POTOČNÍ MISTROVSTVÍ - DOKONČENÍ

Autor: Karel Křivanec

V neděli 9. července dopoledne bylo volno pro všechny skupiny a tak jsem se vydal s Jirkou na obhlídku závodních stanovišť. Bylo totiž třeba rozhodnout, s kým půjde náš trenér dnes odpoledne k vodě. Protože jsme měli od Jožky Čandy ty nejhorší reference o stanovišti č. 4 na řece Moselotte, kde udělal tento slovenský závodník svou první nulu, naložili jsme i Oldu Dvořáka a vyrazili na průzkum. Oldu toto místo čeká v pondělí ráno a to už bychom měli mít jasno o tom, co tam bude třeba dělat. Jeho budoucí úsek se nacházel nad obci Thiefosse a měřil více než půl kilometru. Spodní část byla hlubina nad pětimetrovým jezem, nad ní byly mělčiny plné střevlí a v horní části pak byl krátký proud a zatáčka s táhlou jamkou pod stromy u pravého břehu, ve které stálo u kořenů několik lipanů, takže mělo smysl se pohybovat jen asi na 30 metrech vody.

Zajeli jsme i na Mosellu, abychom si ověřili Oldovo odpolední stanoviště a byli jsme potěšeni tím, že ono místo jsme už viděli při naší první návštěvě. Jáma pod jezem a pak 2 - 3 nenápadná místa s rybami na více než půlkilometrovém úseku, to byla docela dobrá šance pro našeho závodníka. Po zjištění výskytu lipanů jsme se rozhodli, že změníme původní plán. Tady Olda žádnou pomoc potřebovat nebude. Je to místo, které je mu šité na míru a tak dostal za úkol tu chytit šest ryb a udělat konečně jedničku v sektoru. Olin se sice netvářil nad tímto verdiktem nadšeně, ale bylo vidět, že o své šanci ví.

Po obědě se začali hoši připravovat na své závody a jako poslední odjížděl autobus na jezero, protože se zde chytalo až od 17 - 20 hodin. Jirka se vydal se Šeďou na Vologne a já jsem se rozhodl podívat se na vedoucího Belgičana Martinovice, který šel na číslo devět na Moselotte. I toto stanoviště jsme už viděli dříve. Nacházelo se v obci Vagney nad mostem, kde byla hlubší tišina plná ryb, které tu plavaly jako v akváriu. V horní části byl dlouhý mělký proud,který končil v hluboké jámě.

Martinovic stál uprostřed toku po kolena ve vodě a zrovna házel na ryby v hloubce pod silnicí. Z chodníku ho pozorovalo asi 30 diváků, kteří měli vše jako na dlani. Když jsem přišel až sem, tak zrovna táhl slušného lipana. Musel jsem být opatrný, protože ze břehu ho jistil belgický kapitán Nicolas Hennes, který naštěstí patří mezi rozumné chlapy a tak neměl proti mé přítomnosti žádné námitky. Nebyl jsem tu sám, ve stejné pozici se nacházel i italský kapitán Edoardo Ferrero, jehož kulatou postavu nebylo možné přehlédnout.

Oliver se vydal za dalším úlovkem a vůbec se nezdržoval nějakým planým prohazováním vody. Šel pomalu vodou a aniž by se nějak snažil ukrývat si hledal svou příští kořist. Muškařskou šňůru měl ještě asi 40 cm v očkách prutu a zbývající část nástavce byla ještě asi o stejný kus delší než prut. Na konci měl jen jednu nymfu, kterou strkal rybě před nos a různě s ní ve vodě pracoval. Dalo by se říci, že chytal takzvaně " na oči" a pohybem nymfy dráždil lipana, aby na nástrahu zaútočil. Celý systém musel být založen na velmi jemném koncovém vláknu, které bylo ve středu návazce připojeno přes amortizér k silnější přechodové části nástavce. Nymfa musela být jen lehce zatížená, aby se nepropadala moc rychle a musela mít nějaký viditelný naváděcí prvek, který by zvyšoval možnost jejího pozorování ve vodě i na větší vzdálenost. S muškařinou to sice mělo málo společného, ale svůj účel to plnilo, neboť zmíněný Belgičan tu chytl šest lipanů a byla to jeho třetí jednička v řadě za sebou.

