VELKÉ FINÁLE NA RUTLANDU

Autor: Karel Křivanec

Po našem vítězství v anglickém finále největšího lodního muškařského závodu House of Hardy International v červenci na Bewl Water, nás čekala pozvánka na velké mezinárodní finále v září na nádrži Rutland Water. Ten malý kus papíru byla jediná cena, za naše absolutní prvenství, neboť jsme nebyli překonáni ani ve druhém finálovém dni. Nechal jsem si ho zlatě zarámovat a pověsil si ho na čestné místo do své pracovny.

Jeho vystavení se po vyhlášení výsledku na Bewl neobešlo bez jistého napětí, neboť se neustále protahovalo a já nevěděl proč? Byl jsem proto velmi šťastný, když tu nakonec bylo. Nebylo taky zcela jasné, zda Rada ČRS schválí některé přesuny v našem rozpočtu, ale nakonec to dobře dopadlo. Větší nejistota přišla po teroristickém útoku na USA, kdy to chvíli vypadalo, že se nedostaneme přes Kanál.

A pak jsme najednou znovu stáli u rybářské chaty Anglian Water na Rutlandu a kolem nás se to hemžilo známými i neznámými tvářemi. Stalo se to v pravé poledne v pátek 21. září a my jsme se po vyřízení formalit zajeli ještě ubytovat do Lodge Farm v Mantonu. Starý anglický dům u Jižního ramene, který nám našel Mike Childs, předčil všechna naše očekávání.

Páteční odpolední trénink byl jen takovým oťukáváním vody, která byla asi 2 metry pod jarním stavem, takže naše dubnové zkušenosti nám byly málo platné. Voda byla velmi čistá a my jsme se snažili získat informace o výskytu rybích hejn, což bývá při těchto závodech velmi důležité, stejně jako hledání vhodných šňůr a správných mušek. V jedné chvíli se mi zdálo, že jsem na to už přišel. To když jsem chytl na rychle taženou Adamsovu Pink Luru během chvíle 3 velmi pěkné duháky a přišel ještě o jednu velkou rybu, která mi nedala šanci a po záběru mezi lodí a břehem vyrazila tak rychle do jezera, že jsem nestačil stahovat a ztratil jí z kontaktu. Bohužel, v dalších dnech už tato nástraha zůstala zcela bez záběru.

V sobotu byla na Rutlandu slavnost jedné místní firmy, která si pronajala celou nádrž se všemi loděmi a tak jsme se museli spokojit tréninkem asi na dvacet kilometrů vzdálené nádrži Eyebrook u Uppinghamu. Tento trénink se nám velmi povedl a zvláště pak Tomovi, který zde dostal 17 duháků, převážně na booby napodobující plůdek a dařilo se i Jirkovi a Jájovi. Místní specialitou je výskyt modrých pstruhů, což není nic jiného než modrá aberace pstruha duhového.

V neděli jsme už zase měli Rutland ve své moci a navštívil nás současný nejlepší anglický závodník Iain Barr, který nám předvedl svůj osobitý styl. Iain vyhrál týden před tím finále TFEO na Bewl Water a před dvěma týdny národní nominačky na Rutlandu, kde dokázal nachytat limit 12 ryb za pouhé půldruhé hodiny! Jeho největší zbraní je chytání na tzv. bloby, hlavně pak na vzor Orange Blob, který tu platil už na jaře.

Tyto mušky vodí pomocí metody zvané "striping", při které se muška pohybuje rovnoměrně velkou rychlostí a bez přerušování tahu. Dociluje se toho tak, že se ruka s prutem vytrčuje co nejvíce dopředu a ruka se šňůrou zase co nejvíce dozadu. Při rozpažení se šňůra přichytí ke korku prutu a paže si jdou naproti a v místě dotyku se šňůra uchopí pevně levou rukou a znovu se rozpaží, přičemž ruka s prutem se posunuje po šňůře. Použití tohoto způsobu je hlavně při lodním chytání a výhodu má závodník, který dokáže odhodit své mušky co nejdále. Potápivost šňůry se volí podle hloubky, ve které se nacházejí ryby a fluorkarbonový nástavec má být co nejdelší a zpravidla jen se dvěma bloby.

První polovinu tréninku byl Iain na lodi s Tomášem a počasí bylo přímo ideální, tedy slušné vlny. Při příjezdu jejich lodě před druhou hodinou odpoledne jsme zažili pěkné zklamání, když Iain rozdrtil Toma poměrem 9:1!! Myslím, že to uslyšíme ještě několik let. Záběrů a nájezdů od ryb měli oba zhruba stejně, ale výsledek byl zcela jednoznačný. Je třeba říci, že Angličan měl všechny mušky na dvojháčcích a to byl patrně důvod tohoto rozdílu, protože bloby jsou opravdu tlusté mušky a jednoháček do 16 mm délky jim asi nevyhovuje. Anglická závodní pravidla totiž povolují i dvojháčky.

