Autor: Lukáš Pazderník
Letošní již 7. Mistrovství Evropy v muškaření se odehrálo na jezeře v překrásném horském prostředí alpského střediska Tignes v jihovýchodní Francii ve dnech 29.6. - 1.7. Družstvo závodníků České republiky bylo ve složení Martin Drož (Vlašim), Zdeněk Kocáb, Milan Novotný (oba Oslavany), Lukáš Pazderník (Strakonice) a Antonín Pešek (Brno). Doprovázela ho dvojice zkušených funkcionářů - internacionál Milan Janus jako trenér a vedoucím výpravy byl předseda Severočeského územního svazu ČRS a dlouholetý muškař ing. Miloš Urych.
Než se pustím do popisu lovu a nástrah, musím z pohledu závodníka vysoko vyzdvihnout přístup obou výše jmenovaných funkcionářů, kteří odvedli skvělou práci. Celá akce proběhla v klidu a s ideálním zázemím, bez něhož se v cizině ryby dají pouze ztěží ulovit. Také ubytování a vlastní organizátorská činnost francouzských pořadatelů naznačila slušnou úroveň.
Naše výprava dorazila do Tignes (2 100 m n.m.) po celodenní ostré jízdě a již z aut byla vidět tréninková i závodní jezero. Jejich rozloha a modrozelená barva neslibovala na první pohled příliš nadějné vyhlídky. Dle propozic se měl lovit domorodý pstruh obecný a vzácněji duhák a siven alpský. Po ubytování poblíž závodního jezera vedly naše první kroky na jeho obhlídku. Klidné, závětrné zátočiny čeřilo intenzivní sbírání malých pstruhů kolem 15 cm. Občas se ukázala i větší ryba a naše rybářská nálada se rázem rapidně zlepšila. Ukázalo se totiž, že nás pravděpodobně nečeká tristní boj o jedinou rybku, ale solidní závody, kdy při patřičné snaze můžeme ukázat co umíme.
Nepřijeli jsme rozhodně jako velcí favorité, ale naším cílem byla nejlépe první pětice startovního pole, které bylo tvořeno, při absolutní neúčasti Skandinávců, 12 družstvy z 10 zemí. Zejména Polsko mělo nachystáno dva týmy a plný vak ambicí. Nakonec se však ukázalo, že polská družstva potřebují omladit, protože součet věku závodníků obou družstev byl snad 500 let a konečný výsledek nesplnil polské cíle.
Čtyři tréninkové dny, kdy kromě prvního nám štěstí přálo ve výběru lokalit, nám přinesly řadu cenných poznatků. Kupodivu se ve zdejších vodách dal očekávat i přisazovaný duhák kolem 25 cm a tak muškařina nebyla zaměřena pouze na původního obecáka, ale bylo třeba volit taktiku na celou paletu salmonidů, včetně zdejšího štíhlého sivena alpského. Výběr mušek se všem účastníkům začínal rýsovat ve vzácné shodě, kdy lury byly málo účinné, s výjimkou oranžového madlera.
Většina záběrů přišla na malé černé mušky, napodobující různá stádia pakomárů. Hloubka pro nabízení nástrah se pohybovala od 5 cm do 1,5 m. Níže už záběry nebyly. Dlouhé večery nad svěráčky tedy měly jasný cíl, doplnit zásoby černých pakomárů z tulení srsti ve velikosti 14/12. V okolí jezer, kdy to nejvýše položené bylo 2500 m n.m., se také vyskytovaly střechatky, ale zájem ryb o jejich rozličné napodobeniny byl pramalý.
Po slavnostním zahájení se v pátek 29. června poprvé a také naposled oficiálně trénovalo na závodním jezeře, kde si každý tým vylosoval tréninková stanoviště s jedním přesunem a nedošlo tudíž k obvyklým tlačenicím a zmatkům. Výsledky tréninku šokovaly i největší optimisty. Ryby se chytaly všude a byly rozhodně nad limitními 20 centimetry. Kupodivu převažoval pstruh duhový a obecáků se chytalo méně. Naše družstvo při něm uspělo s černými kuklami pakomárů, které bylo třeba nabízet pod hladinou, asi do metrové hloubky.
První závodní den se skládal ze dvou samostatných závodů (ráno a odpoledne), každý s pěti (!!) změnami stanovišť, což znamenalo značné nároky na rychlost rybářského přemýšlení, neboť každé místo si vyžadovalo trochu jinou taktiku lovu. Zkrátka, kdo zaváhal a promarnil cenné minuly, ten již ztrátu ztěží doháněl, protože na každé stanoviště připadlo jen 30 minut závodního času.
Ráno nám bohužel nevyšlo podle našich cílů a představ a tak jsme byli až osmí. Zejména "oslavanská" část naší výpravy kroutila hlavami nad poměrně nízkým počtem záběrů. Nicméně mistrovství pokračovalo a odpoledne nám perfektně vyšla naše pakomárová taktika a družstvo ČR se posunulo na pátou průběžnou pozici.
Pravé drama se rozpoutalo druhý den ráno. Po mírném ochlazení a změně směru větru ryby nejevily přílišný zájem o umělé mušky a styl chytání vypadal jednoznačně - pomož si k rybě jak umíš a Bůh ti pomůže. Lov vyžadoval velké soustředění, pevné nervy a železnou výdrž. Naštěstí i ostatní týmy provázelo obdobné trápení a po skončení závodu jsme s napětím očekávali výsledkové listiny.
Vyslaný posel přinesl dobré zprávy. Česká republika byla celkově hodnocena na čtvrtém místě, s náskokem jediného bodu před pátými Belgičany. Naše ztráta na Itálii, Anglii a Francii na prvních třech místech však byla značná. Znovu se potvrdilo, že díky "české mazanosti" lze dosáhnout i na jezerech solidních výsledků, ale absolutní jezerní špička je zase o kousek před námi. Snad se někdy dočkáme více možností k lovu na stojatých vodách než je tomu dnes, kdy kromě několika lokalit nemáme solidní pstruhovou vodu pro vymýšlení ďábelských fint a lstivých kliček, vedoucích k úlovku opatrných pstruhů. Závěrem bych rád vyslovil poděkování všem, kteří se podíleli na přípravě a realizaci výpravy do Tignes. Řekl bych, že účast družstva ČR jednoznačně přinesla další velmi cenné zkušenosti z vysokohorských jezer.