situace opakovala, jen ten tanec nebyl tak dlouhý, ale i tak to byl druhý pstruh pro Francii, měřil necelých 25 cm a celkově to bylo pro Thibaulta Guilpaina čtvrté místo v sektoru. Vítězem se stal Belgičan Alain Gigot se čtyřmi pstruhy z nejlepšího čísla 2 a protože měl po dvou kolech součet umístění 2, vyhoupl se rázem do čela soutěže jednotlivců.
Za chvíli přijel Jirka s dobrou zprávou, že Šram si zde na Aragonu svého povinného pstruha odlovil a to bylo osmé místo v sektoru, v němž bylo deset nul. Jájův úlovek měřil 26 cm a byla to jediná ryba, která byla ulovena v pěti kolech na čísle 16! O Tomovi jsme věděli, že mu to na Subordanu šlo a brzy poslal textovou zprávu, že má 7 ryb, stejně jako Američan Jeff Courrier. Víc už měli jen Francouz Marrguet (8) a Belgičan Tony Perin (13). Bez úlovku zůstali jen dva závodníci. Tomáš byl nakonec čtvrtý, i když tu asi mohl udělat víc, neboť druhý den po něm právě zde vyhrál Fin Ruokonen se 16 úlovky svou skupinu, protože číslo 11 bylo asi nejlepším místem na Subordanu.
Pak už jsme jen čekali na další zprávy a ty na sebe nechaly dlouho čekat. Tonda nám vzkázal, že má z Gallego jednoho pstruha a je tam hodně nul, včetně Italů a Španělů. Nakonec to bylo velmi pěkné páté místo ve skupině, kterou vyhrál Belgičan Grigoire (3 ryby) před Francouzem Garciou (2 ryby). Belgičan byl na lepším místě než Francouz, zato náš "flek" byl dost špatný.
Pak přišla zpráva od Karla z jezera Escarra: " Jsem blb, pstruha jsem chytl, ale na háček s protihrotem." Byli jsme jako opaření, to se nám na mistrovství světa ještě nestalo a už nejmíň deset let ani na jiných mezinárodních závodech. Nakonec jsme to slyšeli přímo od nešťastného závodníka, který měl plný box pakomárů na bezprotihrotových háčcích a mezi nimi byla jediná výjimka, o které nevěděl, takže si ani háček nezkontroloval, jak si byl jistý.
Byl to zelený glassbuzzer na čtrnáctce háčku a rozhodčí mu rybu neuznal, takže to bylo umístění 20, zatímco s uznanou rybou to mohlo být možná o deset umístění lepší. V konečném součtu by to však na polepšení družstva nestačilo, zato pro něj to mohlo být v soutěži jednotlivců asi o 20 míst lepší. Skupinu zde překvapivě vyhrál mladý slovenský závodník Vladimír Surovčík se dvěma úlovky, ten větší měřil 41 cm a bylo zde 7 nul, z favoritů to postihlo jen nás.
Poslední údaj jsme dostali od Pavla až při jeho příjezdu do hotelu. Byl z toho celý skleslý, protože měl jen dva úlovky z Veralu. Skoro se mi chtělo říci: "Cos tam dělal?"Až po skončení šampionátu se ale ukázalo, že opět lovil na nejhorším místě (č.14)v sektoru, kde byly chyceny za pět kol jen tyto dvě ryby! Celkově to ale bylo až 14 místo, tři závodníci tu byli bez úlovku a skupinu vyhrál Belgičan Olivier Martinovic s 12 rybami a třetí tu byl loňský mistr světa Francouz Brossutti s 9 pstruhy, oba však měli velice dobrá místa.
Druhé kolo závodu vyhráli s převahou Belgičané, kteří udělali čtyři jedničky a na jezeře měl Denis Liczner umístění 11, za jediného belgického pstruha z Escarra Lake, dohromady tedy měli umístění 15. Druzí byli v tomto kole Francouzi s umístěním 23 a třetí pak Poláci (29). Ostatní družstva už měla alespoň po jedné nule, mezi nimi i Česká republice na sedmém místě se součtem umístění 51.
Až po půlnoci byly vyvěšeny i výsledky po dvou kolech, kde to zas pro nás tak zlé nebylo. Vedla Belgie se součtem 52 a o tři umístění za ní byla Francie, Poláci byli třetí (78) a za nimi Češi (82), pátí Italové (90), šestí Španělé (97) a Slováci (135) si polepšili na 13. místo. Kluci většinou ještě vázali a probírali dnešní den. Zítra je čeká jen jeden závod a odpoledne bude volno. Všichni věřili, že se zlepšíme a půjdeme nahoru.
