Autor: Daniel Svrček
Každý jistě slyšel o závodech pod hlavičkou Grand Slam. Na vysvětlenou se jedná o ucelenou řadu tří otevřených závodu v jezerním muškaření, které získaly díky novému sponzorovi i nové logo Hanningfield European Open. V posledních letech tvoří tento závod mezinárodní poháry Francie, Belgie a Anglie. Poslední ze tří závodů je zároveň uváděný i jako finále celého evropského poháru. Závodu se účastní tříčlenná družstva, která jsou hodnocena jak v soutěži družstev, tak v soutěži jednotlivců.
V letošním ročníku reprezentovalo České muškaření družstvo v sestavě: Karel Vacek, Vít Misar, Daniel Svrček vystupující pod názvem "Kajman Czech Mates".
Letošní ročník byl zahájen ve Francii na pěkném jezeře "Générale" Lake Saint-Germain-sur-Avre o velikosti 11 hektarů, které je klubovou nádrží s udržovanými břehy, kde se v celém závodním úseku velmi dobře hází. Největším překvapením na této nádrži však je poměrně běžný úlovek oranžového duháka tzv. "Pomerančáka" nebo křížené formy jezerního pstruha a sivena tzv. "Tygra".
Závod začal za příznivého počasí v neděli 8. dubna v 9 hodin. Po zkušenosti z loňského ročníku, kdy se v tomto závodě více než polovina z 80-ti závodníků nepotkala s rybou, bylo naším cílem chytit každý alespoň jednu rybu. Když jsem na prvním z pěti míst v ranním závodě zahájil ztrátou zdolávané ryby, začal jsem tradičně propadat panice. Naštěstí ale mé skóre po první rotaci bylo dvě ryby, což nadmíru splnilo náš plán. V dalších rotacích jsem zvýšil skóre až na konečných šest zdolaných ryb. Při setkání s Karlem a Vítkem o polední přestávce mezi závody činil výsledek celého týmu, Karel 3 a Vítek 1 Dan 6 ryb. Karla mrzelo, že se nesrovnal s chytáním na fluorcarbonové vlasce a mnoho ryb ztratil. Vítek bohužel netrefil rotaci s rybami.
Odpolední závod pokračoval za krásného slunečného počasí, a tak bylo opět naším cílem chytit každý alespoň jednu rybu. Naštěstí můj začátek byl dobrý, po prvním hodu zdolaná ona vytoužená jedna ryba. Dál už jsem v klidu pokračoval a kochal se nádherným úlovkem dvou oranžových duháků ve druhé rotaci a krásným soubojem se střemhlav skákajícím "Tygrem" ve třetí rotaci. Vyrovnané dopolední skóre znamenalo i druhý závod se šesti rybami. Tento výsledek nakonec znamenal v soutěži jednotlivců pěkné třetí místo. Kluci se také nenechali zahanbit. Vítek odpoledne dokončil s pěti rybami. Bohužel Karel zaznamenal pouze tu jedinou rybu, což znamenalo v konečném pořadí družstev 5 místo. Byl to dobrý výsledek, ale mrzely nás ztracené ryby, protože bodová ztráta na vítěze byla ve velmi vyrovnaném závodě minimální.
Grand Slam pokračoval belgickým pohárem, který se jako tradičně konal na jezeře "Oeselgem", Gand o rozloze 4 hektary, kterému pro jeho charakteristický vzhled s oblibou přezdíváme "Kačák". Toto nevelké jezero je svou obsádkou velmi podobné revírům v České republice. Jeho břehové porosty zhruba na jedné třetině znesnadňují závodníkům házení především za větrného počasí. Jediným překvapením na tomto jezeře je častá střelba z poplašných děl, kterými členové místního klubu zahánějí poměrné četné hejno Kormoránů.
