Autor: Karel Křivanec
Vodárenská nádrž Bewl Water, ležící asi 60 km jižně od středu Londýna, byla uvedena do provozu v roce 1978. Svou vodou zásobuje nejen jihovýchod země, ale i hlavní město Anglie. Na rozdíl od podobných nádrží u nás slouží i k rybolovu, jachtingu, windsurfingu, veslování a kanoistice. Na březích je mnoho turistický stezek, je zde možno pozorovat různé vodní ptactvo, anebo jezdit na horských kolech. S výjimkou plavání a koupání je tedy využívána širokou veřejností a nikomu to nedělá vrásky na čele. Nikdo se neobává, že by nezodpovědné obyvatelstvo mohlo vodu znečistit, protože státní orgány dobře ví, že se voda tak jako tak musí podrobit složitým čistícím procesům, které dokáží eliminovat i nebezpečné dešťové splachy z celého povodí nad hrází.
K této nádrži, patřící mezi "top 10" v Anglii, přijelo české muškařské A-družstvo ve čtvrtek 5. července odpoledne, aby se tu pokusilo vybojovat postup z anglického do mezinárodního finále největšího muškařského závodu na světě, kterým je velmi prestižní "House of Hardy International". Angličané tvrdí, že se celé soutěže účastní okolo 600 šestičlenných týmů. Do anglického finále se letos probojovalo celkem 35 družstev a tak bylo nutné ho rozdělit do dvou dnů a z každého kola měla postupovat první tři družstva.
Náš přítel Mike Childs nám sehnal levné ubytování v soukromí v Ticehurstu u jezera a podařilo se mu prosadit i v tlačenici o tréninkové lodě. Navíc nás kontaktoval s dalším znalcem nádrže, výborným vazačem a zkušeným závodníkem, kterým byl Chris Howitt, který si nás našel ve čtvrtek navečer na vodě při našem prvním zcela neúspěšném tréninku. Chytali jsme jen asi dvě hodiny, když naše trápení ukončila prudká dešťová přeháňka.
Chris měl pro každého z nás připraveno pět mušek, které by měly platit a sdělil nám, že se momentálně dají chytit jen ty ryby, které jsou velmi hluboko. Na hladině se ukazující ryby jsou nyní totiž nechytatelné. Další jeho rada byla, abychom se orientovali podle vyskakujících ryb. Tito duháci totiž rychle stoupají z hloubky a tím prozradí přítomnost hlubinného hejna. Kolečkující duháci se sice pohybují ve vrstvě do dvou metrů pod hladinou, ale nedají se chytit.
Mezi svým výběrem mušek favorizoval stříbrné a růžové booby, případně ještě vlastní variantu pupy pakomára Claret Buzzer. Jako šňůry nám jednoznačně doporučil superpotápivé HiD 7 nebo 8. Těmito a dalšími čtyřmi šňůrami byli naši závodníci čerstvě vybaveni v rámci sponzorského daru od firmy Šiman s r.o., čímž došlo k obnovení naší předchozí spolupráce s firmou Airflo, která byla v minulém roce přerušena. Poslední jeho velmi cennou radou bylo neukvapit se při záseku a počkat si na opravdový záběr ryby, protože se často stává, že duhák mušku nejprve oťukává, než jí vážně vezme do tlamy.
První noc v Anglii jsem nechal hochy vychutnat si spánek až do půl osmé, protože byli po předchozí celonoční jízdě dost unavení. Pro naší pani domácí Ann bylo sedm cizích chlapů v chalupě taky pořádné sousto. Výprava byla ve stejném složení jako v dubnu na Rutlandu, jen Jirku Klímu zastoupil zkušený jezerní muškař Dan Svrček. Náš kapitán tentokrát musel ustoupit potřebě své rodiny a jistě na nás u Jadranu vzpomínal.
V pátek po deváté ráno jsme měli sraz v rybářské chatě na Bewl Water s Chrisem Howittem, který nám přinesl mapy jezera s vyznačenými dobrými místy a chybějící vázací materiály na jeho vzory mušek. Rozdělili jsme se po dvou do lodí a vyrazili na trénink. Chrise jsem přidělil k nováčkovi týmu Danovi, aby vše viděl z první ruky. Sám jsem si sedl do lodě s Jájou Šramem, neboť jsme chtěli prozkoumat jezero ještě s pomocí echolotu. Vyřizování všech papírových záležitostí pro družstvo se protáhlo a tak jsme vyjeli s naší lodí na vodu až v půl jedenácté.
