Autor: Vladimír Šedivý
Se začátkem jara se opět začíná rozbíhat nám dobře známý kolotoč muškařských závodů. Po loňských rozpačitých závodech v Poličce, kde nás přivítaly tuny bahna na novém rybníku, jsme se letos rozhodli tuto atrakci vynechat. Hledali jsme proto nějakou náhradu, která by nám umožnila se trochu rozchytat, popřípadě získat nějaké body do žebříčku. Do úvahy přicházela Belgie nebo Francie, kde se nám v minulosti už párkrát podařilo udělat dobrý výsledek. Zjistili jsme, že se 25. března 2001 koná v Belgii "Jannsen Cup" sponzorovaný největším prodejcem rybářských potřeb. Bylo třeba zajistit noclehy, dohodnout tréninkové vody, zjistit kolik je startovné a samozřejmě vybrat optimální trasu cesty. O to všechno se nám postaral vedoucí našeho českobudějovického klubu a tak trošku nejistoty bylo jen s potravinami na hranicích, vzhledem k probíhající epidemii slintavky a kulhavky v západní Evropě, ale to již byl jen detail který by nám už neměl bránit v dalším výjezdu za novými zkušenostmi.
Na cestu jsme se vydali už ve čtvrtek večer. Trochu únavná jízda probíhala bez problémů. Přes Německo sice pršelo, ale vidina dobrého lovu nás hnala dopředu. Na místo tréninku jsme dorazili přesně podle našich propočtů. Jednalo se o jezero u vesnice Oelselgem. Zde jsme měli sraz s druhou českou skupinkou, kterou tvořili závodnicí, jak z Prahy a Jaroměře. Na místě už nás čekal Bernard, organizátor těchto závodů a náš známý. Po přivítání jsme mu darovali náš "Lexikon mušek", do něhož jsme se mu všichni podepsali pod věnování a pak již následovala nezbytná káva a důležité instrukce k závodům.
Na jezeru Oeselgem, kde budou probíhat v neděli závody, byl trénink povolen pouze v pátek. Zároveň jsme se dozvěděli, že délka háčku nesmí překročit 16 mm a povoleny jsou pouze háčky bez protihrotu. Na muškách mohly být používány kovové hlavičky, což je veliká výhoda, neboť tak lze docílit lepší a živější vedení mušky. Bohužel tyto mouchy v našich krabicích chyběly, protože odporují současným mezinárodním pravidlům.
A pak už následoval trénink. Belgie nás přivítala nepříznivým počasím, za hustého deště a silného větru jsme začali s přípravou prutů. Každý si proto sestavil jen dva pruty. Jeden s intermediální, pomalu potápivou šňůrou a druhý s těžkou, rychle potápivou šńůrou. Bylo před námi i rozhodnutí, jaký zvolit vlasec na návazce. Dostali jsme informace, že ryby zde jsou mezi 40 - 50 cm a proto jsme zvolili již vyzkoušené vlasce Shimano Ultegra o průměru 0,18 mm. Tyto vlasce jsou sice o něco dražší než jiné značky, ale závodník si nemůže dovolit přijít o rozhodující rybu tím, že by šetřil na jejich kvalitě.
Každý z nás nasadil svoje osvědčené mouchy. Na konci byla většinou Montana ve všech možných modifikacích, jako prostřední jsem použil již vyzkoušenou mouchu, jejíž tílko tvoří králík, kombinovaný s černým tuleněm a s černým marabu ocáskem. Na horní přívěs, umístěný nejblíže k muškařské šňůře, jsem použil oranžový kartáč, jako atraktor na upoutání pozornosti ryby. Ostatní zkoušeli "veselé mouchy" (lury). Velký problém byl dostat vůbec návazec s muškami do vody. Používám totiž jeho délku okolo 5,5 m a to byl v tom silném větru (16 m/s) úkol téměř nadlidský.
První ryba dala o sobě vědě na prostřední mouchu a byl to duhák měřící 36 cm. Další úlovky však na sebe daly dlouho čekat. Podobně na tom byli i kolegové. Informace o mušce, kterou jsou ochotni pstruzi brát, byly dosti různé. Vyzkoušeli jsme všechny možné vzory lur, avšak bez většího úspěchu. Po dvou hodinách lovu jsme měli po jedné až dvou rybách a každá vzala něco jiného. Odpoledne se pomalu začal vítr tišit a zároveň přestávalo pršet a i ryby se už začaly pomalu projevovat. Jako dobrá metoda se ukázalo použití Orange Booby na krátkém nástavci. Chytali jsme až do sedmi hodin večer, kdy nám končilo denní povolení za 500 BEF. Za tu dobu jsem měl 5 úlovků, Jája s Karlem měli po 13 rybách a ostatní pak po 4 rybách za celý den.
Noc jsem přečkali v autě v přímořském městě Ostende. Při pohledu na moře, které je pro středoevropana stále zážitkem, končil náš první tréninkový den. Ráno byl sraz před hotelem, kde na nás čekal Bernard s povolenkami na vodárenskou nádrž Kluizen. Zde bude letos probíhat druhé kolo ze seriálu Grand slamu. Toto jezero obdélníkového tvaru bylo vybudováno uměle a jeho břehy tvoří kamenné nasypané hráze. Voda v nádrži byla čistá a upravenost okolí jezera na nás udělala celkově velmi dobrý dojem. Vodní hladina byla oproti předešlému dni úplně klidná. Dokonce se začalo klubat přes mraky sluníčko a tak se naše skupina rychle rozptýlila po celém jezeře.
