Přetištěno podle Fly Fishing and Fly Tying prosinec 2002/leden 2003
Na konci minulého léta byl CHARLES JARDIN poctěn možností sledovat mistra České nymfy při práci v řece Dervent v hrabství Derby. Zde vám přinášíme jeho poznatky z tohoto z patra předvedeného mistrovství.
Pohazujeme zde superlativy a tím devalvujeme lehkovážně jejich význam? Zdá se to skutečně velmi zvláštní, protože jak máme pravdivě použít těchto adjektiv pro někoho s tak velmi vzácnými a speciálními dovednostmi?
Věřte mi, už jsem chytal ve svém životě s různými mistry, ale bylo jich jen pár, kteří by se mohli svými jedinečnými vlastnostmi a dovednostmi měřit s tím, co předvedl Jiří Klíma, když navštívil řeku Derwent koncem minulého léta.
Jiří je bez pochyb jeden z nejlepších ( co jsem kdy viděl) z těch, kteří umějí přečíst vodu tak, jako třeba Roman Moser nebo náš Ollie Edwards a ještě jen pár dalších. Každý z nich se vyznačuje vnitřním klidem a plným porozuměním pro svět pod vodní hladinou, kde dokáží odhadnout stanoviště ryb s přesností na pár decimetrů a možná i míň. Také přesně rozumí zvláštnostem a specifickým požadavkům mušek pro určitá místa, aby byly efektivní právě tam, kde se pasou ryby. Většina z nás jen nahodí a tiše doufá.
Také si myslím, že u obou kontinentálních říčních božstev, Mosera a Klímy, je podobnost i v tom, jak vážou mušky. Oba horují pro zakřivené tvary a oba by raději trávili čas chytáním, než vázáním mušek. Oba vidí řeku jako malířské plátno a své mušky staví na barevnosti.
Věřím, že tento letní den na březích řeky Derwent mi zůstane dlouho v paměti, protože zde bylo co shlédnout. Pro mě to bylo rozhodně vázání a čtení vody, včetně zakončení, takže jsem byl šťastným příjemcem Jiřího lekce, kterou zprostředkoval náš společný přítel Pavel Adamovský. To on mi řekl o Jiřího návštěvě ve Velké Britanii. Párkrát jsme si zavolali a teď jsme tady, na břehu Derwentu v Cromfordu na kurtu "krále" Jiřího.
A jak se Jiří odlišuje od ostatních rybářů? Vlastně to jde jen velmi těžko definovat. Český styl byl už v minulosti u nás velmi dobře popsán na stránkách FFFT a tak to by byla ztráta času se o tom ještě zmiňovat, ale Jiří to dělá poněkud jinak. Ale v čem jsou ty rozdíly. Myslím, že celý klíč je v jednoduchosti. Jednoduchost a velký důraz na detaily výbavy. A mušky: Ah! Ty mušky.
Ale nejdříve k jeho nářadí. Prut Sage 9 stop a 6 palců AFTMA 6 pro větší řeky, devítistopý na pětku šňůru pro menší řeky a malý osmistopý (4) pro říčky a potoky. Česká nymfa s osmistopým prutem! Jiří tvrdí, že to funguje a tak nemá smysl mu nevěřit. Muškařské šňůry jsou pochopitelně plovoucí a nástavce dělá ze Stroftu. To je polykarbonový vlasec s obrovskou pevností i u tenkých průměrů a ani po několikerém používání se při udržování v suchu stále dobře hodí pro nymfové chytání. Kéž by ho někdo dovezl i k nám, na kontinentu je běžný, ale u nás nic.
Nyní mušky. A znovu, v jednoduchosti je jejich síla. Pro svůj vlastní styl si vytvořil i své vlastní vázací materiály, ale i vlastní háčky, které to vše podtrhují, včetně speciálních háčků s nalitou olověnou kapkou, která se dá nabarvit tak aby vypadala skoro jako líčka džanglkoka.
Háčky s olovem v nejrůznější velikosti, které padají do hloubky jako kámen a přitom vypadají velmi štíhle, fluorescentně nabarvené háčky, hřbítkové materiály s perleťovými vzory, které jsou použitelné i k výrobě jiných smrtících mušek a přitom tak jednoduché pro vázání.
Ale můžete mít všechny nejlepší vázací materiály světa a nebude vám to nic platné, když nevíte, jak je správně použít nebo spojit dohromady.
Například, Česká nymfa. Každý jí zná, každý jí umí navázat, anebo snad ne?
Za prvé: Jiří jen zatíží přední část háčku a když jí dělá na gammarový háček, pak umístí olovo v místě ohybu a jen do poloviny ramínka, na němž nechá volný prostor u očka, aby mohl dokončit svůj vzor. Poskytuje mu to lepší přístup k přivázání do špičky sestřižené folie. Já jsem to neznal, vy a ano?
Za druhé: Češi dávají , ve srovnání s ostatními, mnohem méně zátěže do svých vzorů. Místo toho se zaměřují na vzhled a tvar a také na výběr materiálů, což způsobuje účinnost těchto mušek během jejich průchodu vodní vrstvou v místě lovu. To jsem také nevěděl.
Za třetí: Když používá své perleťové fólie, téměř vždy překroužkuje mušku po ukončení silonem a hřbítek váže obráceně, od předu do zadu. Tento Jiřího postup je mnohem rychlejší a méně pracný při ukončování hlavičky u očka háčku. Novinka pro mne.
Za čtvrté: vždy, když stáčí dubbing, obyčejně se jedná o Antron, dělá si ten knůtek tenký na obou koncích a ve středu silnější, čímž dosáhne zeslabování profilu nymfy na obou jejích koncích.
Jiří hledá své produkty přímo u zdroje, anebo si je vyrábí sám. To ho přivedlo ke skvělým inovacím a jedinečným nápadům. Ale je třeba si uvědomit, že často to není v tom na co chytáš, ale jak chytáš.
Také jeho nástavec nás všechny úžasně překvapil.
Když Jiří vstoupil do vody, aby nám předvedl své chytání, vzal si svůj nejdelší prut a dvoukilový vlasec na nástavec, který byl dlouhý jen okolo dvou metrů. Více než půl metru od konce přivázal boční přívěs a to bylo vše. Nástavec okolo pěti stop a dvě mušky. Proč to udělal?
Jak se zdá, každý z nás používá podle Jiřího příliš dlouhý nástavec a tři mušky asi také nepracují tak dobře jako dvě. Takže, na přívěsu měl to nejtěžší zlatohlavé zaječí ouško a na konci vzor typu Ryacofhila. Celé to vypadalo nemožně, tak krátký nástavec. Bláznovina.
První hod a nymfy splouvají vodou a najednou kopanec do šňůry, zásek a něco se vznáší a zmítá ve vodě, hádejte co, no: lipan. A druhým hodem obecák - takže potvrzeno. Ano, to bylo něco pro nás. Jiří chytil během necelé hodiny přes 15 ryb a to z vody, kde se obvykle chytá mnohem méně. Bylo to nezapomenutelné a výstižné předvedení, jak může být rybolov jednoduchý, pokud se zapojí trocha šedé kůry mozkové.
Zkoušel jsem následně tuto metodu s krátkým nástavcem a dvěma muškami a byla zcela vybíjecí. Asi jsem chytl i ryby které bych jinak nedostal.
Není tedy žádné překvapení, že Jiří je klíčovým článkem českého národního týmu, který se v posledních letech tak prominentním způsobem představuje ve všech hlavních soutěžích a dobré nebe, začíná už i porážet Brity při jejich domácích závodech na stojaté vodě.
Malé okaté mušky a háčky s kapkou jsou důkazem růstu kontinentálních rybářů, kteří zahájili také velmi odvážné tažení i do světa jezerního muškaření. Bez pochyb je ověřeno, že malé mušky s džanglkokovou hlavičkou jsou smrtícími vzory pro stalking a také v případech lovu s drobnými nymfami jsou velmi vhodné k proražení povrchového napětí vody v jezerním chytání.
Jako u všech skvělých rybářů , je Jiřího kouzlo v jednoduchosti. Čím méně je to vše komplikované, tím více je možno se soustředit na vlastní rybolov. Nerad bych ale všechno zavrhnul a vyvolal tak dojem, že vše co děláme je špatné a jen Klímova metoda je svatá. To určitě ne. Existují materiály, které by ještě mohly být vylepšeny, jedním z nich je třeba Antron.
Nicméně Jiří je novátor a my potřebujeme takové rybáře a vazače, kteří posunují hranice, abychom i my mohli hodovat na jejich bohatém stole a patrně i dále rozvíjet a nově používat tyto syrové materiály a základní inovace přenést i do dalších oblastí a dále rozšiřovat současné horizonty. Vlastně to je to, čemu se říká vývoj.
Tato cesta, která přinesla sledování Jiřího při vázání mušek v Cromfordu ukázala, že je tu další prostor, jak získat za pakatel do našich obchodů s vazačskými potřebami další různé druhy nových produktů. Samozřejmě, že vám nikdo nezaručí, že se jen s nimi stanete říčními bůžky, ale nikdo neví.
|
|