Po nepříliš povzbudivém tréninku na naprosto odlišném jezeře v areálu zoologické zahrady u města Gent jsme v neděli 20. května v 9 hodin nastoupili k dopolednímu závodu. Jelikož jezero známe, opět bylo naším cílem neskončit v závodě bez ryby. Když jsem dorazil na první ranní úsek, vodní hladina "vařila" díky sbírajícím rybám. Náš optimismus ovšem skončil po prvním náhozu, protože kdo nechytil rybu prvním hodem, většinou nechytil v celém dopoledním závodě rybu žádnou. Můj první hod skončil zásekem dublety, ale bohužel asi kilový duhák na horním přívěsu mi nedovolil mnohem menšího na koncovém přívěsu rychle zdolat, a tak druhá ryba dostala svobodu dřív než bylo nutné. Celé dopolední snažení jsem uzavřel výsledkem dvou ulovených ryb a to byl celkem nepovzbudivý výsledek. Setkání s klukama bylo mnohem veselejší, protože Karel i Vítek měli oba po pěti rybách.
Do odpoledního závodu jsme nastupovali povzbuzeni raním výsledkem s jasným cílem dodržet taktiku a vyhrát odpolední závod. Na prvním úseku mi přálo štěstí a po deseti minutách závodu už rozhodčí zapisoval mojí druhou rybu. Sousední závodník z belgického týmu velmi nervózně kontroloval mé připravené rezervní pruty a já očekával, že nastane konfliktní situace. V druhé rotaci jsem opět zahájil zdolanou rybou a během krátké chvíle po ztrátě ryby u podběráku už měřil rozhodčí mou čtvrtou rybu. Veselý byl přesun na třetí úsek, protože především domácí závodníci v mém okolí měli buď jednu nebo žádnou rybu. Na třetím úseku mi opět přálo štěstí a rozhodčí nevěřícně dopisoval do bodovacího lístku už mou šestou rybu. Během chvíle dorazil sektorový rozhodčí a po běžné kontrole mušek mi sdělil, že Češi chytají výborně a nějaký Karel Vacek už má 5 ryb. Má odpověď, že jsem také Čech a mám ryb 6. znamenala jeho dovětek: "Hrajete dobře hokej a ryby jste se už taky naučili chytat". Ve čtvrté směně už jeden z belgických závodníků neudržel nervy a začal protestovat. Naštěstí jeho terčem jsem nebyl já, ale anglický kolega, který chytal vlevo vedle mě. Protest byl neoprávněný a vášnivá diskuse skončila omluvou Belgičana. V páté směně jsem zahlédl, že Karel zdolal další rybu a bylo mi jasné, že se blíží dobrý výsledek. Po závěrečné siréně byl náš konečný výsledek: Karel 6, Vítek 4, Dan 6. Bylo to jasné vítězství v odpoledním závodě. Těšili jsme se na konečné vyhlášení, protože celkové výsledky napovídaly, že můžeme uspět jak v soutěži jednotlivců, tak i v družstvech. Na večerním banketu konečně převzalo naše družstvo první pohár za vítězství. Karel byl trochu smutný, protože stupně vítězů mu utekly o centimetr a nakonec skončil "jen" čtvrtý.
Výsledek po dvou závodech byl velmi povzbudivý, družstvo Czech Mates bylo na druhém místě a v soutěži jednotlivců jsme byli stále ve hře o dobrý celkový výsledek.
Do Anglie se jistě každý muškař těší, protože ví, že ho čeká krásné rybaření z lodí na velkých jezerech, kde není nikdy o ryby nouze. Finálový závod evropského poháru se konal na jezeře Hanningfield o rozloze 300 hektarů. Je to rybářský revír v majetku generálního sponzora celého Grand Slamu. Na jezeře je možné lovit ryby jak z motorových lodí, tak i ze břehu.
V závodě se chytá z motorových lodí, které nesmějí být ukotvené. V lodi chytají vždy dva závodníci, kteří se v polovině závodu mohou vystřídat v řízení lodi.