Po této lekci z lovu na mušku jsem se vypravil na stanoviště č. 2, abych se podíval, jak se vede Francouzi Marguetovi. Samozřejmě, že jsem byl hlavně zvědav na to, co udělá na Tomově místě. Když jsem se dostal na jeho stanoviště, což bylo asi 30 minut po zahájení závodu, měl už dvě ryby a zrovna se vydával proti vodě do zdánlivě ideálních míst, kde však včera ráno nebyla ryba. Trpělivě jsem sledoval, jak Bernard prochytává tutová místa a nic se neděje. Házel s jednou nymfou na dlouhém nástavci proti vodě a pak citlivě stahoval dobíhající průhlednou šňůru, jejíž specifikaci se mi nepodařilo určit. Jeho hody byly opravdu nejvyšší kvality, velmi dlouhé, s úzkou smyčkou a šňůra se pokládala do vody jako pírko. Ztratil zde jistě víc než polovinu svého času a stále měl jen ty dva úlovky ze začátku závodu. Po dvou hodinách se pustil do balvanité části svého úseku, kde včera Tom vytáhl velké pstruhy, ale dnes tu byl jen jeden a ještě jen těsně nad míru.

Do konce závodu už chybělo asi půl hodiny, když se Francouz vrátil do malého výjezdu z tůňky ve střední části svého úseku a podařilo se mu tu uhnat ještě jednoho pstroužka. Dvacet minut před koncem se začala dělat na hladině známá lipaní kolečka, která prozrazovala stanoviště svých původců. Bernard přebrodil na levý břeh a snažil se nabízet nymfu sbírajícím lipanům, ale nešlo mu to. Deset minut před koncem si ze samého zoufalství vlezl do keře mezi dvěma stromy a pak se stalo něco neuvěřitelného. Během této krátké doby měl čtyři záběry na nymfu a vše to bylo "na oči" a bez šňůry. Dva lipany vytáhl, jednoho utrhl a jednoho nezasekl! Nevěřícně jsem kroutil hlavou, ale bylo to tak, druhé místo v sektoru za Belgičanem. Čekal jsem sice ještě skoro půl hodiny, zda něco nezjistím, ale závodník vše pečlivě zabalil a žádná ukázka mušek fanouškům se také nekonala. Náš Martin Drož, který chytal o pár kilometrů níže po toku, si připsal tři ryby, což bylo asi maximum, které se zde dalo vytěžit a které mu přineslo šesté místo v sektoru, v němž bylo toho odpoledne sedm nul.

Olin se vrátil z Moselly v dobrém rozmaru, protože se konečně dostal do ryb a nezklamal. Jeho sedm lipanů, které chytl na bobše se salámovým hřbítkem, mu přineslo jedničku v sektoru, na kterou jsme u něj čekali od polského šampionátu. Jen osm závodníků bylo s rybou a mezi dvanácti nulami byl i Francouz Beranger a Ital Dona, kteří byli po dvou kolech na třetím místě. Karel Vacek si na Thuru připsal za 5 ryb osmičku a dvojice Šedivý s Klímou se vrátila zdrceně z Vologne s nulou a to bylo dvacet trestných bodů pro družstvo a konec nadějím pro umístění v první desítce pro Šeďu. Za tři hodiny ostrého plížení si prodřel neoprenové brodící kalhoty na kolenou a měl jediný záběr od patnácticentimetrového pstruha. Jindy výhodná výška jeho postavy zde byla, při hře na schovávanou, značnou nevýhodou.

