Autor: Karel Křivanec
Při chytání na stojaté vodě je základem úspěchu správně provedené oživování umělých mušek, protože zde zpravidla chybí proud, který dodává pohyb muškám říčního rybáře. Zatímco na řece stahuje muškař šňůru hlavně z toho důvodu, že chce znovu nahodit, je na stojaté vodě stahování šňůry a tedy i mušek základech jejich oživování. Jezerní pstruh má také mnohem více času na to, aby si mušky prohlédl a při jakémkoliv podezření je nechá bez záběru odplout. Proto je způsob oživování mušek dosti často rozhodujícím základem úspěchu. Je tedy velmi důležité, abyste této otázce věnovali patřičnou pozornost a neustále se zdokonalovali.
Pomalé a trvalé stahování šňůry je jistě platnou taktikou za všech podmínek, protože přináší vždy nějaký ten úlovek. Otázkou ovšem zůstává, co je možno ještě zahrnout do tohoto pojmu. Pro zjednodušení si můžeme říci, že se jedná o rychlosti asi do dvaceti centimetrů za sekundu, přičemž dolní hranice se nachází na úrovni 20 cm za minutu, což je rychlost, kterou se pohybují larvy a kukly pakomárů. Umění pomalého oživování mušek je opravdu tvrdá práce, ale má-li naše nymfa vypadat přirozeně, nemůže letět vodou rychlostí střely.
Jeden ze způsobů pomalého oživování jsou krátká a velice klidná škubnutí za šňůru asi o 2 cm. Nedostaví-li se úspěch, pak můžeš zkoušet zrychlovat, prodlužovat délku zatažení, případně stahuj s občasným rozvážným poškubnutím, abys napodobil pohyb prchající nymfy. Je překvapivé, že pomalé oživování velmi často funguje i pro ty nejkřiklavěji zbarvené mušky, které se nepodobají ničemu živému.
Nejlepší mušky pro pomalý tah jsou ty, co mají ocásky či křídla z peří marabu. Jeho jemné paprsky se pohybují velmi svůdně i v momentu, když muška odpočívá. Dobrá kombinace je proto koncová marabu lura a na přívěsech dvě nymfy. Umožňuje nám to spojit přírodní vzory s atraktorem, který láká k drobným nymfám pstruha a navíc sám chytá méně zkušené ryby. Často bývá účinné nechat mušku mezi dvěma zátahy klesat, což má význam u zatížených vzorů. Dobré je též střídat a měnit jak délku zatažení, tak i dobu poklesu.
Nymfy a malé rybky se také mohou pohybovat v sérii zastavení a startů, i když není snadné zvládnout přirozeně vypadající pohyb. Do této kategorie patří i dlouhé pomalé tahy či pravidelné kratší zátahy. Velmi účinné a platné je i stahování pomocí tzv. osmiček, které spočívá v prstové koordinaci (viz obrázek), kterou by měl zvládnout každý adept jezerního muškaření. Je třeba si to zkoušet, abychom docílili pravidelného pohybu a zároveň se naučili měnit i jeho rychlost.
Do kategorie pomalého oživování patří i chytání s plovoucí šňůrou ve vlnkách, kdy se naše mušky pohybují přirozenou rychlostí podle aktuální síly větru, který se opírá do oblouku šňůry a táhne za sebou i nástavec s nymfami. Při tomto chytání s velkým obloukem na šňůře je problematické provedení záseku. Zasekneme-li zvednutím prutu vzhůru, či do strany ve směru pohybu šňůry, nepotkáme se většinou s rybou. Jediným řešením je proto opačný zásek, s prutem skloněným k hladině, čímž se ryba napíchne přes povrchový odpor plovoucí šňůry.
Další samostatnou kapitolu je propadávání, které je založeno na volném pádu mušek ke dnu, při kterém se silně namastí nástavec, aby došlo k zpomalení tohoto pohybu. Mušky, které klesnou ke dnu pak můžeme vytáhnout pomalu nebo rychle. Také při chytání velkých samotářských pstruhů "na oči" se používají ke dnu padající zatížené mušky. Tato metoda se označuje jako "stalking" - pátrání a lovec hází až na rybu, kterou si vyhledá. Propadávání je metoda, kterou se loví obzvlášť opatrné a zkušené ryby.
Předchozí řádky už naznačovaly jistý přechod od pomalého oživování ke statickému chytání, které si vyžaduje od lovícího nulový pohyb. Když se pstruzi stávají vystrašenými od neustálého bombardování vodní hladiny, bývá tato metoda úspěšná. Jestliže ryby odmítají cokoli, co se pohybuje rychleji než přirozený hmyz, pak je třeba nabídnout jim co nejvěrnější napodobeniny a statické oživování. I stojatá voda má zpravidla různé proudy a málokdy je totálně stojatá a i samotný povrchový brzdící odpor plovoucí šňůry může dodat nymfám dostatek pohybu.