Dlouho neměl nikdo kontakt s rybou. Začali jsme proto měnit stanoviště a hledat ryby. Najednou se zvedl větřík a voda se začala čeřit, což bylo dobré znamení. První záběr měl Jaromír, když vytáhl z vody duháka 53 cm na mouchu zvanou Impressor. Přišli jsme na to, že na této nádrži je třeba házet velmi daleko, neboť dno zde klesá dosti pozvolně. Druhého duháka chytil Karel, přibližně ve stejné velikosti. Měl trochu problémy při jeho zdolávání, protože ryba mu vzala na horní přívěs a koncová spodní muška se zaklesla mezi kameny, ale i přesto se mu jí nakonec podařilo dostat z vody.
Díky vyvýšeným svahům nádrže vznikala na vodě u břehu klidná hladina a asi až po 10 - 12 metrech se začínala teprve čeřit. A právě v těchto místech hledávaly ryby potravu. Za chvíli přišla konečně řada i na mne. Po nepříliš velkém boji z toho byl duhák 51 cm, vzal taky na horní přívěs - oranžový kartáč. Co chytli ostatní, to jsem se dozvěděl až u auta. Nejúspěšnější byli otec a syn Pacovští z Jaroměře, kteří měli po dvou rybách, zbylí dva kolegové z Prahy vyšli naprázdno.
Po odevzdání povolenek nám nezbylo než se vrátit zpět do hotelu a začít s přípravou na druhý den. Bylo třeba navázat mouchy s těžkým zlatým korálkem, které by měly za hlavičkou oranžovou čenilku, zbytek těla vytvořit z tuleňí srsti a vše doplnit ocáskem z černého peří marabu. To proto, že se nám zdálo, že by to mohla být jedna ze stěžejních mušek. Na vázání jsem se podílel spolu s Jaromírem, zatímco Dan a Martin s Karlem se starali o naše společné občerstvení.
Ráno pro nás bylo krušné. Vstávali jsme v 6 hodin, ale díky posunutému letnímu času to bylo vlastně v 5 hodin. Rychle na snídani, zaplatit hotel a odjezd na jezero. Na místě již bylo pěkné hemžení 66 závodníků. Vylosovali jsem si startovní pozice a začali s přípravou rybářského náčiní. Jelikož znovu foukal dost silný a studený vítr, nasadil jsem na můj stěžejní prut naviják s rychlou "intermídou" a na druhý prut jsem dal těžkou potápivou šňůru s booby na konci. Třetí a čtvrtý prut jsem si tentokrát nepřipravil a až během závodu jsem zjistil, jaká to byla velká chyba, což mi potvrdil i Jája. Vše bylo tedy přichystáno a nezbývalo nám, než si vzájemně popřát k úspěšnému lovu plácnutím dlaněmi. Od této chvíle byl každý závodník sám a mohl se spoléhat už jen na svoje vědomosti. Se svým vylosováním jsem byl docela spokojen, neboť to bylo pěkně po větru, což bylo příjemné na házení.
V 9 hodin zahájil zvukový signál první dopolední část závodu, který měl těchto třičtvrtěhodinových kol celkem pět. V první rundě jsem vytáhl 3 duháky a ve druhé další dva kusy. V těchto dvou kolech jsem měl ještě dalších 7 kontaktů s rybou. Záběry se projevovaly dost daleko od břehu, což byl asi důvod toho, proč jsem měl takové ztráty ryb. Při třetí rotaci se projevila chyba s nepřipraveným dalším prutem, na který dávám podhladinovou šňůru Airflo Hoower. Na pár minut se totiž zcela zklidnil vítr a sem tam se ukázala ryba u hladiny a tak to prostě chtělo mít šňůru, která by neklesala tak rychle.
Třetí a čtvrté kolo bylo pro mne zcela bez záběru. Až v poslední minutě posledního kola se mi pověsil jeden duhák na Orange Booby. Celkem 6 chycených ryb, to byl můj výčet po první polovině lovu, což mi stačilo na 1. místo v závodě. Smůlu měl Karel Bílek, když se celých 5 kol nepotkal s rybou. Ostatní zachytali průměr, takže ještě nebylo nic ztraceno. Ale ze zkušeností víme, že druhé kolo bývá podstatně slabší. V odpoledním závodě bývá dobrá třeba jen jedna ryba, která tě může v celkovém pořadí vynést pěkně vysoko.
Po lehkém občerstvení a převázání prutů začala druhá polovina závodu. Naše obavy se potvrdily. Nechytaly se skoro žádné ryby. Při třetí výměně se začínala projevovat nervozita. Cestou na další místo mi Karel poradil, abych vyzkoušel žluté booby. Měl již totiž 3 ryby a tito duháci mu vynesly pěkné 5. místo v odpolední části. Škoda toho jeho nevydařeného dopoledního závodu. Hned po prvním dotahu se mi u břehu otočil duhák pod touto mouchou, ale nedobral jí. Polilo mě horko a ruce se mi začaly třást, ale podruhé už se neukázal. Naštěstí jsem v předposlední rundě lapil duháka měřícího 38 cm, čímž jsem se celkově zachránil. S touto jednou rybou pro mě skončil odpolední závod. Moji kolegové na tom nebyli o nic lépe, kromě již zmiňovaného Karla se třemi rybami.
Po skončení závodu se čekalo na vyhlášení výsledků. Zvláštnost při vyhlašování byla tombola, která jistě mile překvapila Karla, když vyhrál kratší prut od firmy G. Loomis. Moje úlovky stačily na třetí místo a tak jsem mohl jen litovat nedobraného duháka z odpoledne, ale i tak bych potřeboval na ještě lepší celkové umístění chytit odpoledne 3 ryby. Umístění našich dalších závodníků bylo následující:
Hlavní pořadatel Bernard Flahou nás pozval na podzimní závody a to byla tečka za naším jarním vystoupením v Belgii.