Po této smutné zprávě se jako poslední přihnal z jezera Tomáš, který tu chytl jedenáct duháků a "udělal" znovu jedničku ve své skupině. A to se nám při večeři přiznal, že jich ještě sedm utrhl, protože chytal na začátku na příliš slabý fluorkarbon a až po přezbrojení na průměr 0,22 mm tyto potíže ustaly. Včerejší Karlův typ na místo a mušky byl perfektní, jakož i Tomova spolupráce v lodi s bronzovým medailistou z MS v Austrálii Skotem Sandy Nicolsonem, který měl nakonec 5 úlovků. Po třech závodních kolech byla v čele Francie (78), druhá byla Belgie (92), naše družstvo pak bylo třetí (100) a za námi byli Italové (115) a Španělové (116). V jednotlivcích byl jasně první Martinovic a náš Tomáš už byl sedmý. Večer nám prozradili Slováci, kteří už měli součet umístění 206, jak asi vypadá nymfa, na kterou chytají Francouzi. Malé zlatohlavé zaječí ouško s oranžovou hrudí. Škoda jen, že ta informace nepřišla o trošku dřív, ale i tak, díky!

V pondělí 10. července byla na pořadu zbývající dvě závodní kola, po nichž si všichni soutěžící ověří své umění na všech pěti závodních úsecích a všechno bude jasné. Pro naše družstvo se rýsovaly tři otazníky. Uspěje Olda na Moselotte, co pro nás dnes přinese potok Vologne a jak dopadneme na Thuru? Jinde nám žádné velké ztráty nehrozily, i když, jeden nikdy neví, zda se nestane něco nepředpokládaného. Jirka se vydal s Oldou na tu "černou" čtyřku na Moselotte, kde byla zatím chycena jediná ryba a já se chtěl podívat na Španěla Torana, který byl po třech kolech třetí, abych zjistil španělskou taktiku na velmi těžké Moselle a zároveň jsem chtěl ještě okouknout i čtvrtého v celkovém pořadí, Francouze Estubliera.

Santiago si vylosoval dlouhé a mělké nadjezí a mělký proud nad ním. Slunce pálilo a ryby byly netečné, což neplatilo pro rozhodčí. Ti mě neustále sledovali a dovolili mi dívat se až z veřejné komunikace, která vedla podél řeky. Španělský závodník nastoupil v místě, kde by si nikdo z našich nestoupl, na pomalém a mělkém oleji v nadjezí, kde si našel lipana a snažil se ho přemluvit k záběru. Neustále měnil malé mušky a pomalu postupoval proti vodě za neochotně se pohybující rybou. Bylo to velmi nudné a navíc jsem přes husté keře skoro nic neviděl. Pod ním chytal Slovák Jožo Trnka na včerejším Oldově místě tak zaujatě, že mě vůbec neviděl a rozhodčí mi nechtěli nic říci, takže jsem to po půlhodince vzdal a vydal se proti vodě. Bylo to to nejlepší, co jsem mohl za dané situace udělat. Lipani se nezvedli a tak si Španěl nezašpinil bodovací průkaz nějakým zápisem, stejně jako dalších sedm rybářů.

Estublier lovil nad mostem, ze kterého na něj byl velmi dobrý pohled a bylo tu také hodně diváků, mezi něž jsem se snažil zamíchat. Vmáčkl jsem se do davu jen pět metrů od francouzského kapitána Boyka, který dirigoval svého svěřence přímo z mostu. Jean-Luck postupoval pomalu proti vodě a chytal na dlouhou šňůru s jednou malou nymfou, kterou obhazoval před ním ustupující ryby. Od jednoho z diváků jsem si půjčil dalekohled a snažil se něco zjistit. Nebylo mi to ale nic platné. Najednou si mě Boyko všíml a spustil bojový pokřik:

"Ááá, co tu děláš? Jsem na veřejném mostě", odtušil jsem a vrátil vypůjčený dalekohled svému sousedovi. "Bravóóó, Bravóóó! To se ti povedlo", káral francouzský kapitán svého krajana, ale pak se uklidnil a věnoval se diskusi s Pascalem Cognardem, který působil u družstva Francie jako technický poradce. Vše si natáčel na video a s žertem mi řekl, že si připadá tak jako já, když jsem dříve také držel neustále kameru v pohotovosti.

Francouzský závodník už měl jednoho pstroužka a protože jsem zjistil vše,co se zde zjistit dalo, rozhodl jsem se zajet podívat ještě na Karla Vacka, který lovil o dvě stanoviště nad ním. Nebylo to snadné, protože úseky byly velmi dlouhé a já ho dost dlouho hledal. Když se mi konečně podařilo jeho stanoviště najít, viděl jsem ho v pozici skrčence s nataženou pravicí a asi ze vzdálenosti 100 metrů. Z malé zahrádky se zeleninou ho pozorovala už opravdu stará babička, se kterou jsem se posunkovou řečí domlouval na počtu ulovených ryb. Ukázala mi čtyři prsty, jednu velkou rybu a tři menší. Velkou oklikou jsem se k němu přikradl a zjistil jsem, že ty tři malé ryby byli lipani, kteří neměli požadovaných 27 cm a že mu ještě několik ryb spadlo.

Z našich bodovacích průkazů jsem později zjistil, že všichni hodnotitelní lipani byli přes 30 cm a že žádná o rok mladší ryba se ještě nemohla dostat přes uvedenou míru. Myslím, že to Francouzi dobře věděli a že to byl právě důvod ke stanovení této dvojí míry. To jim prostě mezinárodní federace neměla dovolit. Karel už víc nechytl a tak to bylo osmé místo v sektoru, který vyhrál Belgičan Alain Gigot s 11 úlovky před Trnkou (3) a Estublierem se dvěma rybami, z nichž jedna velká měla 44,5 cm. Takové zde byly rozdíly!

Před jednou po obědě jsem byl už zase zpátky na Moselotte a musím se přiznat, že jsem byl tak napjatý, až mnou lomcovala horečka. Hoši se mě snažili odbýt smutnými tvářemi, ale to ještě nevěděli, že jsem mluvil s jedním z rozhodčích, který mě nechal nahlédnout do Oldovy karty. Bylo v ní pět lipanů a jeden pstruh a Olin si tu udělal druhou jedničku! Několik ryb si také chytl "na oči", ale svým orlickým způsobem, když jim nymfu spustil ze zarostlého břehu přímo na hlavu. Až za ním zůstali Belgičan Perin, Francouz Beranger a Ital Dona, devět závodníků bylo bez ryby.

Další jedničku si připsal na Thuru Tomáš, který tu na francouzskou zlatohlavou nymfu a Klímovu černou mikronymfu proti vodě odlovil neuvěřitelných 27 pstruhů obecných (největší měl 29 cm). Tom si to číslo musel napsat na ruku, protože to byl nejlepší kusový výkon šampionátu v jednom kole a všichni se ho pořád ptali, zda se nespletl ve své české angličtině a pak kroutili nevěřícně hlavou. Ráno na jezeru moc ryby nešly a tak se Šeďovi taky moc nedařilo. Dobře sice na začátku najel do našeho místa a chytl tu tři duháky, ale po devadesáti minutách převzal velení v lodi Jihoafričan. Byl stále bez ryby a tak zatáhl loď na hloubku a nasadil superpotápivou šňůru a dostal tu jednu rybu, zatímco Láďa už byl bez dalšího úlovku. Myslím, že kdyby zůstali na původním místě, tak mohl mít náš závodník o 2 - 3 ryby více a mnohem lepší umístění než osmou pozici. Skupinu vyhrál Skot Cocker za deset ryb a šest úlovků by nám stačilo na čtvrté místo.

Se Šeďou chytal ve skupině i Angličan Jain Baar, který se předem pasoval na vítěze tohoto závodu. A i když patří k absolutní světové špičce v lodním chytání, vloni chytl při národních kvalifikačních závodech na Rutlandu limitních 10 ryb za neuvěřitelných 35 minut, tentokrát těžce vyhořel a mohl být nakonec ještě rád, že jeho jediná ryba byla druhá největší mezi devíti stejně úspěšnými rybáři, což mu přineslo třinácté místo ve skupině. Toto upřesnění tu neuvádím, abych našeho přítele nějak zesměšnil, ale spíše jako důkaz toho, co se všechno může během těch krátkých tří hodin závodu stát a že i naprosto jasný favorit může být přechytán i zcela neznámým outsiderem, jako byl Lucemburčan Marc Buso, který byl o jedno místo před Angličanem, za nímž pak chodilo po závodě plno lidí, aby si tu novinku poslechlo přímo od něj a viděli, jak se bude tvářit.

Potok Vologne pro nás přinesl druhou nulu a postiženým byl Martin Drož. K jeho obhajobě je však třeba dodat, že na tomto stanovišti číslo 6 nebyla během celého šampionátu za 15 hodin lovu chycena jediná ryba, i když Martinovi bodovatelný pstroužek spadl. Silnice vedoucí podél tohoto lesního potoka byla po dobu závodu uzavřena pro veškerý provoz, zato však po ní chodily davy zvědavců, které zneklidňovaly jak ryby, tak i závodníky. Vítězem se zde stal Ital Jacopo Tinti se třemi úlovky, zatímco dosud vedoucí Belgičan Martinovic měl nulu, stejně jako dalších 11 rybářů a tím přišel o titul šampióna a Belgie o svou první zlatou medaili, na kterou čeká už více než dvě desetiletí. Pořadí týmů po čtyřech závodech vedla Francie (95), druhá byla Belgie (135), třetí Česká republika (138), čtvrtá Itálie (140) a páté Španělsko (161). V jednotlivcích byli v čele dva Francouzi, Brossutti (9) a Marguet (12) a na třetím místě už byl náš Tomáš se součtem umístění 13.

Naložil jsem Jirku a odvezl ho na Thur, kde měl pomáhat Šeďovi k co nejlepšímu bodovému zisku, zatímco Olin měl na Vologne jediný úkol, chytit rybu. Tam by mu asi trenér byl méně platný, než u Ládi na Thuru, navíc Olda patří mezi obtížněji ovládatelné závodníky, zatímco Šeďa je přímo ideálním typem rybáře, který se ochotně a s důvěrou řídí pokyny zkušeného kapitána. I takovéto detaily je třeba zvažovat při stanovování strategie a taktiky při závodě. Po příjezdu do městečka Thann se nám podařilo ještě zastihnout Toma před odjezdem jeho autobusu na Moselle a prohodit s ním opravdu jen pár klíčových vět a převzít jeho úspěšné vzory mušek.

Zajel jsem ještě horskou cestou plnou serpentin do La Bresse, abych se podíval na dopolední výsledky a pak jsem zavezl nějaké mušky na jezero Martinovi, který se připravoval na poslední závod a pod dojmem nuly na Vologne mu nebylo do zpěvu. Pak jsem se znovu vrátil do hotelu, kde jsem měl poslední film do fotoaparátu. Předsednictvo mezinárodní muškařské federace sedělo na svém obvyklém místě a už jen odevzdaně čekalo na konec soutěže. Uvědomil jsem si, že letos jsem se s nimi na trati vůbec nesetkal. Jak asi dopadne poslední kolo, před jehož začátkem nám na stříbrnou medaili chybí jen pouhé čtyři body v součtu umístění?

O půl čtvrté jsem vyjel od hotelu a pokračoval po silnici podél Moselotte až k závodnímu úseku. Nebe bylo bez mráčku a slunce ještě pálilo naplno, tedy počasí na opalování a koupání a ne na chytání ryb. Zastavil jsem ve Vagney na čísle 9 a snažil se objevit Karla Vacka, kterého nebylo nikde vidět. Až asi po čtvrthodině jsem zahlédl mezi keři v horní části úseku jeho typicky přikrčenou postavu. Věřil jsem, že zde tu jednu povinnou rybu chytne a víc potřebovat nebudeme. Měl jsem totiž jisté obavy z toho, že tu ve druhém kole chytl Polák Szymala devět ryb, po něm Martinovic šest a dnes ráno Fin Sironen už jen jednu.