Nedělní ráno bylo opět azurové a na nebi ani mráčku, takže nás bude čekat další pěkný pařák a v řekách se už budou koupat odvážnější domorodci. Po odjezdu autobusů se závodníky jsme šli ještě do hotelové jídelny na snídaní a dosti dlouho jsme si povídali s bývalým polským internacionálem Trzebuniou, který teď přes léto pracuje jako rybářský průvodce na Hadí řece a neoficiálně trénuje americký tým. Jeho hlavním koněm je Jeff Courrier, který vede rybářský obchod v Jackson Hole, jehož majitelem je známý Jack Dennis, jinak hlavní sponzor týmu USA.
Z Jaca jsme vyjeli po deváté a zamířili na Subordan, kde měl své místo na stanovišti č. 8 náš Karel Vacek. Jirka s ním šel k vodě a já se zaměřil tentokráte na nejmladšího člena belgického týmu, kterým byl Denis Liczner. S jeho otcem, který je původem Polák, se dobře známe z různých výstav a Denise si pamatuji jako ostýchavého třináctiletého kluka, který na svěráčku vedle táty motal první mušky. Od té doby už ale vyrostl a dnes patří mezi nejlepší muškaře v Belgii.
Denis byl na stanovišti č. 1, jehož spodní část vězela v hlubokém kaňonu u silnice a horní část mizela někde za zatáčkou říčky. Sestup k vodě byl malým horolezeckým výkonem, ale stál za to, protože tu byly ryby. Mladý Belgičan nasadil lehkou nymfu a začal házet proti vodě. Na rozdíl od Francouzů jí však nechával po dopadu splouvat proudem a volnou rukou stahoval šňůru. Střídal často mušky a měnil koncovou nymfu za suchou mušku podle potřeby.
První úlovky přišly brzy a po hodině lovu měl 4 pstruhy. Velmi zajímavá byla konstrukce jeho nástavce, která mu umožňovala házet s touto lehkou nymfičkou bez problému i do vzdálenosti 7 - 8 metrů a jeho plovoucí šňůra byla stále ještě ve špičce prutu. Zhruba v polovině tohoto nástavce byla asi tři čtvrtě metru dlouhá, pruhovaná část, na niž se střídaly tři žluté, dva červené a čtyři průhledné úseky, které od sebe oddělovaly obě barvy.
Fungovalo to jako indikátor záběru a jednalo se patrně o nabarvenou průsvitnou gumu, kterou používají plavačkáři jako amortizér. Muškařská šňůra byla patrně napojena na třímetrový ujímaný nástavec, kterému se říká poly-leader. Od jiného známého Belgičana jsem vypátral, že na nástavci by měli mít ve vzdálenosti 160 cm od konce ještě přívěs s malou mokrou muškou, což mi potvrdil i belgický kapitán Nicolas Hennes, který se tu později objevil a dokonce mi prozradil, že chytají na pruty od již zaniklé firmy Elnetti. Ještě později to však vše dementovali, když zjistili, že se příliš zajímám o jejich tým a jeho finty.
Pokud byl Denis v kaňonu, tak se mu dařilo a chytl zde i jednoho opravdu slušného pstruha, který měřil 38 cm. I on ho dlouho vodil a dlouho mu trvalo, než ho přiměl, aby se seznámil se síťkou jeho velkého podběráku. Z toho se dalo usuzovat, že i Belgičané chytají na velmi jemné koncové vlasce a jemné pruty.
V závodě, kde se nechytá moc ryb, si tuto časovou ztrátu klidně mohou dovolit. Navíc jim celý chytací systém, stejně jako Francouzům, umožňuje vytáhnout prakticky všechny ryby, které vezmou jejich mušku. Belgičanovi nespadla ani jedina ryba, jen jednu utrhl na suchou mušku.při záseku. Celkově měl tedy po třech hodinách osm úlovků a to bylo druhé místo v sektoru, který vyhrál na čísle 1l Fin Ruokonen se 16 pstruhy. Denisovo místo bylo nakonec čtvrté nejlepší na Subordanu a Finovo vůbec nejlepší.
Náš Karel Vacek tu zachytal svůj velmi dobrý standart a s pěti rybami byl v sektoru osmý. Jeho stanoviště vůbec nepatřilo mezi dobrá místa, ale náš závodník tu ulovil nejvíc ze všech, kteří zde startovali. Před ním tu v prvním kole chytl rozhodně nejlepší člen polské družiny Antoni Tondera čtyři pstruhy ( 9. místo ) a ve druhém kole Španěl Garcia tři ryby (7.místo). Zbývající dva závodníci, kteří šli po Karlovi, si už nesáhli na rybu a nebylo to asi jen tím, že jejich domoviny leží na jižní polokouli (Jižní Afrika a N. Zéland).
