Je tomu už rok, co na stránkách předchůdce tohoto časopisu vyslovil Petr Tomíšek obavu, že se blíží konec úspěchů naší muškařské reprezentace. Bylo to po mistrovství světa v Austrálii a jeho obavy spíš pramenily z přání vyměnit celé její vedení. Upozornil nás na to způsobem jemu vlastním a vůbec se neobtěžoval zkoumat zprávy o průběhu závodů, které všeobecně hovořily o tom, že se zde jednalo o velkou loterii a ne o regulérní šampionát. Muškařský odbor, ani Rada ČRS, tato doporučení neakceptovali, protože jim stačil pohled do oficiálních výsledkových listin, které naše zprávy jednoznačně potvrdily.
Mezitím se překulil rok a je tedy na čase alespoň krátce zhodnotit minulou mezinárodní sezónu. V první řadě to bylo květnové mistrovství světa v Anglii, na které jsme se těšili a od kterého jsme si hodně slibovali. Po neuvěřitelně špatném začátku se družstvo ČR nakonec dostalo až na šesté místo a nechalo za sebou všechny nejezerní státy, včetně největších favoritů, domácích Angličanů. Je tu třeba připomenout, že na řece Testu, kde se konala dvě kola soutěže, se Angličané vůbec neodvážili zařadit lipana do hodnotitelných ryb. V opačném případě bychom patrně stáli na stupních vítězů. Na tom se se mnou shodovali všichni zahraniční kapitáni, se kterými jsem o tom hovořil.
V červenci jsme pak byli na lodním závodě seriálu Peregrine, v dějišti příštího šampionátu na jezeru Llyn Brenig ve Walesu. Zde se nám podařilo obsadit mezi dvaceti týmy druhé místo a odsunout až na další pozici téměř kompletní tým Walesu, který byl na MS v Anglii druhý. Jen těžko uvěřitelná chyba Vládi Šedivého zabránila českému závodníkovi získat historicky první vítězství v lodním závodě muškařů. Postup do britského finále, této druhé nejvýznamnější lodní soutěže na Ostrovech, jsme z finančních a termínových důvodů přenechali dalšímu domácímu družstvu.
V polovině září jsme u nás pořádali v Kostelci nad Orlicí mistrovství Evropy a ze světové špičky tu chyběli jen Francouzi. Soutěž se konala v regulérních podmínkách a k rozhodnému vítězství našeho A-týmu není co dodat. Pro někoho mohlo být překvapením druhé místo Belgie I, ale takovéto malé vody s lipanem Belgičanům vyhovují, protože mají ve svých řadách nejenom skvělé jezerní specialisty, ale i velmi dobré říční muškaře. Třetí místo našeho B-týmu nebylo špatné, dokázali porazit favorizované Italy, ale potvrdilo i objektivitu našich výběrových kriterií. Šesté a sedmé místo obou polských družstev a předposlední, dvanácté místo slovenského "béčka" se asi nečekalo.
Na Orlici bylo třeba uplatnit všechny metody lovu, od strímra přes lehkou nymfu až po mokrou a suchou mušku a družstvům, ovládajícím jen těžkou nymfu, zde nebylo ani rady ani pomoci. Titul mistra Evropy tentokrát nejlépe slušel Pavlu Macháňovi a také Honza Pecina dokázal své kvality na tomto typu vody. Třetí místo bylo skvělou tečkou na konci jeho reprezentační kariéry. Vedle úspěchu na poli sportovním se nám podařilo uspořádat i mimořádný šampionát, což nám napsali také mnozí zahraniční účastníci a funkcionáři Mezinárodní muškařské federace.
Poslední vystoupení české reprezentace bylo při finále Grand Slamu začátkem října ve Francii. Tato populární břehová jezerní soutěž, která je považována za neoficiální jezerní mistrovství Evropy, se odehrála zcela v naší režii, když jedno české družstvo drtivě zvítězilo a druhé družstvo bylo hned za ním v poli 26 tříčlenných týmů. Mezi jednotlivci získal pohár vítěze slamového závodu poprvé český závodník a nebyl to nikdo jiný než Jaroslav Bartoň, který se tímto závodem rovněž loučil s reprezentací.
Po těchto stručných údajích se mi zdá, že to s ústupem našich muškařů z čelních pozic ve světě není tak vážné. Hlavním problémem naší reprezentace není její výkonnost, ale nedostatek finančních prostředků, protože minulá štědrá pomoc státu byla prakticky zastavena a tak mohu potvrdit, že to patrně bude souviset se známými problémy kolem a.s. Sazka. Hlavním a prakticky jediným zdrojem našich financí je dnes podíl z členských příspěvků členů ČRS a MRS. Výše tohoto podílu je téměř celoročně diskutována i při zasedáních Rady ČRS, protože ne všichni její členové souhlasí s těmito výdaji na státní reprezentaci. Různé polemiky a pseudokritiky v našich odborných časopisech, či dokonce přihlouplé pomluvy na internetu tuto napjatou situaci rozhodně nezlepšují. A víru, že by snad mohli pomoci sponzoři, tu už jsem docela ztratil…
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |