MARATON 2002 FRANCIE V LOVU NA UMĚLOU MUŠKU

Autor: Vladimír Šedivý

Dnem 28.dubna byl odstartován kolotoč mezinárodních závodů. Začíná se, jak již bývá pravidlem, ve francouzském Dreux, když tyto závody pořádá FLY COUNTURY CLUB. Jedná se o maratón dvojic v jezerním chytání.Letos se ho zúčastnily čtyři týmy ČR a to dva z ČB ve složení J.Hanák - M. Bílek a Vl.Šedivý - J. Šram a další dva byly z Prahy ve složení M. Mikulka - D. Svrček a J.Vogel - P. Kudrna.

Na tento náročný závod vyjíždíme již o dva dny dříve z důvodu, že je zde možnost tréninku na přibližně stejném jezeře, jako je závodní. Na místo jsme se dopravili po noční dvanáctihodinové jízdě. Bez problému proběhl i průjezd Paříží. Pro představu - městečko Dreux se nachází přibližně 60 km jihozápadně od Paříže.

Na tréninkové jezero jsme dorazili v pátek kolem deváté hodiny ranní. Chytá se tu od 8 do 22 hodin. Tak brzy ráno zde zatím ještě nebyl žádný muškař. Pohled na hladinu nám napověděl, že ryby jsou velmi aktivní a tak hned začaly přípravy na vlastní lov. Bylo třeba vyzkoušet a najít nejvhodnější muškařské šňůry a ověřit si návazcové materiály přímo na místě. Většinou každý použil buď intermediální šňůru nebo "howerku" což je podhladinová šňůra.

Rozprchli jsme se po jezeře, které je velmi pěkně členité, takže si můžete vybrat, zda chcete do nějaké zátoky či na špičku. Ale většinou se řídíte podle větru, jak vám vyhovuje. Já jsem se usadil na větším poloostrově, mírně proti větru. Zároveň byl z tohoto místa dobrý rozhled po jezeře, abych věděl co se děje na hladině, případně zda a kde se loví nějaké ryby. Po předešlých zkušenostech z tohoto revíru vím, že zde bývá dobrá klasická Montana se zlatým korálkem. Jako prostředek jsem zvolil zaječí miniluru se svítivou zelenou a jako vrchní mouchu jsem dal černé Bibio. Po čase se začaly projevovat první záběry. Většinou byl pro ryby zajímavý mlýnek ve střídavém rytmu. Záběry přicházely nejvíce na přírodnější vzor zajíce nebo Bibio - asi v poměru 50/50.

Dobře jsem viděl i na Jáju Šrama a jeho svítivě žluté torpédo šňůry, která přecházela u prutu do bílé barvy mi jasně říkala, že zkouší plovoucí evansku a kukly pakomárů. Každou chvíli měl ohnutý prut a nad vodou bylo možno pozorovat stříkance od urputně bojujících ryb. Zkoušel jsem i rychlepotápivou intermídku a rovněž s dobrými výsledky. Samozřejmě následovaly i výměny much a jako výborná se mi jevila ještě trikolóra.

Před obědem mezi nás zavítal správce a zároveň majitel jezera, který nám vypsal povolenky na oba tréninkové dny za dohodnutou cenu 70 Euro na osobu. Bylo nám také sděleno, že se chytá na háčky bez protihrotu (to už jsme věděli z dřívějška), ale novinkou bylo, že tahaná moucha (lura) může být jen jedna. Domluva byla poměrně snadná, totiž pan majitel byl původem Němec. A bylo vidět, že mu osud ryb nebyl lhostejný. Několikrát za den kontroloval lovící muškaře, jejich zacházení s rybou a i používané háčky.

Po polední siestě, kterou nám připravil náš provianťák a kuchař v jedné osobě Karel Bílek, následoval malá porada, ze které vyplynul jednoznačný závěr, že je zde letos velmi pěkné chytání. Chtěl jsem tedy ještě vyzkoušet nový styl, který nám byl vloni předveden v Anglii. Jedná se o chytání s rychle taženým blobem. Základem je velmi daleký hod, poté vystrčíme ruku s prutem dopředu a pomoci druhé ruky stahujeme muškařskou šňůru se střídavou výměnou rukou co nejrychleji a nejplynuleji. Osobně používám pomalu potápivé íčko nebo podhladinovou muškařskou šňůru. Bloob se dává jako horní přívěs až k muškařské šňůře a za ním v patřičné vzdálenosti následují jeden či dva střízlivější vzory.

Co je to vlastně Bloob? Je to velmi jednoduchá moucha, vyrobená z ohnivé červené nebo reflexně oranžově zbarveného Fritzu a s křiklavým perleťovým ocáskem. Kolegové, kteří tuto metodu a mušku viděli poprvé, mi moc nevěřili, ale když jsem na čtyři hody měl čtyři úlovky a na další hody záběry, nebo jsem vodil ryby, se hned začali o tento způsob zajímat. Bylo legrační je sledovat, jak neohrabaně zápasí s novým stylem. Brzy mu však přišli na chuť, když ryby začaly pronásledovat i jejich bloby, které jsme jim dali. Tato metoda se nám osvědčila a měla to být naše tajná zbraň. Pak jsem se vrátil zpět ke klasickému stylu a měl jsem jeden kuriózní záběr. Při zdolávání asi 40 cm duháka mi vlítl po volné koncové mušce jiný duhák takovou rychlostí, že jsem chvíli nevěděl, co se vůbec děje. Prolítl mi po mělčině pod nohama a samozřejmě menšího pstruha mi uvolnil, ale z tohoto bojovníka se vyklubal duhák 57 cm.

