POTOČNÍ MISTROVSTVÍ

Autor: Karel Křivanec

Letošní 22. světový šampionát muškařů se konal na začátku července ve Francii v pohoří Vogesy, nedaleko hranic s Německem a Švýcarskem. I když má tato země v posledních čtyřech letech bezkonkurenčně nejlepší tým, který ji vytáhl už i na prvenství v dlouhodobých tabulkách úspěšnosti, konalo se zde světové mistrovství vůbec poprvé. Střediskem celé soutěže bylo malé městečko La Bresse, ležící na říčce Moselotte, která byla už asi o nějakých 15 - 20 km níže po toku jedním ze závodních úseků. Další sektory se nacházely na horní Moselle, říčce Thur a potoku Vologne. Pětici závodních tratí pak doplňovalo šestnáctihektarové a 36 metrů hluboké jezero ledovcového původu Longemer, ležící v nadmořské výšce 730 m. U nás by bylo nejspíš veřejnosti nepřístupné, ale ve Francii slouží k levné rekreaci hůře situovaných obyvatel a turistů z různých okolních zemí.

Když jsme prvně viděli závodní úseky, což bylo měsíc před šampionátem na naší zpáteční cestě z Grand Slamu v Dreux, překvapily nás zvolené říčky nejen čistotou vody, ale i svými malými rozměry. Největší z nich, Moselle, byla velká asi jako Malše pod Římovskou přehradou. Její druhá zdrojnice, Moselotte, byla jen o málo menší, i když to vždy záleželo na tom, zda se v prohlíženém úseku nacházel jez či kanály, které různě odváděly a přiváděly vodu. Hlavními rybami zde byli lipani všech velikostí, občas doplňovaní nějakým tím pstruhem či zapomenutým duhákem. Z nebodovaných ryb jsme mohli pozorovat tlouště, dosti často trofejních velikostí a dále tu byli proudníci, parmy a střevle. Říčka Thur, která protékala větším jezerem a velmi urbanizovaným údolím, byla spíše větším potokem a Vologne byla v horní části jen větší lesní kapilárou. Jezero Longemer bylo stejně čisté jako zdejší řeky a hlavní rybou v něm byl pstruh duhový, ojediněle pstruh obecný a snad i siven a marena. Z ostatních ryb to byli opět tloušti, drobní okouni, kapři obřích rozměrů a nějaká ta štika. Většina běžných rybářů zde lovila pstruhy hlubinnou přívlačí, anebo méně sportovním způsobem na žížaly.

Musím se ještě zmínit o tom, že hned na začátku byla naše výprava oslabena o Pavla Macháně, který nemohl odjet na šampionát z důvodu velmi smutné události v rodině. Jeho místo tak zaujal Vladimír Šedivý, kterému se splnil sen na obhajobu loňského titulu ze Švédska. Po rychlém přesunu třemi osobními vozy jsme se ubytovali v soukromém domě v La Bresse a měli jsme celý týden na přípravu před vlastním mistrovstvím. Přes den jsme vyjížděli na dva až tři revíry a večer se vázalo až dlouho do noci.

První tréninky na Moselle a Moselotte byly velmi těžké a zpravidla se podařilo ulovit jen pár hodnotitelných ryb. Pořadatelé nám sice zajistili objednaného průvodce, ale byl to obyčejný rybář, bez jakýchkoliv znalostí muškaření, přestože to měl být odborník a znalec povodí. Francouzi prostě neponechali nic náhodě. I tak jsem byl ale spokojen, protože úlovky našich závodníků očividně převyšovaly výsledky jiných družstev, která zde rovněž usilovala o nějakou tu rybičku. Všude bylo žalostně málo místa na to si něco zkusit a i ryby byly z této náhle invaze očividně vyděšené.

