MONGOLSKO OČIMA MUŠKAŘE

Autor: Jaromír Šram

V letošním roce jsem se i já odhodlal k rybářské výpravě do Mongolska. Spolu s kamarádem a bývalým kolegou z reprezentace v RT Láďou Keblem jsme se rozhodli pro nabídku zlínské cestovní kanceláře Ingol, která pořádala čtrnáctidenní rybářský zájezd do tábora Chanagai na řece Šiškid (Malý Jenisej). Než jsme se vypravili do země vzdálené od nás 10 000km, chtěli jsme se na tu cestu dobře připravit a tak jsem vyzpovídal rybáře, kteří zde už předtím byli. Nejcennější informace mi poskytl Miloš Kopic, který už byl v Mongolsku několikrát a na Šiškidu chytl na strýmr několik tajmenů přes 1 metr.

Můj zájem byl pouze o muškaření a tak jsem do letadla nasedal s touto výbavou, zatímco Láďa byl připraven i na těžkou přívlač.

Cesta z Prahy do Moskvy proběhla dne 5. září bez obtíží, zato v Moskvě jsme chytli větší zpoždění, neboť leteckou dopravu ohrožovaly lesní požáry v okolí tohoto velkoměsta. Po přistání v Ulánbátaru na nás už čekali zástupci servisní společnosti Ingol - Zoloot, kteří nám zajišťovali vlastní pobyt v této asijské zemi. Čekal nás ale další přesun, tentokráte vrtulníkem Mi - 8, protože tábor Chanagai leží v naprosté divočině, kam se letí tímto dopravním prostředkem dobrých pět hodin. Do vrtulníku nastoupily dvě osmičlenné skupiny a první z nich vystupovala v táboře Tengis, který se nachází také na Šiškidu, ale asi 20km nad základnou Chanagai. V naší výpravě byl průvodcem spolumajitel firmy Ingol pan Petr Procházka, který nám předal mnoho cenných zkušeností.

Naše skupinka střídala španělsko-českou partu, která byla z pobytu v divočině nadšená. Podle jejich informací se nejlepší místa na muškaření nacházela na protějším levém břehu. Druhý den ráno jsme po vydatné snídani přepluli na raftu řeku a pustili se směrem po proudu.I když se v Šiškidu dá v určitých místech brodit, přebrodit ho nejde nikde. Terén kolem řeky tvoří tajga a skaliska, takže je to vždy fyzicky náročný pochod. Když vyrazíte v neoprénech či goratexových kalhotách, můžete si být jistí, že za deset dní budou na odpis. Proto doporučuji vydat se na túru v pevné obuvi a převléci se až na místě rybolovu. Muškaření je zde vždy spojeno s turistikou, neboť ta nejhezčí místa na lov tajmenů jsou velmi daleko a denní dávka je tak 7 - 10km tam a pochopitelně i to samé zpátky. Ráno už mrzne a přes den bývá okolo 25° C, takže se při odpolední chůzi pěkně zapotíte.

Neznalí místních poměrů, vyšli jsme si při první vycházce asi 2,5km pod náš tábor, neboť jsme se domnívali, že tajmeni jsou všude. Bylo to v místě rozdvojení řeky, kde se utvořil ostrov. Levé rameno bylo dobře broditelné a přecházelo do mírně sestupující prohlubně. Rychle jsme sestavili pruty a po zabrodění začali strýmrovat. Použil jsem třímetrový prut značky Sage XP na devítku šňůru AFTM o potápivosti 5 a nástavec o průměru 0,35 mm. Netrvalo to dlouho a už tu byl první lenok. Docela mě překvapil svou bojovností, i když na této těžké sestavě zas tolik práce nedal. Chytil jsem ještě několik dalších mezi 50 - 60cm a občas se mi pověsil i nějaký ten sibiřský lipan a to i přesto, že jsem měl strýmry na lososím háčku Tiemco 5/0.

Tito lipani mají v tlamce malé a jemné zoubky, kterými uchopí i větší rybku. Dravé lipany jsme viděli také na mistrovství světa ve švédském Laponsku, kde se živili vrankami. Za našeho pobytu v Mongolsku byl chycen padesáticentimetrový lipan na perleťovou třpytku o velikosti 5. K večeru jsme je chytali na krátkou nymfu českým způsobem se dvěma "Bobši" na háčcích bez protihrotu a co nához, to záběr. Na jednom pěkném místě jsem ulovil i několik dublet, to když jsem nechal nymfy ve vodě trochu déle. V podvečer začali lipani sbírat a na hladině bylo kolečko na kolečku. Průměrná velikost těchto ryb se pohybovala od 35 - 38cm.

První den jsme též okusili maso z lenka. Upekli jsme si ho na ohni a po necelé hodině jsme si už pochutnávali na této, pro nás nové, rybě. Pak jsme znovu nastoupili do řeky a najednou na mě Láďa zavolal, že mu zabral tajmen. Při vytahování lipana se mu na něj pověsila tato sibiřská hlavatka a po chvíli přetahování svou kořist vyplivla. Stejné místo jsme pak navštívili po týdnu a tuto rybu se mi podařilo ulovit, měřila něco přes 70cm. S blížícím se večerem jsme se rozhodli k návratu do tábora, protože noční pochod tímto terénem si vůbec nedovedu představit. Přišli jsme jako poslední a debata o dnešním lovu už byla v plném proudu. Největší úlovek měl Petr Tuček z Prahy, který ulovil na přívlač tajmena o délce 130cm.

Druhý den se nám osobně věnoval Petr Procházka. Opět jsme přepluli na raftu řeku a vydali se tentokrát proti proudu. Protože nám chtěl ukázat všechna nejlepší místa v tomto úseku, tak jsme měli pěkné pochodové cvičení, ale stálo to za to. Na jednom krásném místě jsem měl na prutu jistě metrového tajmena. Záběr to byl úplně jiný než od lenka. Nejprve jsem měl dojem, že háček uvázl o dno, ale po krátké chvíli začalo krásné škubání ve šňůře, která pomalu odjížděla do hlubokého proudu. Když jsem chtěl tajmena zastavit a přidržel ho, ten vyskočil nad hladinu a zamířil do silnějšího proudu, kde se mu háček uvolnil z tlamy. I když mi ryba utekla, byl to nádherný zážitek.

Opět jsme nachytali mnoho pěkných lenoků i lipanů a trochu pronikli do chování tajmenů. Jedním z těchto poznatků je to, že když na hlubší vodě chytáte lenky a lipany a ti najednou přestanou brát a ztratí se, tak můžete celkem jistě očekávat záběr tajmena. Od pana Procházky jsme se dozvěděli i to, že tyto hlavatky žijí zpravidla v páru a tak, když chytneme v jámě jednu, pak by tam mohla být ještě druhá. Hlubokou jámu obsadí největší jedinci a ti menší zůstanou v méně atraktivních místech řeky.

Třetí den jsme se s Láďou rozhodli, že se opět pustíme na druhý břeh a půjdeme sami proti vodě, neboť tyto partie se nám zdály pro muškaření nejvhodnější. Zastavili jsme až v místech, kde mi včera spadl metrový kolos. Láďa si zde chytl prvního tajmena na mušku, měřil okolo 70cm a já dostal asi 30 metrů pod ním dalšího, který měl rovných 80cm. Na místní poměry to nebyli žádní obři, ale i tak jsme byli spokojeni.

Další den jsme se vydali ke srubu, který se nachází asi 15km níže po toku, který zde významně rozšiřuje možnosti rybaření. Předchozí výprava zde vůbec nebyla, takže jsme rybařili na panenské vodě. Člen naší výpravy, Míra Pasior, zde večer chytl tajmena dlouhého 130cm. My, muškaři, jsme tu chytali pěkné lipany a lenky, ale tajmen nepřišel. Až při zpáteční cestě, když slunce prosvítilo vodu až na dno a řeka se dala lépe číst, tak jsem objevil místo, kde se tok rozléval do široké pláně a tmavá místa na dně prozradila předpokládaná stanoviště tajmenů.

Řeka tu byla celkem dobře broditelná a tak jsem si stoupl nad pěknou jámu a začal jí prochytávat strýmrem. Občas se spletl lenok či lipan a pak záběry ustávaly a najednou přišel visák. V koutku duše si myslím, rozjeď se! A taky že ano! Visák sebou začal poškubávat a pomalu se nechal unášet proudem. Bylo mi jasné, že to nebude malá ryba a tak jsem vybrodil z vody a snažil se jí sledovat po břehu. Po chvíli jsem ztratil trpělivost a zkusil jsem jí přizvednout, bych zjistil, jak je velká. Podařilo se mi jí zastavit a přinutit vystoupit až k hladině, kde jsem uviděl obrovské, zmítající se tělo, které jsem odhadl na 120cm. Tajmen prudce škubal hlavou a strýmra si při tom vytrhl z čelistí. Tak skončil můj souboj s největším tajmenem na muškařském prutu. Asi jsem měl být mnohem trpělivější.

Velice se mi osvědčily strýmry od Miloše Kopice, dále jsem vázal strýmry v barevném provedení podle právě fungujících woblerů, byly to různě velké muddlery a zonkery. Nejúspěšnější vzory byly v černých barvách a se zeleným Crystal Flash Flashabou. U nymf to bylo jednodušší, protože žravost místních lipanů byla taková, že útočili téměř na všechno. Zkoušel jsem i bláznivě barevné "streptokoky" od Pavla Macháně a lipani je dokonce preferovali. Na lenoky byly nejúčinnější zlatohlavé nymfy a světle zelení "bobši". Nevýhodou muškaření je pomalejší postup než s přívlačnou výbavou. Vláčkaři jsou prostě rychlejší a lov popíchaných ryb je pak mnohem obtížnější. Proto by bylo asi lepší sestavit jednu čistě muškařskou výpravu, kde by tento problém odpadl.

Předposlední den našeho pobytu jsem se nechal přemluvit, abych to zkusil na vláčeného mrtvého lipana. Kamarádi mě přivedli k tutové tůni a tak jsem jim chtěl vyhovět. První náhod se mi moc nepovedl, je to přeci něco jiného než s umělou muškou. Druhý už byl v pořádku.

A hned se pověsil tajmen, který spolkl celou nástrahu jako nic. Byl to tuhý souboj, který trval jen asi 10 minut a nebudete mi asi věřit, byl to i největší úlovek z celé naší výpravy a měřil 133cm.

Co se týkalo našeho zabezpečení v Mongolsku, včetně stravování, tak bylo na vysoké úrovni. Když si představíme, v jaké jsme byli pustině, divoké přírodě a jak daleko jsme byli od civilizace, pak klobouk dolů před Ingolem. Jako "Budějčáka" mě mile překvapila i ta skutečnost, že ve společenské místnosti tábora nechyběla ani nabídka našeho Budvaru. Co jsem slyšel od rybářů, kteří tu byli v předchozích letech, tak servis se stále zlepšuje, ale velkých tajmenů přeci jen ubývá. Už se tu objevili také kormoráni a ti rybám také nepřidají. Takže, pokud váháte s rybářskou výpravou do Mongolska, tak se dlouho nerozmýšleje a jeďte. Stojí to za to!