Když jsem odjížděl z tohoto místa, uviděl jsem na mostě bývalého francouzského manažera Saida, který se marně snažil najít číslo dvanáct, kde chytal Estublier. Využil jsem svých místopisných znalostí a zavedl jsem ho tam a pak pokračoval dál na Mosellu, kde měl náš Tomáš svůj poslední závod. Po ujetí asi 20 km jsem byl na místě, kde ráno chytal Karel, ale protože se zde dalo jet po obou březích, tak jsem nevěděl, kterou cestou se vydat dál. S povděkem jsem proto přijal nabídku jednoho traťového komisaře, že mě tam zavede. Jel jsem za ním ještě asi dva kilometry, než zastavil u malého železného mostu přes řeku. Jen drobná cedulka tvrdila, že tam je konec úseku č. 4, kde právě chytá pan Tomas Starychfojtu. Poděkoval jsem a rozhlédl se proti vodě, ale nikoho jsem neviděl. Jen pod mostem ležela Tomova rybářská taška a podél natažené pásky trčely po deseti metrech tři připravené pruty, které spokojeně hlídal jeden sedící dobrovolník.

To se mi vůbec nehodilo, neb jsem chtěl pořídit pár snímků, jak jsem doufal, budoucího medailisty. Asi po pěti stech metrech udělala řeka prudkou zatáčku a ani za ní jsem nic neviděl. Přelezl jsem jakýsi akvadukt, vedoucí kolmo přes tok řeky ve výšce asi tří metrů nad vodou a namočil se do půl stehen a pokračoval dál až k jezu, kde jsem zaslechl francouzský rozhovor. Byli to dva rozhodčí, kteří mi ukázali, že Tomáš má jednoho velkého lipana, což zase nebylo tak moc. Přes keře jsem na Toma křiknul, že je celkově třetí a ať se tu dlouho nezdržuje.Pak jsem se vrátil ke kanálu a trpělivě čekal na příležitost k focení. Zvedalo se tu několik pstruhů a lipanů a tak šance na postup v celkovém pořadí tu stále ještě byla, protože do konce závodu zbývala hodina. Za chvíli se sem náš závodník přikradl, ale dvě ryby pokazil. Pak jsem si znovu vlezl do kanálu nad řekou a párkrát zmáčkl fotoaparát a ještě čekal na lepší snímek.

Jeho rozhodčí se spolu stále bavili v keřích vzdáleným možná sto metrů, když mě najednou uviděli na mostě nad vodou a začali pískat na prsty. Nevěděl jsem, co se děje a tak jsem pro jistotu šel kanálem pryč. Vtom se jeden z nich přihnal a mohutně gestikuloval a hnal mě dosti nevybíravým způsobem. Myslel si asi, že jsem něco radil závodníkovi. Tom pak ještě chytl další dva lipany a tak byl druhý v sektoru, který vyhrál Španěl Cortina se sedmi úlovky. V sektoru bylo celkem 13 nul a mezi nimi byl i Francouz Garcia, Belgičan de Schetter a Ital Soldarini.

Další úspěch zaznamenal Šeďa na Thuru, kde jsme už věděli jak na to a s pomocí našeho trenéra si na čísle 4 připsal dvanáct pěkných pstruhů, největší měřil 33,5 cm a dvojku v sektoru o jediný centimetr za Australanem Rossem Stewartem. Nejprve se naši snažili bez úspěchu na sucho a po necelé půlhodině dostal Láďa pokyn nasadit dvě nymfy a chytat proti vodě. Ryby mu ochotně braly zlatohlavé zaječí ouško s oranžovou hrudí a pak najednou zase jen černou mikronymfu. Šeďa asi ve skutečnosti svou skupinu vyhrál, ale protože druhá ryba vyskočila jeho rozhodčímu při měření z korýtka, dostal za ní, podle pravidel, jen průměr ze všech úlovků v tomto sektoru a ten byl jistě o několik centimetrů menší, než jeho ztracený úlovek.

Další zprávy pro nás už nebyly příznivé. Olda přinesl naší třetí nulu z prokletého potoka Volgne, když mu deset minut před koncem spadl bodovatelný pstruh a ještě jednoho zmařil. Tento sektor vyhrál Španěl Iglesias se 4 úlovky a deset závodníků bylo bez ryby, avšak nikdo z našich hlavních soupeřů. Další nulu chytl Karel na Moselotte, kterému se nepodařilo ulovit lipana a tak měl jen jednoho podměrečného pstroužka a několik obřích tloušťů. Sektor vyhrán neznámý waleský závodník Peter Thurnall se 3 pstruhy a těch nul bylo osm a opět mezi nimi nebyl nikdo z našich největších soupeřů. A konečně posledním závodem soutěže bylo jezero Longemer, kde konečně vyhrál Angličan, tedy Andrew Dixon, se sedmi rybami, před dlouholetým americkým chytajícím kapitánem Waltrem Ungermannem (6) a náš Martin Drož byl se třemi rybami jedenáctý.

Po těchto výsledcích bylo jasné, že jsme přišli o medaili v družstvech, otázkou bylo jen o kolik bodů. Nakonec se ukázalo, že to bylo jen o pět umístění, o která nás přeskočili nenápadní Španělové, s nimiž se už moc nepočítalo. V nedělním podvečeru začaly přece jen ryby sbírat a to byla voda na jejich mlýn. Jako jediní byli v tomto posledním kole bez nuly a navíc měli dvě jedničky. V suché mušce jsou prostě mistry a je to také asi jejich jediná taktika, která dnes slavila úspěch, na nějž čekali skoro dvě desítky let. Ostatní silná družstva měla po jedné nule a my, bohužel, dvě. I když jsme vyhráli jak velmi těžkou Mosellu, tak i Moselotte, na potoku Vologne jsme byli až třináctí. Konečné pořadí družstev bylo následující: 1. Francie (135), 2. Belgie (175), 3. Španělsko (188), 4. Česká republika (193), 5. Itálie (198), 6. Polsko (240), 7. Finsko (250), 10. Anglie (274), 13. Slovensko (324).

V soutěži jednotlivců se nakonec ze zlaté medaile radoval mladý Francouz Jerome Brossuti, který měl součet umístění 12 a za 44 ryb obdržel 28520 bodů. Tento distributor výrobků firmy Marryat ve Francii byl potřetí na mistrovství světa (předtím v Austrálii a ve Švédsku). Byl ve skupině naším Láďou Šedivým, který jej dvakrát porazil, ale v rozhodujícím závodě na Vologne udělal Brossutti jedničku za sedm ryb a Láďa tu byl bez úlovku. Jerome byl ještě první na Moselotte, druhý na jezeru, třetí na Thuru a pátý na Moselle.

Stříbrné medaile se po zásluze dočkal náš Tomáš Starýchfojtů, který měl součet umístění 15 (stejný jako při jeho vítězství v Polsku) a 31 240 bodů za 48 ryb a to i přesto, že mu byly dvě poslední "poraděné" z pátého kola škrtnuty, což však nemělo, naštěstí, na pořadí v sektoru žádný vliv. Jeho zařazení do týmu se ukázalo jako naprosto oprávněné, protože Tomáš je momentálně nejlepším světovým říčním závodníkem a to bez ohledu na ten fakt, že může být doma i často poražen. To je dáno zpravidla vlivem vylosovaného místa, krátkými závodními úseky a obyčejně jen dvoukolovými soutěžemi.

Bronzovou medaili získal další Francouz, Bernard Marguet, se součtem umístění 16 za 36 ryb. Francouzům se při vší snaze nepodařilo získat všechny tři individuální medaile a až na čtvrtém místě tak skončil Jean-Luc Estublier (22), pátý byl Španěl Cortina (24) a šestý jeho krajan Iglesias (25), sedmý Polák Tondera (27) a osmý Angličan Tyzack (28), který uzavíral šťastnou skupinu závodníků, kteří měli úlovek ve všech pěti soutěžních kolech. Ostatní naši se umístili takto: 18. Vladimír Šedivý (38), 28. Karel Vacek (45), 36. Martin Drož (47), 37. Oldřich Dvořák (48). Kdyby kdokoli z nich chytil jedinou rybu ve svém kritickém závodě, mohl být v první desítce a družstvo by bylo na bedně. Snad se to podaří za rok ve Španělsku.