Zato první trénink na Thuru dopadl naprosto katastrofálně, neboť nikdo nic nechytl a skoro nebylo možné ani uvidět rybu. I zde byl krátký tréninkový úsek a patrně mnohokrát před námi prochytaný. Obdobná byla situace na potoku Vologne, který vytékal z jezera Longemer a jeho druhá větev pak ze sousedního jezera Gerardmer. Nad jejich soutokem se chytat nedalo a pod ním hned začínal závodní úsek. Trénovalo se na krátkém úseku v městečku Grangers, ale ten zas neodpovídal horním lesnatým partiím s velkým spádem. Bylo zřejmé, že naše poznatky z tréninku nám ani zde nebudou k ničemu a budeme muset reagovat na situaci až při vlastním závodě. Tyto dvě říčky byly jasnou výhodou jak pro domácí Francouze, tak i skoro domácí Belgičany.

Jediné, co se zdálo být bez chyby, bylo jezero Longemer, kde se nám podařilo získat dvě lodě na 4 dny, během nichž jsme vše vypilovali skoro až na úroveň Francouzů, které jsme mohli pozorovat při tréninku. Hlavní rybou zde byl duhák, který se nacházel v teplé vodě v hloubce okolo 7 metrů, takže to chtělo jít s potápivými šňůrami hodně hluboko Velmi dobrý celodenní výkon jednotlivce byl na úrovni 5 ryb. Sem tam se ukázaly ryby i u hladiny a pak bylo nutné na to reagovat. Nejdůležitější bylo správně najet do malých hejn duháků, kteří se drželi ve stabilních místech. Na jezeře se chytalo až do neděle a pak byl zákaz lovu pro závodníky, zatímco rekreační rybáři lovili vesele až do zahájení závodů.

Přípravný týden rychle uplynul a už tu byla středa 3. července, během níž jsme se přestěhovali do Hotelu des Vallés a odpoledne pak absolvovali zahajovací ceremoniál ve městečku Grangers sur Vologne a pak jsme se vrátili do La Bresse, kde bylo oficiální představení družstev ve sportovní hale. Všichni pořadatelé a rozhodčí si přáli to jediné, totální vítězství Francie.

Ve čtvrtek a v pátek se ještě konaly oficiální tréninky, během nichž se ukázalo, že pořadatelé využili přestávku v rybolovu na jezeru k vysazení 1800 kg nových duháků, což bylo asi 4 000 čerstvých ryb a tak byla veškerá předchozí příprava prakticky k ničemu, protože všechny ryby se teď držely v blízkosti hladiny a domácí věděli, že tito duháci byli krmeni světle zelenými granulemi. Museli jsme tedy začít znovu a hlavní bylo najít rybí hejna. Při jednom z oficiálních tréninků se velmi dařilo Angličanům a Iain Baar na mou otázku, kolik chytl ryb, ledabyle odtušil, že asi 30 - 40. Nebylo proto divu, že se večer u baru předem prohlašoval za vítěze jezerního závodu a málokdo o tom pochyboval.

Abychom eliminovali jasnou výhodu domácího prostředí,přihlásil jsem se jako kontrolor pro Francouze. I když o tuto funkci nebývá velký zájem, najednou se objevilo několik dalších zájemců a mezi nimi byl i slovenský kapitán, který raději rezignoval po dobu závodu na funkci náhradníka, jen aby se mohl podívat na to, co budou dělat Francouzi. Protože nás bylo pět na 4 volná místa, jezero totiž tuto funkci nevyžaduje, neb v lodi sedí dva závodníci z různých zemí, přišlo na řadu losování. Až pozdě mi došlo, že můj lístek byl do čepice vložen jako první a pak, bez zamíchání, vytažen stejným pořadatelem jako poslední, což znamenalo, že jsem o tuto kontrolní funkci přišel. Řekl bych, že to nebyla náhoda, ale předem dobře připravený tah, který jsem od Francouzů přece jen nečekal.

V sobotu 6. června vše vypuklo. Protože jsem měl teď plno volného času, rozhodl jsem se zajet se podívat na Moselotte, kde měl na stanovišti č. 2 svou premiéru Tomáš Starýchfojtů, který si už počtvrté za sebou jel pro stříbrnou medaili, která mu chyběla k tomu, aby byla jeho medailová sbírka ze soutěže jednotlivců na MS kompletní. Kolem jeho startu na letošním šampionátu bylo dost rozruchu, o který se postaral jiný závodník, který nominován nebyl, ačkoli skončil v užším výběru před Tomášem a cítil se být proto poškozen. Není to vždy snadné dokázat odmítnout takovéto adepty, ale naším cílem je vytvořit silné a konzistentní družstvo, které potáhne za jeden provaz a ve snaze po individuálním úspěchu se vzájemně nepobije.

Tomáš nastupoval na dobrý a dostatečně dlouhý a členitý úsek, takže jsem věřil, že se zde ukáže. I když ryby byly nakonec úplně jinde, než bychom je u nás čekali, dokázal se s tím Tom vyrovnat a za 3 hodiny lezení po kolenou a břiše chytl 5 pstruhů a 3 lipany a nebyli to žádní chudáci. Největší pstruh měl 40 cm a další byl o čtyři centimetry kratší. Většinu svých úlovků dostal na nymfu (Bobeš, mikronymfa), jen jeden lipan se nechal přemluvit na sucho na olivku. Musím ještě dodat, že pstruzi se zde hodnotili od 20 cm a lipani až od 27 cm, což bylo většinou družstev kritizováno, protože řada závodníků tak přišla na obou lipanových říčkách o jindy hodnotitelné úlovky a tím získala i nějakou tu nulu a dvacet trestných bodů do soutěže. Tomův ranní výkon ohodnotili rozhodčí umístěním 1, šest závodníků zde bylo bez ryby, mezi nimi i Polák Lach a Slovák Jožko Čanda.

Během polední přestávky jsem se vydal prozkoumat trochu naše zbývající 4 místa. Nebylo to vůbec jednoduché, protože některé úseky byly dlouhé i 500 a více metrů a byly velmi nejasně číslovány a s častými a velmi dlouhými mezerami. V jednom místě jsem se potkal s autobusem, ve kterém seděl Šeďa s Jirkou Klímou. Nejprve mi náš závodník řekl, že chytl na Moselle 3 pstruhy, což nebylo moc potěšitelné, ale když jsem se zatvářil kysele, tak mi náš kapitán řekl, že je to dvojka v sektoru a to byla úplně jiná zpráva, protože tam bylo celkem osm nul a mezi nimi byli i borci ze silných družstev. Jednoho pstruha chytl Láďa na šestnáctkového béžového Bobše a zbývající dva na sucho na malou para olivku na desítce vlasci, který odmašťoval Fullerovou půdou. V deseti centimetrech křišťálové vody to byl už opravdový výkon, který překonal o pár centimetrů jen Ital Angelo Ferrari.

Dobrý výsledek udělal na Vologne nováček týmu Karel Vacek, který si za 3 ryby připsal šesté místo, když Španěl Toran jich zde jako vítěz ulovil osm. Martin Drož měl na říčce Thur rovněž 3 ryby a byl s nimi osmý, zatímco vítězný Belgičan Oliver Martinovic jich měl 17, čímž odsunul Francouze Bernarda Margueta se 16 rybami na druhé místo a třetí pak byl Ital Jacopo Tinti (11 ryb). Tato družstva prostě věděla, jak se zde má chytat a my jsme se to zatím jen snažili vypátrat. Jediný, komu se dopoledne nedařilo, byl Olda Dvořák, který ulovil na jezeře z lodě jen 3 duháky, což stačilo pouze na 13. místo. Zato Ital Edgardo Dona jich měl na prvním místě 23 a za něj se dostal Slovák Ján Bartko (18) a Francouz Beranger (17). Po prvním kole vedla Belgie se součtem umístění 27 a my byli třetí se stejným součtem 30 jako druzí Francouzi.

