Autor: Karel Křivanec
Dne 4. dubna 2002 se dožívá padesáti let jediný československý mistr světa v muškaření v kategorii jednotlivců. Jeho jméno je známo všem, kteří jen něco slyšeli o závodním chytání na umělé mušky. Samozřejmě, že se jedná o pana Slavoje Svobodu ze Znojma, protože zbývající naši dva individuální šampióni už startovali v dresu ČR.
Slávek začal chytat ryby asi ve věku 6 let v rodném Znojmě, tedy v řece Dyji a na Vranovské přehradě. Prošel tady rybářským kroužkem, který vedl pan učitel Mastný a zde též získal první poznatky o závodění na plavanou. Pro jeho závodní kariéru bylo velmi důležité přátelství s o deset let starším Gustou Šťávou, od kterého pochytil i první vědomosti o muškaření. Slávek byl po Gustovi druhým muškařem ve Znojmě, když si asi v 10 letech vyrobil svůj první muškařský prut.
Jednalo se o jednodílný desetistopý bambusák s vlastnoručně vyrobenými drátěnými očky, se kterým byly trochu problémy při převážení, neboť hoši v tomto věku mívají tak akorát kolo. Šňuru mu daroval soused odnaproti a přidal mu i pět suchých májovek, které mu přivezl příbuzný z Anglie. A s tím začal Slavoj muškařit a i když bylo pstruhů v Dyji kolem Znojma málo, byli to zase pořádní chlapáci.
Znojemskou rybářskou partu rozšířil ještě mladší z bratrů Šťávových, Milan a v tomto složení vydrželi až dodnes. Slavojův první závod se odehrál v Pohořelicích a bylo to v plavané. Tehdy mu bylo teprve 13 let a kromě velké chuti prosadit se, už neměl skoro nic. Krmili tehdy strouhankou a chytali na žížaly a hnojáky a pár ouklejí ulovil i na luční koníky.
První samostatné muškařské závody absolvoval Slavoj Svoboda ve věku 14 let na Svratce v Borači, při krajském přeboru, organizovaném ještě Bohušem Mazalem. Slávek tehdy chytil na vrbovku asi 10 lipanů a to mu stačilo na vítězství v kategorii mužů, když za sebou nechal celou tehdejší brněnskou muškařskou elitu.
Dalším jeho rozhodujícím setkáním bylo přátelství s vynikajícím plavačkářem a neporazitelným muškařem, Jardou Eisnerem z Prahy. Kdo ze starší generace by neznal tohoto obchodníka, který spolurozhodoval o importech muškařských a jiných rybářských potřeb do Československa a právě od něj získal Slavoj plno různých rybářských pomůcek. Společně později například triumfovali v mušce na Mistrovství republiky v trojboji na Orlici v roce 1978, kde stál Slavoj o stupínek pod zlatým Jardou a spolu byli i v reprezentaci.
Po maturitě na železniční průmyslovce byl Slávek zařazen do tříměsíčního kurzu pro strojvůdce ve školícím středisku ČSD v Prudké na Svratce, kde se velmi zdokonalil v muškaření. V té době se aktivně účastnil i MMZ, kde získával další zkušenosti a v roce 1973 spal v jedné chatě i s legendárním ing. Zdeňkem Šimkem.
Tehdy hlavně závodil v plavané a já ho prvně viděl v roce 1978 na Mistrovství Československa v plavané v Břeclavi, kde tehdy, tuším , Jihomoravané vyhráli. Byl i členem plavačkářského družstva, když Znojmo vyhrálo I.ligu a tak se dostal i na Mistrovství světa klubů v plavané v roce 1986 v Belgii na Mosele. Pětkrát startoval i na Mistrovství ČR v trojboji a v roce 1985 vyhrál mušku na Svratce.
Od roku 1984 byl v naší muškařské reprezentaci, když startoval už při prvním mezinárodním vystoupení družstva Československa v trojutkání Polsko, NDR, ČSSR na Dunajci. Naši tehdy vyhráli ve složení: Svoboda, Eisner, Malásek, Maruna a T. Milan. V roce 1985 byl Slávek, spolu s Gavurou, T. Milanem, Maláskem a Eisnerem, členem stříbrného československého družstva, při jeho prvním mistrovství světa na Sanu v Polsku. Po dvou závodních kolech Slavoj vedl, ale ve třetím kole ho o medaili připravila hlavatka, která mu sebrala lipana, který by ho vynesl z konečného 8. místa až na stupně vítězů, ke čemuž mu chyběla právě tato jediná ryba.
O rok později si však Slávek už tuto poctu na belgické řece Ourthe vzít nenechal. V tříkolovém závodě vybojoval zlatou medaili a titul světového šampiona, kterým u nás posílil významně závodní aktivitu v muškaření. Vedle krátké nymfy však dost ryb odchytal i na sucho. Československé družstvo zde ve složení: Svoboda, Eisner, Gavura, Sýkora a Šebestien získalo bronzové medaile. Dlužno ještě podotknouti, že v tomtéž roce 1986 vyhrál před MS Slavoj i nominační závody na Váhu v Ružomberoku.
V roce 1987 vyhrál 1. mistrovství Československa v muškaření v Rožmberku nad Vltavou a na MS v Anglii se probojoval spolu s Eisnerem do finále. Všechny své peníze tam věnoval na zakoupení jezerního muškařského prutu Berkley 305 cm. Zde se mu dokonce podařilo vyhrát závodní kolo na jezeru Pitsford, ač seděl prvně s muškou na lodi a to s Pawsonem jr., který byl později rovněž mistrem světa, stejně jako byl i jeho legendární otec.
Slávek přechytal tohoto Angličana v poměru 4:1 a jako celkový vítěz závodu dostal od pořadatelů 360cm dlouhý prut zn. Hexagon, který se používá na třepanou při lovu divokých pstruhů obecných na irských jezerech. Nešťastně vylosované místo na řece Test, kde chytil vleže na břichu jedinou rybu, víc jich tam nebylo ani o třináct let později, ho odsunul celkově na 14. místo. Dnes už můžeme jen litovat, že se nedostal aspoň na o trochu lepší místo
V roce 1988 sice Slavoj vyhrál jak kvalifikační závody na Vltavě ve Vyšším Brodu, tak i nominační závody na Dunajci ve Spišské Staré Vsi, ale na MS na Tasmánii se z finančních důvodů nejelo. O rok později byl druhý na Mistrovství Československa na Oravě a druhý v kvalifikačních závodech reprezentantů na Vltavě v Lenoře. Byl proto nominován k MS ve Finsku a opět zářil, i když to byl tentokrát "jen" stříbrný odlesk na kovu jeho medaile ze soutěže jednotlivců, jen o jediný bod za Polákem Trzebuňou. Po závodech se "lidově" vyjádřil na adresu vedoucího výpravy, který se nezajímal o nic, co se dělo u vody a to mělo pro Slávka za následek odejmutí titulu mistra sportu a vyřazení z reprezentace.
Naštěstí se u nás velmi brzy otočila politická situace a to znamenalo nejen zrušení trestu, ale naopak, udělení titulu zasloužilý mistr sportu za stříbro z Finska V roce 1990 byl Slavoj nominován pro MS ve Walesu, kde naši získali poprvé titul světových šampiónů v družstvech (Janus, Svoboda, Šiman, Karafiát, Holub) a Slavoj tu opět doplatil na jeden špatný los na řece Dee, který ho odsunul v kategorii jednotlivců na 11. místo.
V roce 1991 byl na Mistrovství Československa ve Strakonicích třetí a v nominačních závodech na Lipně, Volarech a v Loučovicích pátý a jako takový byl nominován k MS na Novém Zélandu, kde obsadil v jednotlivcích 5. místo. V příštím roce už nestartoval v družstvu JM kraje na mistrovství republiky a bohužel ani nebyl nominován na MS v Itálii (1992), kde jsme ho velmi postrádali. Místo něj byl totiž zařazen do družstva úplný začátečník ze Slovenska a to byl také důvod pro změny na trenérských postech v závěru onoho roku.
Paradoxně se pak stal Slavoj od roku 1993 asistentem nového šéftrenéra Jirky Klímy, který s ním byl v družstvu na MS v Anglii. Slávek byl ještě jmenován jako řádný člen družstva pro MS v Kanadě (1993), kde skončil v soutěži jednotlivců na 7. místě a jako náhradník fungoval při MS v Norsku (1994), Irsku (1995), České republice (1996), USA (1977) a Polsku (1998). Během let 1984 - 1998 tedy získal při sedmi startech v kategorii jednotlivců na MS jednu zlatou a jednu stříbrnou medaili a v kategorii družstev čtyři zlaté, jednou stříbrnou a jednu bronzovou medaili.
Po odchodu od reprezentace však i nadále sleduje veškeré dění a pilně se zajímá o všechny novinky. I nyní se rád věnuje muškaření a vázání mušek, v čemž ho lze považovat za opravdového mistra. Rad si zajede i na závody do Poličky a tak ho tam letos, hoši, neutopte. Nezapomíná však ani na hospodářskou činnost v MO MRS ve Znojmě a letos absolvuje i kurz pro rybářské hospodáře. Patří mezi obávané členy rybářské stráže na Vranovské přehradě a Dyji pod ní. Okopává a sklízí i svůj malý vinohrad a vyrábí skvělé víno.
K jeho padesátce mu PM přeje ještě mnoho rybářských úspěchů a veselou mysl, která mu nikdy nechyběla. A kdyby vám někdo říkal, že Slavoj Svoboda neumí chytat ryby, tak mu nevěřte. Je to totiž rybář od boha, Pan Rybář, kterých moc po této planetě nechodí.