Autor: Peter Gathercole (Trout Fisherman, březen 2003, str. 6 - 12)
Sníh a led zmrazil břehy a šedá jinovatka pokrývá ještě kolem poledne silné větve stromů. Je - 5 C a většina teplokrevných živočichů si hledá nějaké teplé místečko, kde by jim bylo dobře, kromě dvou dobře izolovaných rybářů, kteří se úporně snaží o štěstí při lovu lipana, kterému se v Anglii přezdívá Dáma proudu.
Dokonale ukrytí v proudu a s velkou hřbetní ploutví, patří lipani mezi nejatraktivnější ryby britských řek. Řeka Teviot si u hranicích Anglie a Skotska meandruje na své pouti z kopců, aby se nakonec spojila v Kelso s řekou Tweed, je známá svými velkými lipany, kteří občas dorůstají přes 3 libry a to je právě důvod naší výpravy.
Bez ohledu na dnešní podmínky věříme v úspěch, neboť si zde chceme ověřit novou revoluční techniku lovu, která umožňuje lepší detekci záběrů a z toho by pak měl vyplynout i výsledek lovu. Tajemství spočívá v nové konstrukci nástavce, který umožňuje rybáři ucítit vše, co se děje na dně řeky, když se jeho muška válí u dna.
S muškařskou šňůrou, obtočenou kolem ukazováčku, může rybář ucítit každý kámen nebo oblázek, do kterého narazí jeho těžká nymfa, která poskakuje v proudu u dna. Každá překážka způsobí ťuknutí, které se přenáší od mušky přes krátký nástavec a další splétaný úsek nástavce na šňůru a pak k ukazováčku rybáře. Podmínkou je docílit co největší citlivosti tohoto systému. Když se toto ťukání ztratí, zvedne se prut a jeho oblouk nám ukazuje, že je tu dobrá ryba, možná přes 2 libry.
Tato nová technika lovu na dně si také vybírá větší ryby. A během krátkých zimních dnů, kdy často kolísá vodní hladina, je to právě to, co lovci lipanů potřebují.
Rybáři, co loví na pobřeží nebo na moři, používají pletené šňůry již mnoho let a nyní se začínají prosazovat i do muškaření. I když je nabídka správných vzorů mušek vždy velmi důležitá, je okamžitá detekce záběru lipana patrně nejdůležitější dovedností, kterou musí rybář mít nebo získat. To platí zvláště u řek, které jsou napájeny vodou z dešťů v době, kdy není možno pozorovat sbírající ryby a tyto není ani možné vidět v důsledku zakalení vody, i když je zde jinak za čisté a malé vody pozorovat lze.
Naopak na čistých křídových řekách, které jsou napájeny spodní vodou, můžeme ryby dobře pozorovat a tak sledovat jejich reakce, nebo také jejich nereagování, na každou naší nymfu. V těchto čistých vodách si můžeme všimnout, že lipan dokáže sebrat a hned také vyplivnout nymfu, aniž bychom uviděli záběr na šňůře. V rozeznání takovýchto záběrů je tajemství nymfování v čisté vodě. Tam, kde jsou ve vodě větší turbulence, nebo když slunce svítí pod úhlem, že nejsou ryby vidět, tam je pak celkem snadné nerozpoznat tyto jemné záběry vůbec.
Při normálních podzimních a zimních vodních stavech, v řekách bez kamenitého dna, když slunce stojí nízko na obloze, je průnik světla minimální a viditelnost ve vodě bývá nulová. Z toho plyne, že rybář pozná výskyt ryb jen na základě svých zkušeností a intuice, přičemž se orientuje podle známých míst a jim podobných a musí též vyzkoušet různé nymfy a různé drifty, než své místo opustí a odejde jinam.
|
|
|
|
Záběry lipana jsou různé. Klasický a obvykle neminutelný je ten, když ryba vybočí pro mušku do proudu, sebere jí a vrátí se na své stanoviště. Tento pohyb je pozorován jako zatažení za šňůru a když nedojde k zaseknutí ryby, pak je zřejmé, že se jednalo o zachycení nymfy o dno.
Lipan je od přírody rybou hejna a pokud není vyplašen, naší nymfu vezme, což obyčejně znamená, že jich před rybářem bude více. Lokalizace ryb je vždy důležitá a když se nám to podaří, pak můžeme díky své vytrvalosti a častější výměnou mušek docílit toho, že všichni členové hejna budou chyceni.
V dobrých podmínkách, zvláště když je voda relativně teplá, je tento zřetelný záběr docela běžný. Ale když se voda ochlazuje, tak se ryby stávají mnohem méně ochotné k jakémukoliv vybočení do strany. Lipan stojí těsně u dna a reaguje jen na ty mušky, které driftují velmi blízko kolem něj.
Velmi důležitá je i rychlost, kterou se nymfy pohybují v proudu, zvláště za studených zimních podmínek. Za této situace je muška nejúčinnější tehdy, když se odráží ode dna a plave o něco pomaleji, než je rychlost proudění vody. Žádný rychlejší pohyb a i když některé ryby stále ještě berou, je možnost úlovku a zvláště větší ryby, stále menší a menší. I v některých nejchladnějších dnech je možno vidět lipany, jak se pasou na hladině, to když se líhnou pakomáři a drobné olivky, ale jinak je zimní chytání těchto ryb jen záležitostí zatížených nymf.
Tam, kde jsme dříve byli odkázáni jen na zatížené zaječí ouško (Hare´s Ear) nebo bažantí ocas (Pheasant Tail Nymph), máme dnes mnoho metod a vzorů, které dělají ze zimního chytání lipanů daleko méně záležitost náhody. Můžete tedy chytat nějakou modifikací české nymfovací techniky, která byla nyní právě zmodernizována a vylepšena pro kalné řeky, které jsou napájeny vodou z dešťů.
Tato nemilosrdně účinná metoda je založená na používání dvou nebo tří silně zatížených nymf, přehazovaných s velmi krátkou šňůrou, jimž je pak dovoleno driftovat po proudu, většinou jen pod špičkou prutu. Špička prutu se drží 60 - 90 cm nad vodní hladinou a záběry se sledují na vlasci nebo šňůře. Občas tyto záběry cítíme i jako určité zatažení nebo napnutí nástavce, ale normálně jsou registrovány i jako ťuknutí do nástavce nebo jeho zastavení v proudu. A důvodem, proč se při této metodě využívá prohnutí šňůry není kvůli identifikaci záběru, ale kvůli pevnému záseku, který je zde třeba.
Je efektivnější než česká nymfovací technika s krátkou šňůrou, protože detekuje i záběry, které není rybář jiným způsobem schopen poznat a které jsou proto propaseny. To byl důvod, který přivedl Paula Davisona, rybáře z Newcastlu, na nápad, jenž vznikl při pozorování neviditelných záběrů lipanů v průzračné vodě řeky Test.
Podobně, jako mnozí jiní před ním, viděl tento říční i jezerní závodník, jak mnoho lipanů bere jeho mušku a hned jí vyplivne, aniž by zpozoroval jakýkoliv pohyb na šňůře. Jako zkušený mořský rybář měl nápad využit splétanou šňůru, známou z plážového rybolovu, na níž je možno cítit, jak se olovo převaluje po mořském dně, jakožto i moment, kdy ryba vzala nástrahu i ve vzdálenosti 100 metrů. Což takhle udělat nástavec ze stejného materiálu a použít ho pro muškaření? Získá tím tutéž citlivost při registraci záběrů? Jeho první pokus se udál před pár týdny na řece Test, když použil dlouhou pletenou Amnesii ke spojení s muškařskou šňůrou.
Nejvíce vzrušující moment přišel, když pozoroval rybí odpověď na toto své vylepšení. Nahodil šňůru a mohl cítit, jak jeho nejtěžší muška naráží na říční dno. Když pozoroval záběr, nebylo to zatažení, nebo jiný viditelný pohyb, ale zastaveni tlukotu do šňůry, který vydávala nejtěžší nymfa. Jakmile ryba nymfu pustila, jemné ťukání na šňůře se ozvalo znovu, což byl jev, který opakoval pokaždé, když ryba vzala mušku. Brzy bylo jisté, že Paul zjistil něco velmi důležitého, co dělá tuto metodu výrazně lepší pro detekci záběrů. Objevil novou metodu pro zjišťování i velice jemných záběrů, které by jinak na šňůře ani cítit nemohl.
Od této chvíle se Paul se svým přítelem Hawardem Crostonem začali věnovat těmto experimentům a vylepšování své nové techniky a to i přesto, že se jedná o velmi zkušené internacionály z jezer. Jejich zkušenosti už dnes s úspěchem využívají i jiní špičkoví rybáři. A to vše kvůli možnostem detekovat i ty záběry, které by jinak byly propaseny.
Paul říká. "Stále jsme ještě překvapeni z toho, jak dobře to funguje. Když chytáme ve skupině rybářů, necháme dva před námi prochytat tůň nejdříve klasickým postupem, čímž se uloví 2 - 3 ryby. Pak chytáme po nich se splétaným nástavcem a občas míváme i 4 - 5 krát lepší výsledky než oni."
Dnešní podmínky znamenají, že se ryby přemlouvají obtížněji než jindy, ale Howard si našel slabý proud těsně u břehu a hledá zde ukryté lipany. Vzadu za sebou má ojíněné stromy a keře a mrská své nymfy po proudu a napříč proudem. Prut drží před sebou a pomalu ho popouští po proudu. Skaliska a kameny na říčním dnu k němu vysílají bušení, které směřuje k jeho ukazováčku a Howard čeká na záběr. Tlukot se zastavil a Howard zvedá prut. Ten se ohýbá a rybář hned ví, že je tam něco většího. Nehledě na ledovou vodu, ryba brala potravu a tak do podběráku míří krásně zmasilý tříliberní lipan, který je důkazem toho, že je řeka Teviot vyhlášenou lipanovou vodou.
Howard se zdraví se svým úlovkem a s úsměvem si jde udělat přestávku na břeh. Paul ale chytá dál a vytahuje asi půlkilového lipana. Kdyby už nedostal nic víc, je to za takovéhoto dne důkazem, že se tato technika osvědčila.
Nástavec tvoří dva šestistopé (1,8 m) pletené copy a krátký kousek fluorkarbonu, na který se umísťují mušky. Prvních šest stop pletené šňůry je spojeno se šňůrou pomocí uzlu a pro tyto účely se použije zářivě oranžový Fox´s Magic Marker braid, který si označíme černou lihovou popiskou tak, že každých 8 cm uděláme na pleteném nástavci jednu příčnou černou značku. Tuto vysoce viditelnou část nástavce používáme při standardní české technice a slouží nám tak k orientaci při detekování záběrů.
Druhou polovinu splétané části nástavce tvoří 10 - 12 liberní cop Fox´s Mega Silk Super Fine Braid, který je spojen soudkovým uzlem s předchozí částí. Koncová část nástavce je z průhledného fluorkarbonu, který je jen o něco delší než 1 metr a je navázán na jemnou část pletené šňůry. Koncový tipet je z fluorkarbonu o nosnosti 4 - 6 liber, což záleží na vodních podmínkách. Jeho zvláštností je to, že horní přívěs je už ve vzdálenosti 5 cm od uzlu, ale rybám by tato krátká vzdálenost neměla vadit. Tímto opatřením se dosáhne toho, že prakticky žádná část tipetu nemůže narušovat detekční schopnosti celého systému.
Protože v důsledku vlastností splétaného copu se nemůže nikde vyskytovat žádné prohnutí nástavce, pak může být pohyb nymfy přenášen na šňůru tak, jako by to byly signály morseovky, kdy každý jemný náraz a poskok mušky po říčním dnu je rybářem cítěn a rozpoznáván. Tato technika je tak citlivá, že po chvíli můžeme rozeznávat citem i to, jaký typ dna je prochytáván. Z toho je zřejmé, že rozhodující pro tuto metodu jsou hmatové dispozice rybáře, přičemž je třeba vždy udržovat lehké napětí šňůry, kterou máme obtočenou kolem ukazováčku ruky, který nám zajišťuje zmíněný kontakt.
Aby tato technika fungovala, musí být aspoň jedna muška natolik zatížená, aby se potopila až na dno. Jestliže všechny tři mušky driftují bez dotyku se dnem, tak citlivost této metody zmizí. I tato velice těžká nymfa může chytit rybu, i když je její normální funkcí obětovat se ve prospěch lehčích mušek, jejichž pozici vůči dnu kontroluje a dodává jim tu správnou polohu a rychlost.
Tím, že se zde používá těžká muška, relativně tenké pletené šňůry a krátký tipet, lze pracovat v proudu citlivěji a pomaleji, než je to možné jinými metodami. I když se používá umělá muška, má tato metoda mnoho společného s tím, když se při plážovém chytání používají kroutící se larvy a kukly.
Výhodou této nové metody spočívá v tom, že pokrývá jen tenký proužek vody během každého driftu, stejně jako je tomu při standardní české nymfovací technice a také je možno pohybovat s muškou nejen podél, ale i napříč dnem a kontrolovat rychlost jejího pohybu, která nejvíce vyhovuje braní ryb. Umožňuje nám rovněž vodit mušky přes proud, stejně jako v případě krátké nymfy.
Jednou můžete získat takový cit pro říční dno před vámi, který vám umožní rozpoznat každý kamínek nebo travičku a když ucítíte nějakou překážku, třeba větev, jen jemně zvedněte špičku prutu a obyčejně dojde k uvolnění mušky, po kterém můžete pokračovat v driftu. To nám naznačuje, že tato metoda není bezchybná a když tedy používáme jakoukoliv silně zatíženou nymfu, pak musíme počítat s tím, že ztratíme pár mušek mezi kameny a v závadách na dně.
Paul a Howard používají, stejně jako při standardní české nymfě, 3 mušky na nástavci. Paul pozoroval české rybáře a hlavně to, jaké typy mušek používají v jaké pozici na nástavci a říká: "Jestliže si britští rybáři myslí, že český nymfing je chytání se třemi velmi zatíženými nymfami, tak to vůbec neodpovídá skutečnosti. Často je jen jedna zatížená muška uprostřed, aby kontrolovala dvě mušky, které jsou zpravidla mnohem lehčí. V některých případech jsou vázány přímo z plovoucích materiálů, takže sedí nade dnem a pracují mnohem přirozeněji v proudu.
Různé formy wolframových zátěží jsou důležitými součástmi mnoha Paulových a Howardových nymf, které potřebují být navázány s množstvím zátěže. Používají jak kuličky, tak i válečky, které připevňují k raménku háčku, aby přes ně navázali tělíčkové materiály. Profil těla odpovídá různým stádiím životního cyklu chrostíků, ať se jedná o larvy nebo pupy. Obě potřebují mnoho zátěže v tílku nebo hrudi a v případě pupových vzorů se dělá volněji odstávající pokrývka, takže muška propadne co nejrychleji ke dnu. Často je vázací materiál tvořen poněkud širšími proužky z různě zbarvených plastických materiálů, jako je například Nymph Skin, který slouží pro pokrytí hrudě či tílka mušky. Nejlépe fungují jednoduché vzory. Dávat rady o tom, jak těžká má být tato kontrolní muška, není jednoduché, oba však tvrdí, že jejich oblíbený vzor je House Brick - česky cihla.
Co se týká lehčích vzorů, které oba dva používají na odlehlých koncích tipetu, tedy na konci a horním přívěsu, zařazují sem různá zlatohlavá zaječí ouška, s ocáskem z materiálu známého jako Mirror Flash, různě zbarvené české nymfy, anebo známý vzor Cased Caddis Larva od Olivera Edwardse a dále vybíjecí vzor Pink Shrimp - růžový blešivec. I když už růžový blešivec není úplnou novinkou, zdá se, že dobře funguje i ve studené a čisté vodě i po sérii tuhých mrazů. Paulova verze je obzvláště účinná, když má v sobě krátký úsek perleťového Fritze, který napodobuje nožky blešivce. Také přirozeně vypadající vzory jsou velmi účinné a nachytaly jim už mnoho velkých lipanů, včetně těch největších přes 3 libry.
Paul s Howardem, kteří jsou pyšní na správnou kombinaci těžkého vzoru se dvěma lehčími zdůrazňují, že je velmi důležité to vše správně vyvážit, aby se celá soustava mušek dostala do požadované vodní hloubky a rychlosti proudu. Řeky v zimě nejsou stále na velké vodě a tak je občas třeba redukovat zátěž kontrolní těžké nymfy, aby mušky správně driftovaly po proudu. Jestliže necítíme zřetelné ťukání o dno, pak je třeba celý systém zjemnit a tedy zeslabit. Paul a Howard také často mění své vzory podle momentální situace. Je-li řeka vysoká, pak je třeba jednu nebo obě lehčí mušky vyměnit za těžší.
Oba rybáři přišli i na to, že je velmi důležitá správná volba prutu. S touto novou technikou, ale i při krátké nymfě, je třeba, aby měl prut jemnější akci od středu až ke špičce. Z toho důvodu používají prut Grey´s Missionary na šňůru 4/5 v délce 305 cm, který jim poskytuje mnoho možností a umožňuje lovit i s jemnými návazci. Pruty s tvrdou akcí budou pro tuto metodu nevhodné, protože mnoho ryb spadne z háčku a jemnější návazce se při záseku přetrhnou.
Paul a Howard používají tuto novou metodu asi 5 - 6 měsíců a jejich dosavadní výsledky jsou úžasné. Paul lovil mnohokrát v povodí řeky Tweed a hlavně na jeho přítocích jako Teviot a Till, ale i na vlastním Tweedu. Všechny tyto řeky mají velmi dobrou pověst ve vztahu k výskytu největších lipanů, zvláště pak již zmiňovaná řeka Teviot, kde vyrostlo mnoho ukázkových ryb. Paulovy "zářezy" na prutu vykazují více než 20 ryb přes 3 libry a nejtěžší z nich měla 1,75 kg. Účinnost této metody se zdá být obzvlášť pro velké ryby a byla ověřena na velkém množství řek s velmi odlišnými podmínkami. Denní povolenka na řeku Teviot stojí 5 GBP a roční lístek je za 30 GBP (asi 1400 Kč), jedná se o 20 mil dlouhý úsek u města Hawick, do něhož patří ještě 4 horská jezera.