Z prvního dne chytání byla celá naše skupina nadšená. Ubytováni jsme byli v levném a předem zamluveném hotýlku Stars. Po shlédnutí velmi zajímavého pořadu v televizi, typu Peříčko (slabý odvar), jsme se konečně dostali ke spánku. Druhý den měla dorazit pražská skupina, která v rámci úspor přijela jen na jeden tréninkový den, neboť jsme si vše hradili sami.

Průběh rybolovu se opakoval jako předešlého dne, ale s tím rozdílem, že s přibývajícím časem záběrů ubývalo. Dan Svrček a Martin Mikulka sice objevili jednu zátoku plnou ryb, kde je lovili na pakomáry, ale celkově ulovených ryb ubývalo. Za zmínku stál jen duhák K. Bílka, kterého ulovil na prut vypůjčený od pražských kolegů. Neměřili jsme do, ale odhadem měl dobrých 60cm. Za tohoto stavu, kdy ubývaly záběry, byl Pepou Hanákem vyzkoušen Bloob, který znovu úspěšně bodoval.

Raději jsme pak trénink ukončili, abychom se stačili dobře připravit na zítřejší závod. Ještě jsme navštívili zdejší malý krámek s muškařinou, kde jsme čekali nějaké novinky, ale museli jsme konstatovat, že naši prodejci jsou dobře zásobeni. Navštívili jsme i jednu malou typickou francouzskou hospůdku, ochutnali jsme Calvádos a jeli se připravovat na nedělní závod.

Vlastní závod začínal ráno o deváté a po krátké polední přestávkce pokračoval až do 17 hodin, takže zde bylo celkem bylo 10 rotací, při kterých se měnila místa. Taktiku lovu jsme měli jasnou. Jeden vyzkouší bloby a druhý pakomáry nebo lury. Ke dnu nemělo asi vůbec smysl chodit. Pravidla byla také jasná, mohlo se chytat na 3 mouchy bez protihrotu a velikost mušek nebyla tentokrát nijak omezena. Vlasce na nástavce jsme zvolili fluorcarbony o síle 0,18 a 0,195 mm. Foukal poměrně silný vítr, proto jsme se rozhodli pouze dvě mouchy. Naše první místo bylo uprostřed jezera, odkud jsme mohli pozorovat za ostrovem vpravo sluneční kouli.

Silný zvuk klaksonu nás upozornil, že právě byl závod odstartován. Jaromír chytal vedle mne na pakomáry a během chvíle měl duháka. Za chvíli jsem uslyšel klení, že mu upadl potočák. A já stále nic. Bloby mě zklamaly a celé čáře, i když bylo přes jezero vidět naší druhou partu, které se lov tímto stylem dařil. Vyměnil jsem pruty a vzal si ten, kde byla nastavena rychlá intermída a střízlivé vzory mušek, zajíc se zlatým korálkem a trikolóra. Stačil jsem vytáhnout jednu rybu a jedna mi spadla, když klakson ukončil první půlhodinku chytání.

Druhé kolo nás potkalo na mělčině za přítokem, kde se ukazovalo velké množství ryb. Bohužel jsem udělal taktickou chybu a neověřil jsem si, že nám rozhodčí vrátili bodovací průkaz. Jaromír chytil jednoho duháka a pak ztratil skoro celou půlhodinu sháněním duplikátu bodovacího průkazu. Já mezitím chytil 4 kusy a dva mi ještě spadly u podběráku. Výhoda této soutěže dvojic je v tom, že si závodníci mohou navzájem pomáhat, třeba s vylovováním ryby.

Ani třetí kolo nebylo to pravé, zde chytil pouze Jarda. Čtvrté kolo nás zastihlo na hrázi, která je známá svými dobrými místy. Problémy jsme měli jen se silným protivětrem. Zde se nám podařilo chytit 5 ryb, když poslední se přivěsila při stáčení šňůry do navijáku, ale i ta trocha štěstí k tomu patří. Poslední, páté kolo probíhalo již za poledního sluníčka a na olejově klidné hladině, což se odrazilo na výsledcích.

Po tomto kole byla krátká polední přestávka, kdy jsme dostali jednu větší francouzskou bagetu, která byla obzvlášť vypečená, takže z ní měl každý rozedřené patro. Zároveň jsme se dozvěděli průběžné pořadí po dopoledním kole závodu. Nejlepší místo bylo u bójek vzadu, kde byl chráněný úsek jezera, kde také nachytali naši pražští kolegové.

Odpolední část se nesla ve stejném rytmu jako ta dopolední, avšak s tím rozdílem, že nám více padaly ryby. Za zmínku stojí největší úlovek celého maratónu a to zlaté formy pstruha o velikosti 59 cm. Vzal mi na horní přívěs s bikolorou. Marně jsme doufali, že se snad taky dostaneme k bojím. Bylo to však přáno kolegům z Prahy ve složení Dan Cvrček a Martin Mikulka, kteří do posledního kola nastupovali s 20 rybami. My jsme jich měli 24, bohužel smůla s místem. V posledním kole chytili Pražáci 12 kusů a my jen jeden a to rozhodlo o výsledku celého maratónu. Po loňském druhém místě si letos ještě o jedno místo polepšil a dosáhli tak historického vítězství pro české barvy i v tomto prestižním kontinentálním břehovém závodě. Zúčastnilo se ho 33 dvojic se 4 zemí a všichni hodnotili letošní ročník jako velmi zdařilý.

Výsledky: