MISTROVSTVÍ EVROPY V MUŠKAŘENÍ 2002

Autor: Karel Křivanec

Letošní, v pořadí již osmé, mistrovství Evropy v muškaření se konalo v polovině září v Belgii. Tentokrát bylo zcela pojato jako břehové muškařské závody s modifikací pravidel jako při Grand Slamu. To znamenalo nezatížené mušky, jejichž maximální velikost háčku je 16 mm a maximální velikost mušky pak 24 mm. Jako dějiště bylo vybráno největší kontinentální umělé jezero s pstruhovým režimem, což je nádrž Klauzen II u Gentu. Za zmínku jistě stojí, že se jedná o umělou vyvýšeninu nad krajinou, na které jsou dva stohektarové bazény, které zásobují široké okolí pitnou vodou. Bazén Klauzen I slouží veřejnosti jako pozorovatelna vodních ptáků a již zmíněná "dvojka" pak i pro sportovní rybolov. Celý komplex je oplocen a veřejnost má přístup do areálu jen v sobotu a v neděli.

Česká republika letos vyslala k těmto závodům povolená dvě družstva ve složení: Tomáš Starýchfojtů, Pavel Macháň, Karel Vacek a Vladimír Šedivý (A-tým) a Lukáš Pazderník, Martin Drož, Vít Misar,Antonín Pešek a Zdeněk Kocáb (B-tým). Obě družstva odjela do Belgie v pondělí 9. září a první dva dny po příjezdu byly věnovány tréninku, i když ne na adekvátních lokalitách jako je Kluizen. Jedním z těchto jezírek byla bývalá pískovna ( 3 ha ) vpravo od silnice Brusel - Antverpy u obce Hever, která se nazývá Millenium Lake. Obsádku tvořili zdivočelí duháci, okounci pstruhoví a slunečnice. Rybolov zde byl v čisté vodě poměrně náročný a jako nejlepší se ukázal lov na rodící se pakomáry. Druhou tréninkovou lokalitou byl rybník zvaný Indiana ( 5ha ), ležící na okraji Gentu, s hustou obsádkou větších a velkých duháků a sivenů, kteří se prali o každou jen trochu vhodnou nástrahu.

Jak jsme předpokládali, nebylo to pro vlastní závod skoro k ničemu a tak jediný význam bych viděl v tom, že závodníci si zde mohli vyladit své nářadí a získat větší jistotu a sebedůvěru. Příznačné pro obě lokality byla naprosto čistá voda, kterou u nás nemůžeme nikdy v podobné nádrží najít. Důvod je celkem prostý. V Belgii se do pstruhových nádrží nenasazují kapři, kteří dokážou v sezóně zakalit vodu tak, jak je to běžné jen u nás. Třetím tréninkovým jezerem byl rybník Endenmeer u Gentu, který byl tréninkovou základnou Poláků a tentokrát jim možná, kromě všudypřítomných krajanů, pomohl k velmi dobrému výsledku.

Třetí den našeho pobytu byl věnován vázání mušek a dolaďování nářadí, kterého má jezerní muškař požehnaně, neboť je běžné, že si připravuje pro takovýto závod čtyři pruty a 6 - 10 šňůr. Chlapci vázali vzory, které se osvědčily při dvou předchozích trénincích a čekali ještě na výsledky oficiálního pátečního tréninku na Kluiznu. Odpoledne pak bylo slavnostní zahájení šampionátu v provincionálním středisku Puyenbroeck u městečka Wachtebeke, což je asi 20 km od Gentu po dálnici směrem na Ostende. K letošnímu šampionátu se prezentovalo 16 pětičlenných družstev, z toho byly dva týmy žen (Anglie, Francie), které si vůbec nevedly špatně.

S napětím očekávaný páteční dopolední trénink dopadl fiaskem. Pozdě nasazené ryby, které byly v nádrži jen dva dny, nejevily zájem o příjem potravy a jejich hustota zahnala rezidentní ryby od břehů, takže se skoro nic nechytlo. To platilo především pro úsek břehu mezi oběma nádržemi. Na protilehlé straně to bylo o trochu lepší, ale chytali jsme prakticky jen my, což nás v očích všech pasovalo rázem do role favoritů, i když to bylo hlavně vlivem vylosovaných tréninkových míst. Skutečnými favority pro nás byli Angličané, Belgičané, Francouzi a Italové. Trénink nám toho tedy moc neukázal a na to, že zde bylo vysazeno 12 000 duháků od jednoho do tří kilogramů, se voda zdála prázdná. Při pohledu z lávky u vodárenského odběrového objektu jsme si však tento názor mohli opravit. Plavala zde pěkná hejna duháků a mezi nimi byla i monstra, která nám vyrazila dech.

Sobotní první závod vyšel dokonale Polákům, kteří vsadili na velké černé mušky typu Viva či Montana, zatímco naše přírodnější vzory byly pro tyto ryby patrně málo atraktivní. A tak, i když jsme měli jen o 3 ryby méně než Poláci ( 9 ryb ), představoval náš součet umístění 49 obrovskou ztrátu o 29 umístění za vedoucími Poláky. Druzí byli Italové, třetí Angličané a čtvrtí Francouzi. Celkem 34 závodníků bylo bez ryby a mezi nimi i dva z našeho áčka a tři z B-týmu, který figuroval na 14. místě. Jediným naším úspěchem bylo sektorové vítězství Karla Vacka, který měl ve své skupině, jako jediný závodník, zapsán tři úlovky. Šestnáct umístění za každou nulu prostě vykonalo své.

K úspěchu Poláků se připojilo i dobré vylosování v tomto kole, ale to se mělo v důsledku rotací ještě vyrovnat. Každé závodní kolo se totiž skládalo z pěti stanovišť, na kterých se lovilo 35 minut a pak měli závodníci jen 15 minut na přesun na další místo. Samozřejmě, že to je jen teorie, protože ryby se pohybovaly v nádrži v menších hejnech a záleželo dost na tom, zda a kam foukal vítr a zda svítilo slunce, či bylo-li zataženo, takže to chtělo mít štěstí a vydržet s koncentrací až do zahoukání na konci každé výměny stanoviště. Byla však i taková místa, kde se ani po výměně 15 závodníků ve třech kolech nepodařilo nic ulovit.

Po rychlém obědě ve stanu pod hrází se šlo hned na druhé kolo závodu. Závodníci měli povoleno brodit, protože pět metrů široká betonová cesta, která vede ve střední části kamenných břehových záhozů, byla už jen asi 20 cm pod vodou a tak se ranní opatrné obhazování vody za cestou už teď nekonalo. Bylo štěstí, že zde byla tato možnost, neboť se tak silně omezil počet utržených mušek o kamenitý břeh za závodníkem. Voda v této nádrži byla naprosto čistá, patrně i vlivem silné koncentrace salmonidů, což dosti kontrastovalo s podkaleným bazénem č. 1, kde se nerybaří a existuje v něm jakási " přirozená " obsádka, složená i z kaprovitých ryb.

Ve druhém kole si naši závodníci uvědomili, že je třeba zařadit do sestavy mušek i nějaký atraktorový vzor, ať už v podobě booby či bloba a bylo to znát, i když vedení mušek bylo mnohdy značně monotónní a síla vlasců poddimenzovaná. I když promluvíte hochům do duše, domácí zvyklosti stále podvědomě převažují, zvláště u méně zkušených závodníků. Nejlépe z našich se ve druhém kole umístil Martin Drož , který byl se třemi duháky druhý v sektoru.V tomto kole bylo jen 24 nul a jen jedna z nich byla česká, u družstva B. To ve svém důsledku znamenalo, že náš A- tým skončil druhý za Francií a o jedno umístění před třetími Poláky, i když měli tito závodníci opět o tři ryby více (12). Po dvou kolech se naše áčko posunulo o jednu příčku na místo šesté a béčko poskočilo na desátou pozici. Vedení v soutěži se ujali Francouzi, druzí byli Poláci a třetí Italové. V jednotlivcích pak byl Karel Vacek po dvou kolech se součtem umístění 4 na třetím místě a to bylo velmi nadějné.

V noci se ještě horečně vázalo a vyhodnocovaly se výsledky předchozích dvou kol. Bylo jasné, že se musíme podívat na vedoucího Itala Sgraniho a na druhém místě figurujícího Francouze, kterým byl mladý závodník Luciene. Jak chytají Poláci jsme věděli, neb jsme je měli vedle sebe, stejně jako domácí Belgičany, kteří byli tentokrát úplně mimo a po dvou kolech byli na sedmém a třináctém místě, což bylo obrovské překvapení. Nesli to však statečně a nesnažili se o nějaké "podrazy". Rozhodně by nikdo nechtěl být v jejich kůži, kdyby se takto vyvíjel závod na domácí "vlajkové" vodě.

Po zahoukání v devět hodin ráno bylo ještě dosti šero, když se na návětrném břehu na první náhod pověsila Angličanu Johnu Horseymu kilová ryba. A za chvíli nato měl nedaleko chytající Martin Drož na prutu tříkiláče, který ho pěkně procvičil, než se mu podařilo dostat 64 cm dlouhého duháka do podběráku. To naznačlo, že ryby začínají migrovat a mají větší zájem o nástrahy. Viděl jsem zde závodníka z Bosny, když zapřáhl dubletu z opravdu velkých duháků, které sledovala ještě dvě další monstra, ale tento souboj trval jen do současného vyskočení obou ryb nad vodu. V těchto fázích závodu preferovaly ryby malé bíle booby a oranžové bloby. Na návětrném břehu se uplatnily šňůry s indexem potápění 3 - 4, v závětří pak pomalé či rychlejší sklovité intermediální šňůry.

Ukázalo se, že naše předchozí taktika, spočívající v lovu jen se dvěma muškami, nemusí být ta nejlepší, neboť budoucí šampióni lovili i v této průzračně čisté vodě se třemi muškami. Jako nejúspěšnější se jevila sestava tří blobů, dva oranžové a černý uprostřed. I když neměli tito závodníci při tréninku úspěch, nasadili osvědčené vzory a věřili jim. Vedení těchto atraktivních lur však bylo poněkud jiné, než při chytání z lodě, která driftuje směrem k rybě. Chtělo to sice velmi rychlé stahování, ale kratší nebo krátké zátahy za šňůru, neboť lodní "ripping" byl pro tyto duháky už moc rychlý.

Z našich měli po třech rybách Vacek a Starýchfojtů a obě družstva "šla do plných", takže jsme neměli žádnou nulu, i když jich tentokrát bylo šestadvacet. Z vedoucích družstev to postihlo Poláky a Angličany. Italové střídali ve třetím závodě a včera odpoledne nulového Baldassiniho nahradil De Martini, což se ukázalo jako šťastný tah italského trenéra. My jsme ale byli nejvíc zvědaví, jak na tom bude ve své skupině Karel Vacek. Věděli jsme, že jsou tam tři závodníci se třemi rybami, mezi nimiž se rozhodne na centimetry. Škoda byla jednoho duháka, který mu spadl na perfektním místě u odběrové věže. Postupně jsme zužovali okruh potenciálních medailistů v kategorii jednotlivců a při obědě nám bylo jasné, že "placka" bude, jen jsme nevěděli jaká.

Celé rozuzlení přišlo po 18. hodině, kdy bylo ve Wachtebeke vyhlášení vítězů. Ve třetím kole měla obě naše družstva shodný součet umístění 30 a byli jsme třetí a čtvrtí, áčko za 9 ryb a béčko za 7, čímž jsme se vklínili mezi dvě belgická družstva. Poslední kolo vyhráli Italové před Francouzi, Poláci byli sedmí a Angličané osmí. Vackovi scházel na vítězství v sektoru jediný centimetr a možná i méně, protože úlovky se zaokrouhlují na celý centimetr směrem nahoru. Tato skutečnost rozhodla o rozdělení medailí, protože na prvních třech místech se umístili závodníci se shodným součtem umístění 6 a pak se rozhodovalo "na body". Mistrem Evropy pro rok 2002 se stal Ital Alessandero Sgrani (14 ryb), druhé místo obsadil Francouz Vincent Lucienne ( 10 ryb ) a bronz připadl našemu Karlu Vackovi ( 8 ryb ). Je sice pravda, že jediný centimetr mohl našeho závodníka vynést až k titulu, ale myslím, že takto to bylo spravedlivější, vzhledem k počtu ulovených ryb dvou závodníků před ním.

V soutěži družstev pak opět vyhráli Francouzi (součet umístění 70), druzí byli Italové (73) a třetí Poláci (94). Pro naše závodníky zbyla, letos již podruhé, bramborová medaile za čtvrté místo (111), před pátou Anglii (114) a šestou Belgií 2 (119). Pro naše druhé družstvo zbyla sedmá pozice (135), takže nakonec porazili i osmé Angličanky (145) a devátou Belgii l (146). V soutěži jednotlivců byli: 24. Dvořák, 28. Kocáb, 29. Drož, 34. Pazderník, 39. Macháň, 40. Starýchfojtů, 41. Pešek, 42. Šedivý a 55. Misar. V takovýchto závodech rozhoduje každá ryba a zvláště pak každá nula. Škoda onoho prvního kola, ve kterém jsme tolik ztratili. Přitom šance tu byla, neboť Šeďa chytl rybu po odhoukání a Tomášovi spadla u podběráku a to by stačilo na medaili v týmech.

I naše béčko na tom mohlo být podstatně lépe, kdyby nechytalo na moc jemné vlasce. Pět utržených ryb proti nule u našeho áčka o tom jasně hovoří. V situaci, kdy nejsilnější týmy lovily na pětadvacítky, se nedá lov na vlasce o průměru 0,18 - 0.20 mm omluvit a jak řekl jeden zkušený belgický rozhodčí, je to přímo bláznivé. Největší rybu soutěže chytl Polák Kazimier Szymala a byl to duhák 68 cm. Polákům to tentokrát vyšlo a byli pro mne největším překvapením, neboť mnohem víc jsem věřil Belgičanům a Angličanům. Domácí se sice v posledním kole výrazně zlepšili, ale při banketu u jejich stolu moc veselí nebylo. Nejlepší ženou byla Sue Shaw (Anglie), celkově na 15. místě.

Myslím, že to pro naše závodníky byla dobrá zkušenost, protože někteří z nich se z břehovým chytáním takovýchto velkých ryb setkala prvně a po závodech mohli už jen konstatovat své chyby. Bylo to příliš monotónní vedení mušek, malý pohyb a pokrytí vody v rámci svého místa, slabé návazce a pokles koncentrace během závodu. Úlovek totiž může přijít kdykoliv, tedy i po čtyřech neúspěšných místech a proto je třeba chytat až do konce, o čemž se přesvědčil jeden náš závodník, který ulovil poslední rybu soutěže minutu před koncem.

Poděkování patří organizátorům závodu, v čele s panem Bernardem Flahou, kteří se zhostili velmi dobře uspořádání celé soutěže a tak za jedinou chybu lze označit jen pozdní nasazení ryb. O týden později tam mohlo být božské chytání, které by nám asi víc vyhovovalo. Bodování družstev žen, spolu s družstvy mužů, asi nebylo v souladu s mezinárodními pravidly, ale to si měla pohlídat mezinárodní muškařská federace. Ukazuje se, že i mistrovství Evropy může být důležitým závodem, protože se zde scházejí nejsilnější světové týmy, které tradičně patří našemu kontinentu a tak je třeba se dívat i na úspěchy družstev a jednotlivců. A vyhrát chtějí všichni…