Bylo slunečné počasí, jako stvořené na opalování a hladina jezera byla plochá, jen občas jí rozvířil větřík drobnými vlnkami. Zapojili jsme echolot a začali jezdit po hlavním bazénu před hrází. U dvou oranžových bójí, šikmo naproti rybářské chatě, už bylo několik lodí a tak jsme k nim zamířili. Pod námi začaly na obrazovce plout ryby a byly v hloubkách okolo 13 metrů!
Největší koncentrace ryb právě byla kolem oněch jachetních bójek. Na jedné z lodí jsem poznal Pete Johnsona, který chytl během krátké doby tři duháky, zatímco my si ani neťukli. Vytáhli jsme proto padák a zamířili velkým obloukem přes jezero, abychom se zařadili do driftu za tuto loď. Naše snaha však byla marná. Pete mě asi poznal, vytáhl padák a odjel od nás asi kilometr daleko ke klecím s duháky, až do míst, kde jsme spolu před dvěma roky driftovali při závodě na jedné lodi. Nezbývalo nám tedy nic jiného, než na to přijít sami. Mezitím jsme ale také museli průběžně sledovat hloubku nádrže a výskyt ryb.
Problémem bylo správné sestavení návazce, protože sama šňůra se velmi rychle potápí a mušky typu booby mají tendenci rychle stoupat k hladině, to díky jejich velkým očím z plastazotu. Rozhodl jsem se tedy pro třímetrový fluorkarbonový nástavec o průměru 0,25 mm a jednu koncovou Silver Booby na háčku Kamasan B 160 velikosti 8, který splňuje podmínky pravidel, tedy nepřesahuje 16mm. Na přívěsu jsem střídal pakomáry a různé malé lury. Tomáš s Pavlem chytali na slabší fluorkarbonový nástavec o délce 4,5 - 5 m se dvěma booby (stříbrná a oranžová) a vínovou pupou pakomára uprostřed a tato sestava byla asi ideální.
Mou hlavní úlohou bylo provádět echolokaci, hledat aktivní hejna a hlavně sledovat hloubky, ve kterých se duháci pohybují. Kolem poledne už bylo dost ryb pod hladinou ve dvou metrech, ale přesto byla jejich hlavní část koncentrována v hloubkách mezi 10 - 15 m a dno hlavního bazénu leželo kolem 25 metrů pod vodní hladinou. Samozřejmě, že jsem se snažil i o úlovek, ale sáhl jsem po špatném navijáku a tak se stalo, že jsem začal chytat s potápivostí šňůry 4. Asi po dvou hodinách chytání se mi to nezdálo a vyhrabal jsem jiný naviják s potápivou šňůrou, bohužel také nepopsanou a ta už šla ke dnu rychleji. Přesto to ještě nebyla HiD, což jsem zjistil až navečer po lovu, kdy se mi podařilo v jedné z přihrádek mé jezerní tašky najít náhradní cívku k navijáku Dragon Fly s HiD 8 Phenomenal Airflo. Přesné označení šňůr a popsání náhradních cívek je nutno udělat ihned po jejich natočení, ještě před prvním lovem, jinak se vám stane to co mně.
Lov samotný spočíval v tom, že jsme odhodili šňůry co nejdál šikmo před loď a nechali je klesat asi minutu a pak jsme je začali stahovat pomalými osmičkami do lodě a to stále dokola. Mezitím bylo třeba hlídat okolní lodě, kontrolovat vlastní drift, ovládat padák a popojíždět s lodí do nových pozic. Před každým takovým natočením motoru bylo třeba nejdřív vytáhnout padák, aby se nenamotal do lodního šroubu. Další nepsaným pravidlem je být ohleduplný k partnerovi v lodi a počkat, až stáhne svou šňůru. Při zbrklém odjezdu by se mohla naplést na hřídel šroubu. Nesměli jsme zapomenout také na sondu echolotu, který nám pro tyto akce půjčují bratří Hanákové z českobudějovického zastoupení firmy Gammarus.