Dopolední závody na řece probíhaly od 10 - 13 hodin a odpolední kolo se konalo od 16 - 19 hod. Měl jsem tedy ještě čas na to, abych se zajel podívat na odpolední místo Martina Drože na řece Moselle u obce Domartin. Celý jeho úsek měřil jistě přes půl kilometru, ale k něčemu bylo jen zhruba 25 metrů pod jezem, jinak to byla mělká voda nad písčitým dnem bez jakýchkoliv úkrytů pro ryby. Při čekání na příjezd autobusu mi jeden francouzský známý z muškařského klubu v Epinalu chtěl ukázat, jaké jsou tu velké ryby. Zatáhl mě proto k mostnímu zábradlí a cosi mi ukazoval v hlubině pod námi. Nic jsem neviděl a tak jsem se naklonil ještě víc nad řeku a pak jsem zahlédl siluetu asi půlmetrové ryby. Vtom se něco mihlo vzduchem a šplouchlo to do vody. Podíval jsem se pozorněji a uviděl svůj mobilní telefon, jak pomalu klesá ke dnu, zatímco kapsa u košile už byla prázdná. Nudná polední přestávka byla nečekaně zpestřena veselou příhodou, která pobavila přihlížející diváky. Všichni s úsměvem sledovali pokusy o vylovení té legrační věci, která vůbec nemiluje vodu.

Martin přijel na své stanoviště až půlhodinku před zahájením závodu a tak jsem ho jen nasměroval pod jez a čekal, co se bude dít. Po druhém náhodu do vývaru se mu ohnul prut a za chvíli měl v podběráku pěkného pstruha. Víc už v těch balvanech nebylo a tak se přesunul do první lipanové jámy pod jez a zde během pětačtyřiceti minut vylovil na nymfy českým způsobem ještě pět lipanů, největší z nich měřil 35,5 cm. Před ním chytající Lucemburčan zde chytl na sucho za tři hodiny jen jednoho. Dále už Martin chytal jen podměrečné pstroužky, lipany a proudníčky či tlouště. Ani nový návrat do jámy pod jezem nepřinesl další zápis do jeho bodovací karty.

V šest hodin jsem věděl, že zde už asi nic nového nebude a odjel jsem se podívat na Moselotte, kde chytal Láďa Šedivý za asistence mnoha diváků, kteří byli udržováni dál od břehu pomocí bílé pásky, natažené pořadateli téměř všude. Šeďa lezl po kolenou pod malým jízkem a Jirka mu vyhledával sbírající pstruhy, kterým pak náš závodník nabízel olivovou jepici či CDC broučka. Celkem se mu zde podařilo ulovit 6 pstruhů a jednoho čtyřiceticentimetrového duháka a to byla šestka v sektoru. Škoda, že upráskl jiného velkého duháka, jinak by si o 2 - 3 místa polepšil, ale desítka vlasec má přeci jen své meze. Tento úsek vyhrál Francouz Jerome Brossutti se 14 rybami. Martin už si další úlovek nepřipsal a tak bylo jeho šest ryb dvojkou v sektoru, který vyhrál opět Belgičan Martinovic se 13 zápisy v bodovací kartě a tím se ujal vedení v celé soutěži.

Tomáš se vrátil večer z Vologne úplně zdrcený, protože zde za tři hodiny indiánského lovu dokázal z vody vymámit jen jednoho bodovaného pstroužka, se kterým měl umístění 10, zatímco vítězný Španěl Cortina jich měl v pohodě devět. Ani Olin neuspěl na Thuru a se 2 rybami byl opět až třináctý, zatímco první, Francouz Beranger, jich chytl 21. Zato na jezeru dostal Karel Vacek do lodě 12 duháků a byl tu třetí, když vítězný Skot Gibson jich měl 21 a druhý Francouz Estublier 16. Duháci byli odpoledně těsně pod hladinou a náš závodník zvolil správnou šňůru i mušky a svou loď vodil jen krátkými drifty přímo v rybách. Po druhém kole vedla Francie (40), druhá byla Itálie (55) a třetí Česká republika (64). V soutěži jednotlivců byl z našich nejvýše Šeďa na desátém místě.

Pokračování příště