Odpolední duel Iaina s Jirkou Klímou už nebyl tak jednoznačný, tedy pouze 5:3 a náš kapitán měl v tomto dni opět přes deset ryb. Bylo to pro nás hodně poučné a tak jsem večer telefonoval Chrisu Howittovi, aby nám přivezl nějaké dvojháčky, neboť měl za námi ráno přijet. Chris nám měl ukázat suché chytání, protože to je jeho hlavní specialita. I on patří ke špičkám v jezerním chytání. Jeho mušky zařadil do své poslední knihy i Bob Church a tak se dozvídáme se dozvíme, že Chris vyhrál šampionát Commonwealthu, dvanáckrát reprezentoval Anglii a dvakrát vyhrál Brown Bowl a Bob Church Clasic a řadu dalších závodů.

Dopoledne šel tedy Chris na loď s Pavlem Macháněm, který se zavázal, že ho přechytá. Ryby v Jižním rameni ještě nebraly, ale i tak to dopadlo 3:1 pro našeho anglického přítele. Odpoledne pak vzal do lodě Jáju Šrama, zajel s ním do mělčin Severní zátoky a předvedl mu svou specialitu, kterou je lov na mušky označované jako "shuttlecock". Výsledek této lekce byl asi 20:8, Jája pak ztratil přehled o skóre.

Tuto mušku s CDC peřím,vyčnívajícím nad vodu a s tenkým tílkem na pakomárovém háčku pod vodou, uvázal Chris prvně v roce 1994, když závodil v družstvu Bewl Bridge a vyhráli s ní tehdy závody Partridge. Používá se hlavně na klidné hladině při rojení jezerních olivek. K plovoucí šňůře se naváže Flurkarbonový nástavec o délce 4 m, ten se nejprve namastí a pak se odmastí do vzdálenosti 30 cm od mušek pomocí Fullerovy půdy, kterou může nahradit i obyčejné bláto. Druhá muška se umístí 1,5 m od koncové mušky na zhruba 30 cm dlouhý návazec, který se také odmastí. Jakmile se CDC křídla těchto mušek začnou samovolně potápět, je to signál, že se musí opravit namazání nástavce, což pak vydrží asi 1-2 hodiny.

Pstruh buď opatrně stáhne mušku pod hladinu, nebo jí klasicky sebere. V obou případech je naprosto nutné vydržet se zásekem asi 3 vteřiny a pak razantně zaseknout. Podle Chrise je zbytečné házet dlouhé hody, pokud ryby intenzivně sbírají. Důležité je neukazovat se moc nad hladinou a nechat připlout ryby blíže. Při této ukázce najel Chris do pobřežních mělčin nad vodní porosty, ve kterých se nedá chytat ani s nymfami ani s lurami, protože háček neustále zachytává o rostlinstvo. Byla to pro nás další velká škola, ale chtělo to ještě aspoň jeden den na další nácvik a získání důvěry k tomuto stylu, ten jsme už ale neměli.

V úterý 25. září bylo zahájení mezinárodního finále, do kterého se probojovalo z více než šesti stovek týmů patnáct nejlepších. Na společné poradě před startem jsme se dozvěděli o významné změně pravidel. Prvních šest úlovků se zabije a dále se bude pokračovat způsobem chyť a pusť, pouze s jednoháčky bez protihrotů, bez stanovení limitu pro úlovky a se zákazem mušek typu booby. Nikdo z nás vůbec netušil, jak se bude soutěž při těchto novotách vyhodnocovat. Větrné počasí ustalo a klidná hladina nám moc nevyhovovala, protože při všech našich trénincích byly vlny. Ryby byly koncentrovány v Jižním rameni kolem Old Hall a u Jachetního klubu, v Severním rameni pak kolem zátoky Bernsdale a na hlavním bazénu u hráze a u Peninsuly.