Kolem oběda chytl Jája prvního duháka a tak jsme se mu pomocí speciální odběrové lžíce podívali do žaludku. Kromě dvou nepatrných zelených pakomárků v něm nebylo nic. V půl druhé jsme měli sraz na břehu, kde jsme hodnotili naše úlovky a průběh tréninku. Nejvíce se dařilo Tomášovi, Pavlovi a Šeďovi, jako obyčejně byl nejvíce zklamán Olda, který na tom byl jako já. Chris s Danem na nás čekali jinde, takže jsme o nich nic nevěděli. Ukazovalo se, že je třeba zkoušet i rychlý tah mušek, většina záběrů byla v nejhlubším místě obratu šňůry.
Po improvizovaném obědě jsme opět zajeli k oranžovým bójkám. Chvíli jsme tu jezdili a najednou jsem během dvou hodů vytáhl dva duháky i já. Šňůra byla vždy velmi hluboko, kolmo pod lodí a ryba po záseku naopak stoupala velmi rychle k hladině, takže jsem svou muškařskou šňůru ani nestačil stahovat do lodě. U hladiny se duhák zastavil a vyrovnával změnu tlaku a až pak teprve vyrazil k souboji pod hladinou. Ten však byl, díky mému sedmičkovému třídílnému prutu Sage a mé "prádelní pětadvacítce" na konci nástavce, jen celkem krátký. Kritickým momentem byl jen nedostatek kontaktu s rybou při jejím stoupání k hladině, ale naštěstí vždy háček dobře seděl. Jak vypadal vlastní záběr, na šňůře visící kolmo pod loď, to nevím. Prostě jsem dvakrát zasekl a byla tam ryba. Nejspíš se špička prutu ohnula až k hladině. Jeden zásek šel později do prázdna, na drobné ťukání jsem nereagoval. Poslední rybu jsem dostal vlevo od lodě při rychlém zvedání šňůry a byla zaseklá nehluboko pod hladinou a proto předvedla několik pěkných výskoků.
Jája zkoušel celé odpoledne nejrůznější lury, ale kromě několika planých záseků se nic nestalo. Alespoň jsme si mohli ověřit, že tudy cesta nevede. Tomáš chytl během tohoto tréninku neuvěřitelných 13 ryb, vše na "jeřáb", jak jsme si nazvali onu zvedací metodu pod lodí. Dvě z nich na prostředního pakomára, zbytek na booby, nejvíce duháků bralo koncovou stříbrnou, která napodobovala drobný plůdek. Pavlovi se osvědčil i rychlejší tah a Chris, který lovil celý den s bleskovým stahováním stoupajících mušek, měl pět ryb a mnoho jich ztratil během stoupacího manévru. Dost se dařilo i Šeďovi a Danovi a tak jen Olin si nesáhl na rybu. Ten klel, sakroval, kouřil jako Etna a otvíral si plechovky s pivem pro uklidnění.
V sobotu 7.července byl na nádrži menší privátní závod a tak už to bylo s loděmi horší, ale přesto jsme měli dvě k dispozici. U nádrže jsme se domluvili s Chrisem, který mě a Toma s Jájou pozval k němu domů na návštěvu, jejímž cílem byla vzájemná výměna zkušeností, neboť náš přítel měl jako vazač eminentní zájem proniknout do tajů českých nymf, kterými jsme ho včera večer podarovali. Velmi se mu líbila i nová česká knížka o umělých muškách, mezi nimiž preferoval samozřejmě získání dalších poznatků o "českém tajemství", za které jsou Czech Nymphs všude považovány.
Odpoledne se posádky na lodích trochu vystřídaly a Olda s Pavlem se mohli věnovat plně vázání nejrůznějších booby. Během dne bylo několik intenzivních dešťových přeháněk, které dokonale prověřily oblečení všech chytajících. Navečer jsme zajeli s Pavlem k jezeru a nálada už byla podstatně lepší. Jája zářil jako měsíček, protože byl odpoledne na lodi s Tomem a "vyjeřáboval" 12 duháků. Cílem naší cesty byly necelé dvě hodinky lovu, během nichž jsem si chtěl ověřit chytání s HiD 8.