Docílit statického chytání ze břehu je celkem snadné a pokud nám fouká silnější vítr do zad, pak můžeme ještě šňůru povolovat a popouštět ji dál od břehu. Při chytání z driftující lodi je to velmi obtížné, protože lovící může jen odebírat šňůru před lodí a nic víc. Táhneme-li jen trochu rychleji, pak můžeme být bez úlovku, zatímco náš partner v lodi může být se stejnými muškami úspěšný. Tuto chybu si ověříme chvilkovým odložením prutu a sledováním úspěšnějších rybářů.
Základem statického chytání je absolutní důvěra v to, že tato metoda dnes bude fungovat. Je to mnoho trpělivosti a koncentrace zároveň. Jestliže začneme ztrácet koncentraci, pak stačí zavřít oči a odpočinout si, aniž bychom ovšem pustili sevření šňůry ve volné ruce. Není nic horšího, než když během statického chytání občas zatáhneme rychle za šňůru. Občas se stává, že zkušení pstruzi dokážou během vteřiny vyplivnout statickou nymfu a to se projeví slabým ťuknutím, na které je třeba bleskově, avšak jemně reagovat zatažením za šňůru. Je to něco jiného, než oťukávání mušek od čerstvě vysazených duháků, které je třeba ignorovat a čekat na pořádné zatažení.
Jednou z variant statického chytání je použití indikátoru záběrů, který nejen upozorní na záběr, ale má i tu funkci, že vyvolává pro ryby zajímavé povrchové vlnění a udržuje nymfy ve stálé hloubce. Indikátor má největší platnost právě ve dnech, kdy pstruzi berou velmi opatrně a při sebemenším podezření hned vyplivují nástrahy. Používání indikátorů je při závodech zakázáno, ale obchází se tím, že tuto funkci přebírá větší suchá muška na horním přívěsu. Až při použití této metody můžeme zjistit, kolik záběrů jsme předtím vůbec nezaregistrovali.
I když bývá pomalé oživování nejpoužívanější taktikou lovu, jsou situace, kdy pstruzi nejeví zájem o potravu a pak je třeba je k tomu vyburcovat a postrčit. Jindy rychlé oživování odpovídá tomu, když pstruzi loví pod hladinou drobné rybky a líhnoucí se chrostíky. I když můžeme rychlý pohyb docílit i pomocí osmiček, má tato metoda svůj rychlostní limit, který nelze z technických důvodů překročit. Pak je třeba si po nahození mušek do vody dát rukověť prutu do podpaží, předklonit se, namířit špičku prutu k hladině a použít metodu zvanou rychlý mlýnek, kterému se v jezerní hantýrce říká roly-poly.
Šňůru stahujeme střídavě oběma rukama, čímž docílíme rychlý a nepřetržitý pohyb. Pokud se ryba nezasekne sama, pak se tomu třeba ještě pomoci vzpřímením postavy a případně i prohnutím těla dozadu. Nejkritičtějším momentem je přehmátnutí rukama zpět na prut, což je třeba též nacvičit. Každopádně není třeba s tímto úkonem příliš spěchat a spíše lze doporučit podepření prutu v dolní polovině rukou, kterou držíme šňůru a pak teprve uchopit druhou rukou prut, uvolnit jeho sevření v podpaždí a nakonec sjet touto rukou na rukověť prutu k navijáku.
A pak je tu ještě jeden rychlejší způsob, který slouží k vyburcování základního instinktu pstruha, kterou je útok na kořist, zvláště když pstruzi nejeví zájem o potravu. Jednou z variant je lov s potápivou nebo superpotápivou šňůrou. Metoda se nazývá ripping, což je těžko přeložitelný výraz, který bych nahradil ekvivalentním výrazem tryskový pohon, zkráceně tryskáč. Spočívá v rozpažování a připažování obou rukou ve směru hodu, během čehož se pohybuje šňůra v očkách prutu bez přerušení a na jednu výměnu připadne i 150 cm šňůry. Základem musí být co nejdelší odhození šňůry, která se nechá klesnout do určité hloubky a pak je bleskově stažena. Používá se hlavně při lodním chytání a jako mušky se používají větší lesklé sparklery a a lury s fritzem zvané bloby. Mušky z peří marabu jsou pro toto tryskové vedení naprosto nevhodné.
Při tomto extrémním vedení mušek se stává, že pstruzi následují mušku až k lodi a nevezmou jí. V takovém případě je třeba změnit směr vedení mušek vzhledem k pohybu lodě a najít ten správný úhel. Jinou možností je zastavit tah, přejít na pomalé osmičky a pak zas nasadit extrémní rychlost. Jindy je třeba nechat na konci stahování mušky viset pár vteřin pod lodí, což je taktika, která platí i při pomalém stahování a říká se jí "hang" čili "na pověšení".Jinou možností je při dotahu začít prut vysoko zdvihat a tím ještě zrychlit pohyb mušek.
Tato extrémně rychlé vedení mušek se dá použít i při chytání s plovoucí šňůrou. Předpokladem jejího použití však je přítomnost ryb na hladině, které zde pátrají po drobných muškách, které plavou poskakují na vodě. Při suchém chytání má pstruh normálně až příliš času na to, aby si mušku prohlédl a často pojme podezření a nenechá se přelstít. Muška, která sprintuje před jeho nosem mu však mnoho času na rozmyšlení neposkytne. Ryba se rozhoduje impulzivně a nejvhodnější pro tento případ jsou husté palmery a muddlery.
Staré ryby jsou méně přístupné k tomu, aby se nechaly ulovit. Pak můžeš zkusit různé způsoby oživování, od poklepávání mušek o hladinu v plné rychlosti až po pomalé osmičky, ale nebývá to moc platné. Zde pomůže trik zvaný skokan, který spočívá v kratičké zastávce mušek na hladině. Vtip je v tom, že táhneme mušky co nejrychleji a pak ještě přizvedneme špičku prutu, čímž jim dodáme další zrychlení.. Pstruh, který je sledoval ještě zrychlil a nyní mušky na chviličku zastavíme. Pstruh bude mít jen dvě možnosti, buď je okamžitě sebere, nebo si je nechá odplavat, protože nestačí zabrzdit. Zásek musí následovat s prodlevou čtvrt sekundy po zastavení chlupaté mušky a je třeba ho provést ještě na natažených rukách, což je dost obtížné
Zatím jsme se zmiňovali o základních technikách oživování, kde převažuje nepřerušovaný pohyb. Kombinací uvedených technik vzniká přerušované vedení a oživování mušek. Jednou z těchto technik je "pulling" čili škubání za šňůru. Má několik variant. Od dlouhých zatažení s přestávkami, přes kratší zátahy (10 - 25 cm) , které kombinujeme s osmičkami, nebo od pomalého vedení zrychlujeme až po velmi rychlé zátahy a pak zase zvolňujeme až do pomalého tahu. Velmi účinné jsou též rychlá a dlouhá škubnutí za šňůru (40 - 50 cm). Rychlý a přerušovaný tah účinku je na pstruha tak, že jej přinutí kořist sledovat a při dalším vyražení mušky vpřed pak zaútočit. Pro tyto techniky jsou velmi vhodné nejrůznější vzory z marabu peří.
Jedním z vrcholů škubání je metoda zvaná FTA - zblázněná muška. Může se sice použít během každého hodu, ale to není ta správná taktika. Zdivočelý duhák , který byl mnohokrát vystaven rybářskému tlaku, se raději drží pryč od všeho, co již zná. Nedá se chytit pomalým oživováním, ani rychle uhánějícími muškami. Pak vyzkoušej všechny druhy a variace pohybu, od série rychlých zatažení a zastavení na pár vteřin, vystřídej osmičky, různé tahy, zaškubnutí atd. To vše můžeš udělat na revíru se silným rybářským tlakem hned po prvním ťuknutí pstruha do mušky a může to vyvolat jeho impulzivní odpověď. Jsou-li však ve vodě čerstvě vysazené ryby, pak je správnou reakcí rybáře pokračovat ve stahování a počkat si na solidní zatažení. Tyto dva případy je třeba odlišit.
V letních měsících se stává, že dojde k enormním u nárůstu řas, po deštích se může do nádrže dostat zakalená voda a také hustší kapří obsádka se dokáže postarat o slušné zkalení vody. I když pstruzi mají mimořádně vyvinutý zrak, je jim za této situace málo platný a pak se musí spolehnout na boční čáru, která vnímá vlnění a upozorňuje je na kořist. Pstruh vnímá tyto vibrace na větší vzdálenost a pak použijeme vzor jako Booby nebo Muddler, které vyvolávají podpovrchové vlnění. Za této situace je statické chytání prakticky neúčinné.
Na závěr je třeba říci, že toto není zdaleka výčet všech technik, sloužících k oživování mušek. Největší chybou začátečníků je monotónní nahazování a stahování. Je sice pravda, že při lovu čerstvě vysazených duháků to je také účinné, ale zkušenější ryby už potřebují něco jiného. Měli bychom se snažit dodat našim muškám opravdový život a pokud ryby nereagují, pak bychom měli zkusit něco, co by je mohlo vyburcovat nebo překvapit.