Celodenní úsilí prvního dne bylo ukončeno po osmi hodinách lovu a z našich výsledků je třeba se zmínit o Láďovi Šedivém, který chytl u Peninsuly na Orange Blob vůbec nejtěžší rybu dne a byl to dvoukilový duhák. Pavel s Tomem měli po 11 rybách a celé družstvo jich mělo rovných 50. V jiných letech by to stačilo na vedení, ale tentokrát jsme s tím byli osmí, protože pořadí bylo sestaveno jen podle celkového počtu ulovených ryb. Vzhledem k tomu, že se nejvíce chytalo na hladině se shuttlecocky, byli v popředí suší muškaři a nejvíce z nich chytl Skot Ian Wilson (Sunburst), tedy 23 duháků. Jeho prvních šest ryb vážilo necelých 10 liber, zatímco u Šedi to bylo o 3,5 libry více.

Také druhý den bylo bezvětří a dokonce i mlha, takže ryby začaly brát až kolem jedné hodiny po obědě a to se dnes chytalo jen do pěti odpoledne. I zde zapracovala mnohem větší závodní zkušenost nejlepších britských týmů, neboť se musela měnit taktika podle vývoje závodu. Hodně ryb se nachytalo na Claret Hopper (vel 12) s pomalou intermediální šňůrou těsně pod hladinou, na pakomáry, ale i lury a larvy vážek, shuttlecocky ryby moc nechtěly.

Náš nejúspěšnější, kterým byl se 13 rybami Pavel Macháň, měnil desetkrát během tohoto závodu šňůru. Škoda, že mu ryby doslova rozervaly oba Claret Hoppery. Jirkovi utrhly tři dobré ryby po výskoku nástavec, protože použil příliš slabý fluorkarbon a tak mu zbylo jen pět ryb a svůj den neměl ani Tom, který měl také jen 5 ryb. Ostatní členové týmu zachytali svůj dobrý průměr a tak jsme měli opět 50 ryb, přestože bylo toto kolo o půlhodinu kratší, což znamenalo sedmou pozici ve druhém dni.

Bohužel, v soutěži, kde jediným kriteriem byl celkový počet ulovených ryb, jsme po dvou dnech skončili na desátém místě se 100 rybami. A nestalo se ve více než dvacetileté historii tohoto závodu, že by takovýto počet ryb nestačil na stupně vítězů a většinou by to stačilo na vítězství. Bohužel změna pravidel nám nebyla příznivá, protože naopak podle hmotnosti bychom byli na druhém místě. Tento způsob preferoval týmy, kde byl vynikající jedinec, který chytal i za ty slabší. Asi jako kdyby se v hokejovém turnaji udělovalo vítězství týmu, který vstřelil nejvíce branek.

Při starém způsobu hodnocení a limitu 12 ryb, po jejichž ulovení se zbylý čas do konce bonifikoval jednou librou úlovku za půl hodiny, bychom na tom byli podstatně lépe a můj odhad by ukazoval asi na čtvrté místo. Nevím, co přimělo pořadatele k použití tohoto prehistorického způsobu hodnocení, i když je vůbec nepodezírám, že by to bylo kvůli nám. V soutěži družstev to však je zcela nestandardní způsob, který se nikde dávno nepraktikuje.

V družstvech slavili úspěch domácí, tedy Guide Team Rutland Kingfishers (120 ryb), 2. Team Sunburst (115), 3. Wye Knots z Walesu (114), 4. Masterline Stocks (109) a 5. Cheshire Hawks FFC (109). O jednu rybu před námi byli Fulling Mill Weald of Kent (101) a za námi pak byli FVV Belgium (85). V jednotlivcích vyhrál Phill Thomas (Fish Hawks) se 35 úlovky, druhý byl Ian Wilson (34) a třetí Craig Barr (Kingfishers) se 32 rybami, což je Iainův mladší bratr. Nejlepším z našich byl v poli devadesáti soutěžících Pavel Macháň s 24 úlovky na 17. místě. Šeďu předstihl pouze Richard Jones, když chytl ve druhém dni pstruha obecného o libru těžšího než byl Vláďův duhák.

Tentokrát jsme se tedy neumístili v popředí, ale dá se říci, že jsme uzavírali silnější skupinu družstev, neboť odstup zbylých pěti týmů byl přeci jen už značný a tak nás mohlo těšit, že několikanásobní vítězové, tým Bewl Bridge, skončili s 82 rybami až za Belgičany. Škoda, že došlo k takové změně pravidel a také k uklidnění hladiny, protože vlny by nám vyhovovaly více.

Přesto nelze hodnotit historicky první start českého družstva ve finále této největší lodní soutěže na světě špatně. O tom nás svorně ujišťovala řada účastníků, kteří nezapomněli pochválit, že jsme s nimi dokázali držet krok, i když oni mají odchytáno na jezerech nesrovnatelně více než my. Navázali jsme tu plno nových přátelství a byla to pro nás další velmi cenná zkušenost.