Na závody jsme odlétali ve čtvrtek 4. října, takže nás čekaly tři dny na přípravu a trénink, a nedělní závod. Hned po vyložení zavazadel v místě ubytování u našeho přítele Rogera, jsme nedočkavě vyrazili k jezeru . Bylo už pozdní odpoledne, a tak nám stačilo chvíli sledovat ze břehu chytající rybáře. Bylo vidět, že se ryby chytají a to nám dodalo optimismus pro zítřejší trénink. Získali jsme několik informací anglických rybářů a vyrazili na pokoje dovázat chybějící mušky. Ráno už nikdo nemohl dospat a tak v 8 hodin nám už prodával správce rybářské licence na chytání. Jezdil jsem v lodi s Karlem. Vítek byl v lodi se svým synem Ondrou. Protože nám záleželo na dobré přípravě, měli jsme sebou i echolot, abychom lokalizovali, kde se pohybují největší hejna ryb. Výsledek dopoledního a odpoledního tréninku nebyl nijak uspokojivý, protože jsme chytili pouze několik náhodných ryb. Pouze echolot hlásil, že ryby jsou téměř všude. Na závěr tréninku, když už Vítek s Ondrou odjeli do přístavu, jsme konečně s Karlem začali intenzivně lovit na rychle tahané boobies. Záběry přicházely téměř na každý nához a během hodiny jsme zdolali asi deset duháků. Protože se stmívalo a návrat do přístavu byl povinně do 19 hodin, ukončili jsme trénink a spěchali na pokoje, abychom dovázali vyzkoušené mušky.
V sobotu nás čekalo na jezeře nepříjemné překvapení. Správce nám sdělil, že nejsou žádné lodě volné, a tak jsme zoufale vymýšleli, jak se dostat na vodu. Naštěstí naši angličtí kolegové zaslechli náš problém a nabídli nám několik volných míst ve svých lodích. Po intervenci jednoho z Angličanů dokonce správce našel dvě volné lodě. My jsme však využili možnosti chytat s Angličany, a tak jsem vyrazil na vodu s domácím závodníkem. Velmi brzy jsme našli aktivní ryby, a tak po třech hodinách chytání bylo skóre v lodi sedm: jedné pro mě. V půl druhé po obědě přišel krásný zážitek, kdy jako úprkem odplouvaly téměř všechny chytající lodě do přístavu. Když jsem zjistil, že na vodě zůstaly pouze Belgičané a Francouzi, můj kolega v lodi mi vysvětlil, že je v televizi fotbal a proto všichni spěchají domů. Na odpolední trénink jsem zůstal v lodi sám ale později jsem přibral Vítkova syna Ondru, kterého také opusti angličan na fotbal. Trénink byl zdařilý, vyzkoušené boobies v kombinaci se šňůrou DI 7 byly opět úspěšné a zjistili jsme, že fungují dobře i glass buzzers v kombinaci s boobies na rychlé intermediální šňůře. V 17 hodin jsme už seděli na breefingu a já se radoval ze třinácti zdolaných ryb v tréninku. Sponzor závodu pro nás připravil příjemné pohoštění, ale my už pospíchali na pokoj provést poslední přípravy na závod.
Byla neděle 7. října a blížilo se očekávané finále. Rozlosování nám přálo. Vítek vylosoval loď s Chrisem Ogbornem jedním z nejlepších anglických muškařů, Karlovi los přidělil jedinou ženu ze 74 přihlášených závodníků Jenet Parker přítelkyni Chrise, a na mě vyšel angličan Tony Chipman místní závodník. Bylo nám jasné, že pokud chceme uspět v celkovém hodnocení Grand Slamu družstev musíme získat umístění do třetího místa.
Ranní závod začal v 9 hodin, chytalo se tři a půl hodiny, tedy do 12:30. Ryby se zabíjí a limit byl stanoven na šest ryb plus čas. Všechny lodě (celkem 37) se připravily ke startu a na povel startéra vyrazily vpřed. Jak je už na Henningfildském jezeře známo jedou většinou všechny lodě do jedné lokality, takže nastává boj o místo. První náš drift po startu vybral Tony. Po půlhodinovém snažení bez ryby přistoupil na můj návrh a změnili jsme místo. Hned po prvním hodu byla moje ryba v lodi a já se uklidnil. To už na mě kynul kolem projíždějící Karel a ptal se na co chytám. Po krátké gestikulaci zmizel ve spleti lodí a my pokračovali v lovu. Po třech dlouhých, ale bohužel neúspěšných driftech to bylo stále jedna nula pro mě, ale už chybělo pouze třicet minut do konce. Opět nás míjel Karel a hlásil že má tři ryby, to bylo výborné. Vyrazili jsme na poslední drift a tak už ze zoufalství navrhuji začít těsně pod břehovým porostem vrb. Když rovnáme loď na drift vidím jak Karel bojuje s dubletou velkých duháků a křičí na Janet ať mu podebere druhou rybu. Dál už ale nesleduji, není čas. Po urovnání padáku nahazuji a hned po náhozu mi vzal krásný duhák. Ryba šla celkem lehce zdolat, ale v momentu kdy rybu zatahuji do podběráku ozvalo se plácnutí šňůry o můj prut. Nevím co to Tonyho napadlo, ale ve zkratu začal nahazovat a namotal mi svou šňůru na prut. Bohužel vyplašená zdolaná ryba udělala poslední výpad a proti zamotané šňůře si vytrhla pakomára z tlamy. V tu chvíli mě přepadlo zoufalství, kompletně zamotaný prut, ryba pryč a 15 minut do konce. Tony se začal zoufale omlouvat a řekl mi ať odstříhnu jeho návazec a rychle zkusím ještě nahodit. Překonal jsem zoufalství, svázal svůj ukousnutý návazec a bleskově nahodil. Okamžitě přišel záběr, zdolávám rybu zatímco Tony balí padák a startuje loď. Duháka jsem podebral a Tony už na plný plyn žene loď, abychom nebyli dikvalifikováni za nedodržení časového limitu. Všichni byli včas v přístavu a tak hledám Karla s Vítkem, abych se podělil o své zoufalství ze ztracené ryby. Prvního potkávám Karla, má čtyři duháky, ale zuří utrhl čtyři ryby, poslední byla ta druhá z dublety. Přichází Vítek ale je smutný, naštěstí má rybu. Říká, že Chris má tři a několik ryb mu spadlo u lodi. Výsledek není špatný Karel 4, Vítek 1, Já 2. Bohužel Belgičani mají 4+3+2. Nevadí odpoledne jim naložíme.
Odpolední závod začíná ve 14 hodin a je opět na tři a půl hodiny. Všichni tři jsme klidní mouchy nám fungují a rozdělili jsme si účinné boobies. Opět hromadný start a hromadný úprk všech lodí do jedné lokality. Teď už Tony nechává řídit mě. Jsem zdravě nažhavený a vtipkuji s ním, že hned chytím šest ryb a budu ho kaučovat. Je rád, že už mu nevyčítám ranní chybu. První drift začínáme na stejném místě kde jsme ráno skončili. Budu chytat s rychlou intermídou nahoře boobie a pod ní dva pakomáry. Rovnáme padák, první hod. Jen se narovná šňůra a už cítím lehké zatažení. Tvrdý zásek a zdolávám rybu. Když ji podebírám před lodí vyskočí druhý duhák a Tony hlásí "máš tam dubletu". Co teď ryby jsou od sebe víc jak 4 metry. Zkouším duháka v podběráku rychle vypnout, ale má boobie hluboko. Najednou mi návazec v ruce prasknul. Jenže cítím jak šňůra táhne do vody. Popadl jsem šňůru, plnou silou táhnu nahoru a Tony podebírá druhým podběrákem druhého duháka. Bylo to se štěstím, prostřední pakomár se zahákl za šňůru a tak jsem duháka vytáhl jak na lanovce. Je desátá minuta závodu a já mám v lodi dvě ryby. Tony se směje a ukazuje do leva, Karel na nás mává právě podebral duháka. Uklidňuji se, srovnávám si šňůru a