Po půl osmé jsme odrazili od mola pod rybářskou chatou a zamířili k bójkám. Zapadající slunce ještě chvíli ozařovalo oblohu a pak najednou přišly mraky a dost se setmělo. Při prvním driftu měl Pavel dva záběry, z nichž jeden proměnil v úlovek. Jeho ryba však nasála mušku tak hluboko, že jí musel zabít. Při druhém driftu se situace opakovala, ovšem s tím rozdílem, že tentokrát nebyl duhák chycen tak hluboko a mohli jsme ho pustit, čímž jsme ale porušili místní pravidla. Já měl jen jedno zaťukání.
Další drift jsme pustili mimo hejno a sílící vítr nás zahnal k hrázi. Házeli jsme a stahovali a já najednou uslyšel za námi hluk, jakoby přes jezero jezdily kamiony. Otočil jsem se a necelých pět set metrů za námi se hnala hradba mraků. V tu chvíli mě zachvátila panika a začal jsem stahovat šňůru a oblékat se do nepromokavých kalhot a vesty. Pavel to už nestihl, když do nás narazil silný vítr a déšť. Nemohl totiž hned nastartovat motor a když se mu to povedlo, byl už řádně mokrý. Loď vyrazila proti vlnám a vtom sebou škubla. Zapomněli jsme vytáhnout padák a dvě jeho lana se urvala, naštěstí tak, že se to dalo lehce opravit.
Běsnění živlů netrvalo déle než tři minuty, během nichž jsme se báli, co se stane. Jak bouře náhle začala, tak náhle byla pryč, takže jsme jen chvíli jeli proti vlnám a znovu zatočili k bójkám a zde vyhodili mezitím již opravený padák. Moje šňůra právě doputovala pod loď a ohnula mi špičku prutu, když jsem zasekl a ucítil na šňůře slabý odpor stoupající ryby. Ani tentokrát jsem tedy záběr neviděl tak, abych si ho mohl lépe prohlédnout. Kilový duhák nasál mou bílooražovou křídlatou booby tak hluboko, že neměl šanci toto zranění přežít. I tyto dvě ryby byly prázdné a v jejich žaludcích nebylo prakticky nic. Ještě chvíli jsme jezdili po jezeře, ale houstnoucí tma už patrně nedovolovala najít v temnotě hlubin naše mušky.
V neděli 9.června jsme měli k dispozici už jen dvě lodě, do kterých se museli hoši naskládat po třech, což není pro rybolov na mušku moc dobré. Navíc foukal dost silný vítr, který hnal lodě rychleji a tak zbývalo málo času na to, aby těžká šňůra vyklesala až do té správné hloubky. Pavel přišel na to, že je třeba ještě zrychlit tah stoupajících mušek, protože ryby reagovaly na pomalé stahování velmi špatně. Na jezeře už trénovala všechna družstva a navíc zde probíhaly jakési velké závody mládeže ve windsurfingu, takže se chytalo málo ryb. Jája si nesáhl na rybu a jeho včerejší nadšení bylo to tam a podobně na tom byl i Dan. Tom vytáhl jen tři duháky a Olin chytl dva, když ten větší měřil 60 cm (2,25 kg) a tak už nevykřikoval jako včera, že bude chytat doktor. Zajímavé bylo, že obě jeho ryby se chytly ve vlnách při zvedání mušky až pod hladinou. Dařilo se jen Šeďovi a Pavel koncertoval.
Nedělní večer byl plně věnován vázání úspěšných variant na téma booby a výměně získaných zkušeností, které byly probrány do všech detailů. Vzhledem k tomu, koho jsem dnes viděl na jezeře trénovat, jsem nám moc nadějí na postup nedával. Z některých rozhovorů jsem ale zjistil, že pondělní finále bude však přeci jen méně nabité, než jeho úterní pokračování. Šel jsem si lehnout před půlnocí, chlapci ještě vázali a jen Pavel byl pohroužen do spánku ve svém karavanu bez elektřiny, který stál na okrají pastviny asi 200 m za domem.