Jirka mi přivezl velmi potěšující zprávu, že Tonda Pešek opět zachytal a na Aragonu se vytáhl, když zde ulovil čtyři pstruhy na nymfu. Stalo se to na čísle 7, kde před ním lovil nejzkušenější z Norů Eikre a slovenský chytající kapitán Jožo Trnka, oba bez úlovku, takže mu tu vlastně nechali neporušenou vodu, včetně největšího pstruha, který měřil 40 cm. Zbývající dva závodníci (Polsko a JAR) tu pak ještěpo Tondovi ulovili dvě a jednu rybu. Ani tento skvělý výsledek však nestačil na Belgičana Grigoire, který vyhrál sektor s 5 pstruhy, zatímco Ital Dona získal třetí místo za jednoho šestačtyřicátníka. Bylo tu také dvanáct nul a mezi těmito nešťastníky uvízli i Angličané a Poláci.
I z Gallego přišla brzy textová zpráva, že se dneska Tomáš zase činil a dostal na čísle 7 také sedm pstruhů, největší z nich měřil 36 cm. Víc už měl jen Ital Stefano Cotugno (10 ryb) a těsně za Tomem byl Američan Jeff Courrier (7 ryb). S nulou se muselo psychicky vyrovnat 8 závodníků, mezi nimi i Slovák Peter Stuller. Když jsme po soutěži zalovili v naší statistice výsledků, tak jsme zjistili, že Tomášova sedmička byla vůbec nejlepším místem na Gallego s 30 úlovky a Italova devítka byla druhá s 27 rybami, Američanova čtyřka byla papírově na třetí příčce se 14 úlovky a na Slovákově osmičce se chytli jen tři pstruzi. To jsou ty paradoxy španělských vod!
S nadějemi jsme hleděli ke zbývajícím členům týmu. Mobil zapípal a přišla zpráva od Jáji Šrama, který měl dnes lahůdkový Veral na čísle 7 a sedmička byly pro nás dneska velmi šťastné číslo, protože Jájovi na promotanou zlatohlavou nymfu s lila odstínem vydala sedm pstruhů a to bylo třetí místo v sektoru, který vyhrál Australan Stuart Rees (8 ryb) před Španělem Oliverasem (8 ryb). Australanova osmička byla druhé nejlepší místo v sektoru (33), Jájova sedmička byla na pomyslné třetí až čtvrté příčce úspěšnosti (30) a Španělovo místo byl na Veralu dobrý průměr, ale zase nic špičkového (19).
Na Veralu se také zrodilo jedno z největších překvapení soutěže, když zůstal na stanovišti č. 4 dosud vedoucí Belgičan Alain Gigot bez hodnotitelného úlovku. Zde se zhroutil belgický sen o historicky první zlaté medaili pro tuto zemi ze světového šampionátu. Moc nás to netěšilo, protože sem půjde v pátém kole Tonda Pešek a tak tu možná ještě na nás čeká podobné překvapení.Alainovi jsme to ale tak trochu přáli, protože s oblibou uštěpačně referuje v autobusech právě o českých nulách a teď se mu to tak trochu vrátilo. Dneska tam seděl jako zmoklá slepice a byl ještě o něco menší než normálně, protože se dostal do společenství zvaného "zero", ještě spolu se závodníky Finska, Irska a Holandska.
Od Pavla jsme nedostali žádné zprávy a tak jsme čekali na příjezd jeho autobusu. Naše předtucha se naplnila. Teď jsme chytli nulu zase mi. Na Escarra to dneska vůbec nebralo a bez úlovku bylo 16 týmů, mezi nimi všichni favorité, takže jsme tu v družstvech vlastně neztratili nic. Vyhrál Novozélanďan Shadbolt se 2 pstruhy a za ním byli s jedním úlovkem Australan Donnachy, Walesan Prichard a Fin Sironen. Z favoritů tu pohořeli loňský mistr světa Francouz Brossutti. Belgičan se slovinským příjmením Martinovič , loňský mistr Evropy z jezera Ital Sgrani a Polák Szymala.
Odpoledne jsme měli tedy volno a tak jsme ještě rozvezli ty závodníky, kterých se to týkalo, aby si znovu prohlédli svá místa na Aragonu a Subordanu, narychlo jsme koupili pití na pondělní závody a pak už jsme jen čekali, kam až nás tentokrát pošle tato pyrenejská houpačka. A bylo to vysoko, hodně vysoko! Vyhráli jsme třetí kolo! A nejen to…
V pořadí jednotlivců byl po třech kolech Antonin Pesek (součet umístění 8) v tabulce nejvýše a Tomas Starychvojtu (10) byl čtvrtý! Mezi nimi byli jen Ital Stefano Cotugno (9) a Francouz Marguet (9). V týmech bylo průběžné pořadí" 1. Belgie (99), 2. Francie (105) a 3. Ceská republika (117). Čtvrtí byli Italové (139), pátí Poláci (143), šestí Španělé (148) a smutní Slováci byli stále ještě na třináctém místě (204). Dneska se to tedy opravdu vylepšilo, ale udržíme zítra aspoň jednu medaili? Papírově to moc dobře nevypadalo, ale v takovémto závodě nikdy předem s určitostí nevíš, co se stane zítra…
 |
 |
 |
 |
 |
 |