navazuji nový návazec. Deset minut driftujeme bez záběru a Tony se ptá jestli se nevrátíme. Souhlasím, ale v tom okamžiku zasekávám duháka. Zase veselý smích Tonyho a také on zasekává rybu. Rychle si prostřídáme jeho velký podběrák. Než si Tony zabalí rybu ještě jednou nahazuji a opět mám okamžitě záběr. Čtvrtá ryba je v lodi a je to čtyři jedna. Konečně můžeme otočit loď na nový drift. Znovu na stejné místo a rychle padák do vody. Zahlédl jsem Karla ukazuje, že má dvě ryby také mu hlásím stav a je vidět že je spokojený. Tony hlásí, že okolo se ryby nechytají. Nevadí tím lépe pro nás. Uhýbám prutem do strany aby mohl Tony nahodit, najednou ostrý úder, duhák sebral mého pakomára z hladiny. Bohužel se vypnul. Dlouhý drift zhruba dvacet minut a bez záběru. Tony zasekává rybu, když jí má v lodi hlásí mi " ještě čtyři a budu tě kaučovat". Už dobrých deset minut intenzívně prší a loď se začíná plnit vodou. Balíme a znovu na stejný drift. Než začnu znovu chytat vylívám vodu z lodi. Odhodil jsem mouchy vedle lodi a rozmotávám si šňůru zamotanou v botě. Rána do lodi a duhák mi sebral boobie jako kapr. Rychle zvedám prut a zdolávám duháka. "Tak pět dva. Ještě jednu a budu tě kaučovat Tony". Lije jako z konve, ale my to nevnímáme. Tony ztrácí rybu u podběráku. Směje se, říká že nevadí. To už zasekávám zase a zdolávám šestou rybu. V obavách abych jí neztratil se zdolávání trochu prodloužilo. Nevadí šestá ryba je v lodi, Tony hlásí finiš 16:20, to je hodina deset před limitem. Doufám, že mě nikdo nepřechytal. Prší čím dál víc a tak vybírám loď jezdím Tonymu kam si řekne.Stále hledám očima Karla s Vítkem. Zahlédl jsem jenom Karla, ukazuje čtyři. Tak teď je to všechno na Vítkovi. Poslední hodina se táhla neuvěřitelně. Tony už rybu nechytil, ale i jeho dvě ryby byly v odpoledním závodě dobrý výsledek. V půl šesté jdeme spolu s Tonym k rozhodčím, musí hlásit můj finiš time. Dozvídám se, že odpoledne nebyl nikdo další odchytaný před limitem. Mám obrovskou radost a hledám kluky. Prvního potkávám Vítka, paráda má čtyři ryby. Už přichází i Karel a má taky čtyři ryby. Křičíme "je to tam". Víme, že to dopadlo dobře.
Večerní vyhlášení začíná večeří, jsme nervózní jestli nám to nakonec neuteklo. Ve 20 hodin začíná vyhlášení výsledků. Dozvídáme se že některý anglický tým nepřijede, protože vychřice shodila několik stromů přes silnici. Soutěž jednotlivců v anglickém poháru přinesla první radost Karel je třetí. V celkové pořadí Grand Slamu jednotlivců byl Daniel Svrček 5., Karel Vacek 8., Vit Misar12.
Teď soutěž týmů na třetím místě jsou angličané a my už víme, že celkové vítězství v Grand Slamu je nablízku. V anglickém poháru jsme nakonec skončili druzí, Belgičané měli lepší ráno. Celkové vítězství v soutěži družstev však získalo poprvé ve dvanáctileté historii Grand Slamu české družstvo. Družstvo ve složení Karel Vacek, Vít Misar a Daniel Svrček pod názvem KAJMAN CZECH MATES bude vyryté na podstavci putovního poháru pod hlavičkou 12-tého ročníku Evropského poháru "Hanningfield European Open 2001.
Na závěr bych chtěl napsat, že závodní chytání a zvlášť na umělou mušku není žádný odpočinek, ale dřina u vody vyžadující spoustu probdělých nocí nad muškařkým svěráčkem. Děkujeme všem kteří nám drželi palce i těm kteří mají z našeho úspěchu radost. Děkujeme fimě KAJMAN za její materiální podporu a Českému rybářkému svazu za podporu rybářského závodního sportu.
Poznámka autora: ta ryba kterou my Tony ustřelil nás stála vítězství v Anglickém poháru družstev a mě celkové vítězství v Grand Slamu jednotlivců. Já se ale na něj zato nezlobím.