Autor: Karel Křivanec
Tak se jmenuje největší lodní muškařský závod šestičlenných družstev, jehož se každoročně účastní více než 3000 závodníků. Soutěž sama je organizována hvězdicovitým způsobem v Anglii, Walesu, Skotsku a Irsku a do těchto základních kol se může přihlásit jakýkoliv šestičlenný tým. Po zvážení všech možností jsme se rozhodli přihlásit se do jednoho z nejtěžších kol, které se konalo 30. dubna 2001 na nádrži Rutland Water (1 300 ha) a k přípravě využít 4 tréninky, z toho dva v rámci individuálních závodů okruhu Trout Fisherman European Open. Důvod pro toto rozhodnutí spočíval v nutnosti ověřit si vlastní síly v těžké konkurenci a pro případ, že bychom postoupili až do vysněného mezinárodního finále, by to byla výborná místopisná příprava, protože celá soutěž vrcholí, jak jinak, právě na Rutlandu.
O našich dvou vystoupeních v rámci TFEO se zmiňuji na jiném místě a tak bych jen krátce shrnul tuto přípravu na hlavní závod, kterým pro nás byl Hardy's International, jak se také soutěži říká. Měli jsme možnost ověřit si taktiku na klidné hladině, kdy dominoval lov na kukly pakomárů (Black Buzzer), ale i za větrných a chladných podmínek, kdy byly ryby přišpendleny ke dnu a byly ochotné reagovat na lury na potápivých šňůrách (5), nejlepší byla Viva a Jungle Cock Viva a pak různé oranžové či ohnivě červené vzory. Výborné výsledky byly v těchto podmínkách ale i s malými vzory booby nymph na třímetrovém nástavci a se superpotápivými HiD šňůrami (potápivost 7 a 8). Tuto taktiku si naši znovu ověřili i v dalším tréninku v neděli 29.4., následujícím ještě po dvou předchozích závodech.
Pondělní ráno 30. dubna bylo parkoviště za rybářskou chatou na Rutlandu plné aut, protože se tu mělo utkat 120 závodníků z dvaceti šestičlenných družstev o postup do anglického finále. Mezi přítomnými jsme se mohli pozdravit i z řadou těch, kteří využili pro trénink jeden ze závodů TFEO, respektive s námi trénovali i v neděli. Počasí bylo průměrem všech předchozích dnů. Jedinou změnou byl severní vítr, který vystřídal předchozí západní nebo jihozápadní směry a tak naši nevěděli, co to udělá s rybami a většinou přenechali vedení lodí svým soupeřům.
Ráno nastoupili všichni naši s HiD šňůrami a třímetrovými nástavci. Na konci s malou černou booby nymph se stříbrně překroužkovaným tělíčkem a žlutýma očima a ohnivě červeným Christmas Tree na horním přívěsu. Tato barva sloužila nejen jako atraktor k přilákání ryby, ale navíc onu mušku pstruzi a duháci celkem ochotně také brali. Protože se během první hodiny tohoto osmihodinového závodu celkem nic nedělo přezbrojila většina závodníků na kukly pakomárů a z našich zůstali věrní HiD šňůrám jen Pavel Macháň A Jirka Klíma, kteří lovili u návětrného levého břehu nádrže, zatímco ostatní čtyři se uchýlili do závětří pravého břehu a pustili se do pakomárů.
Kolem poledne se z našich nejlépe vedlo Oldovi Dvořákovi, který měl v lodi nezkušeného závodníka a tak náš Olin měl v půl jedné už 8 ryb, ale pak se zasekl a zbývající dvě do limitu mu trvaly více než hodinu. V tom okamžiku začal zase chytat Jája Šram, který zjistil, od Oldy, že je třeba zkrátit nástavec jen na 3 metry a mušky rozestavit atypicky s prostředním pakomárem jen 60 cm od koncového a horním v polovině nástavce. Měl velmi dobré pakomárové háčky Drenan Slalking Grub a nespadla mu z nich žádná ryba. Zato jeho kolega Vláďa Šedivý doplatil na příliš tenký drát svých háčků. Zdejší velké a bojovné ryby mu je ohýbaly, takže prvního pstruha dostal do podběráku až v jednu hodinu odpoledne.
Dlouho se trápil také Pavel Macháň, který věřil své potápivé taktice, ale nemohl se svým parťákem v lodi najít ryby a tak měl kolem třetí jen 3 ryby. Naštěstí potkal vracející se loď již odchytaného Jirky Klímy a ten ho poslal do zátoky k Old Hall, kde našli předtím hejno. Pavel nezaváhal a hned zajel do této zátoky a pak vypuklo něco nevídaného. Během 37 minut chytil náš závodník chybějících 7 pstruhů do limitu a jeho soupeř v lodi jen kroutil hlavou.
Také Tomáš začal se superpotápivou šňůrou, ale za hodinu chytil jen jednu rybu a tak zajel se svým soupeřem do jedné ze zátok na pravém břehu, kde nebyla žádná loď. Zde nasadil pakomáry a na nich se odchytal a ještě pomohl několika radami anglickému juniorskému reprezentantovi s dochytáním posledních tří ryb. Bylo to od něj sice šlechetné, ale z hlediska vývoje takovéto soutěže netaktické, protože všichni chytají proti všem a nevědomky tak mohl v konečném výsledku poškodit vlastní družstvo. Přesto byla tato zátoka na ryby chudší než bonanza vpravo u hráze. Tentokrát byl tedy z našich nejlepší Olda Dvořák před Jájou, Tomem Jirkou a Pavlem - všichni splnili svých 10 ryb před časovým limitem, tedy před 18. hodinou, kdy závod končil. Jen Šeďa zůstal na 4 rybách a byl z toho moc smutný, protože s lepšími háčky mohl být i on v tomto elitním klubu.
Z dvaceti družstev byla první tři s kompletním limitem (60 ryb), v pořadí: 1. Cormorant FF, 2. Rutland Kingfishers, 3. Renegade FF. Na čtvrtém místě skončili Stockport FF a pátí byli naši se ztrátou 2 liber (1 ryba) na tým před námi. Do anglického finále postupovalo prvních 7 týmů. Kdyby se hodnotila soutěž jednotlivců, tak by vyhrál další známý anglický internacionál Tony Curtis. Pro úplnost je třeba uvést, že se celkem ulovilo 846 pstruhů a průměrný úlovek na závodníka bylo 7 ryb (bez bonifikace).
Vzpomínám si na naše první vystoupení na Rutlandu před 9 lety, kdy jsme byli ještě velmi bezradní a nevěděli jsme, co dělat. Také sama přehrada od té doby výrazně zvýšila svou rybnatost, což se dalo ověřit nejen při lovu, ale i při použití echolotu, který zde však neměl takové uplatnění, protože v nádrži žije množství dalších druhů ryb, jejichž hejna se od duháků nedala prakticky rozeznat. Na tom, že naše vystoupení v obou soutěžích bylo přínosné, se jednoznačně shodli oba jejich organizátoři, tedy John Horsey (TFEO) a Chris Ogborne (Hardy's). Postup v obou soutěžích je toho důkazem. Na tak velké nádrži, která svou rozlohou odpovídá čtvrtině Lipna, hraje místní orientace velkou roli, stejně jako soupeř v lodi.
Naši si tu měli možnost vyzkoušet některé dosud málo známé chytací postupy z driftující lodě, získali větší sebedůvěru a zlepšili se v řízení a vedení lodě, což byl až dosud jeden z našich největších handicapů. Zvláště Tomáš a Pavel ukazovali u kormidla, že jsou závodníky velkého formátu. V posledním závodě se rozchytal i Olin, který to svému soupeři natřel 10:0. Právě u něj se projevují problémy s vedením lodě, protože k tomu jako neřidič nemá takový vztah a pak může těžko dobrému soupeři vnutit svou vlastní taktiku. A na úplný závěr jedna malá poznámka, tato naše poslední anglická výprava (TFEO a Hardy) stála každého našeho rybáře asi 50 haléřů získaných z jeho členského příspěvku, za což tu jménem všech reprezentantů a vedení děkuji.