Když jsem šel družstvo v pondělí ráno budit, Tomáš už, jako vždy, seděl za svým svěrákem a ještě vázal. K jezeru jsme dorazili před půl devátou a už jsme měli problém najít místo pro zaparkování. Vyzvedl jsem pro naše závodníky příčná sedátka do lodí a zašel do štábu závodu pro naše bodovací karty. Porada před závodem začala v půl desáté a zúčastnilo se jí 102 účastníků soutěže, kteří příslušeli k 17 družstvům. Limitem bylo pro tento závod 10 ryb, po jejichž ulovení se zastavoval čas a zbytek výsledku se dopočítával. Minimální míru nebylo třeba stanovovat. K hrázi se smělo nejblíže na vzdálenost 100 m, od břehového rybáře se musel dodržovat odstup 50 m.
Byl to krásný pohled na 51 lodí, vytažených na břeh na písčitou plážičku před Jachtařským klubem. Za deset minut deset začaly odjíždět první lodě na vodu a přesně v deset hodin zatroubil hlavní organizátor Chris Ogborne start anglického finále. Všechny lodě se daly do pohybu, pětadvacet jich mířilo na hlavní bazén, dvanáct ke klecím a zbytek do jednotlivých ramen této přehrady. Modlil jsem se jen, aby nikoho z našich nevytáhli mimo hlavní bazén, kde to v těchto dnech bylo špatné. Naštěstí zde už pravidla určují, že budeme mít tři závodníky u kormidla a to se povedlo Pavlovi, Šeďovi a Danovi. O Tomáše jsem se nebál, v jeho lodi byl u kormidla výborný Andrew Szoradi, který tady také trénoval v předchozích dnech a měl plno úlovků. Jája by se mohl domluvit a Olin mívá při závodech patřičnou dávku štěstí a je to zkušený závodník. Tak nějak jsem si zhodnotil situaci a nezbývalo mi než čekat.
Čas jsem trávil s Mike Childsem a několika známými závodníky, kteří také čekali na břehu na vývoj závodu. Měli dobré dalekohledy a tak mi občas hlásili, že někdo z našich chytl nebo ztratil rybu. Před polednem jsem se rozhodl, že zajedu poslat pohlednice a učinit nějaké nákupy a návrat jsem si stanovil na půl třetí. K mému překvapení nebyla zpět ještě žádná loď s dvojitým limitem. Půjčil jsem si dalekohled a hledal naše. Čtyři lodě jsem našel na hlavním bazénu, jen Toma s Jájou jsem neviděl, ale nakonec se ukázalo, že tam byli také.
Ať jsem se díval jak jsem chtěl, všichni závodníci házeli, takže limit nemá ještě nikdo! Zase se potvrdily prognózy znalců, kteří říkali, že při dnešním slunečném a větrném počasí bude rybolov obtížný, neb ryby budou hodně hluboko a lodě pojedou moc rychle. Dobře se mi identifikoval Pavel neboť měl pravačku zabandážovanou bílým obvazem a když zvedl prut nad hlavu, tak tam svítila bílá skvrna. Jeho drifty byly krátké a vždy kolem oranžových bójí, takže mi bylo jasné, že má závod pod kontrolou.
Před šestou jsem dostal strach, aby to někdo z našich nepřehnal s chytáním a stihl se vrátit do šesti do doku, jinak by byl diskvalifikován. Šeďa naštěstí driftoval nejblíže k našemu břehu, tak jsem věřil, že neudělá nějakou hloupost jako vloni na Llyn Brenigu. Před šestou se začaly vracet lodě a jako první přijela jedna od klecí a výsledek lovu byl slabý, dvě a jedna ryba. Pak už to začalo naplno a mnoho lodí najíždělo ke břehu a všichni to stihli před časovým limitem. Pavel hlásil osm ryb, čtyři ráno nezasekl a jedna mu spadla. Tom měl šest úlovků a jeho soupeř v lodi o jeden navíc. Byla to však největší ryba závodu, tříkilový duhák, kterého mu Tom podebral poté, co se už zdolané ryba zapletla do padáku a vypadla jí z tlamy muška. Andrew přitahoval padák a Tomáš mu tento úlovek podebral, byla to velmi kuriózní situace, která by si zasloužila zvláštní cenu "fair play".
Šeďa měl pět duháků a jednu tříkilovou štiku, která mu spolkla malého pakomárka kdesi v hlubině a háček se jí zapíchl do špičky horní čelisti, takže mu to nemohla ukousnout. Bohužel se do závodu nepočítala. Olin, který chytal jen na jednu koncovou booby, měl čtyři ryby a čtvrtého nejtěžšího duháka závodu. Stejný počet úlovků měl Jája a jen Dan měl úlovky dva a byl smutný, neboť mu jich několik uteklo. Nakonec se ukázalo, že ani to nebylo málo, protože průměrný úlovek byl jen 2,26 ryb na závodníka za osm hodin lovu.
Rychle jsem spočítal, že máme celkem 29 hodnotitelných ryb, ale nevěděl jsem, že se celkem chytlo pouze 231 duháků. Šokem pro mne bylo zjištění, že Pete Johnson byl bez ryby. Bob Church měl 4 velké duháky, které chytl u klecí a to byl moc dobrý výsledek v těch místech. Byl jsem potěšen, že si na mě pamatuje a dokonce zná i mé jméno a taky se ptal, kde je Jirka Klíma. Poprvé se mi stalo, že na lodních závodech v Anglii za mnou přišli domácí špičkoví závodníci a ptali se, na co jsme chytali a rádi si prohlédli použité vzory.
Pak už jsme se shromáždili v jachetním klubu a došlo na vyhlášení výsledků. Chris Ogborne nejdříve vyhlásil vítěze jednotlivců, kterým byl známý anglický reprezentant Mike Tinion, který měl jako jediný 10 ryb, druhý skončil Andrew Szoradi a třetí byl Tony Wright a čtvrtý náš Pavel Macháň. Když došlo na vyhlašování soutěže družstev, začal Chris Ogborne zeširoka objasňovat postupový klíč a bylo mi jasné, že se stalo něco zvláštního a tak jsem šel blíže k pódiu, abych byl u toho.
A pak jsem uslyšel z jeho úst, že se stalo poprvé, že v anglickém finále vyhrálo neanglické družstvo a že tedy budou postupovat první čtyři týmy. A bylo mi vše jasné. Když vyřkl ono "Czech Republic", mysleli si všichni naši závodníci, že jsme byli třetí a o to větší byla jejich radost, že to bylo vítězství, o které se zasloužili Pavel Macháň, Tomáš Starýchfojtů, Vladimír Šedivý, Jaromír Šram, Oldřich Dvořák a Daniel Svrček.
Všichni jsme byli tak překvapení, že jsme zapomněli otevřít dvě láhve šampaňského, které jsem měl už připravené a tak na ně došlo až asi o hodinu později. Překvapená byla i naše paní domácí, která se přišla podívat na závěr závodu a všem vykládala, že: "o jsou ti moji banditi." Rádi jsme jí odpustili, že neví, kde naše země leží a že si myslí, že to je asi někde v Čečensku, neboť jedna z jejich nekonečných otázek byla, zda máme u nás krále nebo královnu.
Až za námi skončili na druhém místě největší favorité , domácí Bewl Bridge FF s 22 rybami, třetí byli Masterline Stocks "A" (18 ryb) a jako čtvrtí postoupili do mezinárodního finále závodníci týmu Meridian FF (18 ryb). Byl to krásný zážitek a nečekané první vítězství na lodním závodě ve Velké Británii pro nás, které vejde do historie našeho závodního muškaření. Náš postup na byl o to cennější, že byl vybojován ve dvou velmi těžkých závodech, v dubnu na Rutlandu a v červenci na Bewl. To Belgičanům a Francouzům stačí, když si zde udělají své národní kolo, s minimálně šesti týmy a vítěz postupuje přímo.
Jeden z mých životních snů je blízko naplnění. Naše družstvo má otevřenou cestu do finále House of Hardy International, kterého jsem se chtěl alespoň jednou v životě zúčastnit. Samozřejmě, že se na tomto výsledku podíleli i naši angličtí přátele Mike Childs a Chris Howitt, bez jejichž pomoci by se to nepodařilo a dobré je i to, že s nimi můžeme počítat i pro velké finále, které se uskuteční jako dvoudenní soutěž ve dnech 25. - 26.září na již zmiňované nádrži Rutland Water. Poděkovat musíme i Radě ČRS, která nás k soutěži vyslala a také všem sportovním rybářům u nás z jejichž členských příspěvků byla tato akce hrazena. A nebyla tak drahá, každého z nich to stálo 35 haléřů.