Autor: Milan Janus
Muškaření je můj velký koníček, ke kterému patří i vázání nových vzorů mušek. V zimním období mám dost času na to, abych se zavřel do své mušárny a tam přemýšlel o tom, jak vylepšit svůj arzenál. Jak se objevují nové syntetické či přírodní materiály a nové postupy ve vázání mušek, tak se snažím tyto prvky různě křížit a vypěstovat si vlastní odrůdy. V teplejším období roku je pak zkouším a případně ještě vylepšuji.
Když se k nám před léty dostalo používání marabu či kachního peří z okolí mazové žlázy (CDC), byl to pro nás velký impuls pro jejich další využití. Asi před deseti lety jsem objevil na vnitřní straně běháku bažantí slepice a poblíž řitního otvoru speciální jemné peří, které jsem vyzkoušel na křídla různých mokrých mušek a dnes ho považuji za velmi účinný křidélkový materiál. Říkám mu "živé peří", to pro jeho charakteristický pohyb v proudech, anebo při jemném stahování na stojaté vodě, neboť dodává malé mokré mušce specifický "živý pohyb".
Jednou z modifikací, kde lze toto "živé peří" použít, je tradiční vzor Březnovka, kterému říkám jarní vzor (obr. 1). Vážu ho na háček č. 12, stejně jako další 4 mokré vzory. Začínám se světle zelenou vázací nití, kterou přichytnu štěty z paprsků ocasního pera bažanta. Tělíčko nadabuji ze směsi světle krémové králičí srsti a jemné perleťově zelené spektrafleše, křídlo vytvořím ze zmíněného "živého peří" a pro nožky použiji pár paprsků z hrudního peří koroptve.
Dalším z velmi dobrých vzorů je Živá zkratka (obr. 2), která je modifikací velmi účinné a jednoduché mušky, kterou vytvořil před dvaceti lety předseda našeho muškařského odboru (KK). Ve svém provedení se držím původní předlohy vzoru Zkratka, který používá černou niť, oranžovou vlnu pro koncový tip a paví peří pro vytvoření tílka. Místo výřezu z letek bažantí slepice však vážu křídla z "živého peří" a u nožek se vracím ke kohoutímu peří, jež však nevolím v rezavém, ale světle krémovém odstínu. Tento způsob vázání mokrých křídel pak už tyto mušky zařazuje spíše do kategorie pavoučků (Spider).
Jinou mou modifikací mokré jepice je Nymfa březnovky (obr 3). Vázací niť je světle zelená (Hands), štěty vytvořím z krčního peří kohouta obarveného na ohnivě oranžovou, pro tílko zvolím světle krémovou srst z ondatry, kterou smíchám se zelenou spektrafleší, překroužkuji ho slabým zlatým drátkem a nožky vymodeluji z několika paprsků koroptvího peří.
Mým dalším mokrým vzorem je Otavská nymfa (obr. 4). Začínám s černou nití, dva štěty vytvořím z ohnivě oranžového kohouta, pro tílko použiji paprsek z krocaního pera v místě, kde přechází ze světlého do tmavého odstínu a to tak, že zadní část mušky je krémová a přední tmavá. Před tmavý úsek ještě nadabuji jasně oranžovou srst z ondatry a takto dokončené tílko překroužkuji slabým zlatým drátkem a nožky vymodeluji z koroptvičky.
Stříbrný rozenec olivové jepice (obr. 5) je posledním z mokrých vzorů, se kterým bych vás chtěl seznámit. Je uvázán na háčku Kamasan B - 160 ve velikosti 14. Štěty tvoří 2 paprsky ohnivě oranžového kohouta, zadní část tílka je ze světle olivové ondatry, přední část z tmavé ondatří srsti, vše je vyčesáno do ztracena. Hlavičku tvoří stříbrný korálek o průměru 1,5 mm (Hands). Tato muška je velmi účinná v mělkých a čistých vodách a vodí se buď jako mokrá muška, anebo lehká nymfa chytaná proti vodě.
Vedle mokrých mušek a drobných nymf experimentuji také se suchými vzory. Před několika lety jsem zjistil, že i bažant má u mazové žlázy 5 - 6 tukových pírek. U bažantí slepice jsou tato pírka kropenatá, u kohouta tmavě rezavá. To mě přivedlo k nápadu, využít je pro vázání mušek. Vzhledem k tomu, že mi není známo nic o tom, že by se někdo z vazačů či muškařů o tomto peří zmiňoval, dovoluji si navrhnout pro něj zkratku CDPh.
Toto bažantí tukové peří jsem vyzkoušel na původním vzoru Red Palmer a mohu říci, že se mi osvědčilo. Pro vázání této broučkové mušky jsem použil háček č. 16, vázací niť je olivová, tip z červené vlny a kropenaté tělíčko CDPh ze slepice (obr. 6). Jinou modifikací je brouček vytvořený na čtrnáctce háčku a za použití CDPh z kohouta (obr. 7). Jedná se o těžko potopitelné mušky, které plavou podobně jako kachní CDC vzory. I tyto mušky se mohou čas od času jemně přimastit.
Na závěr svého příspěvku bych vás chtěl seznámit s jednou modifikací Olivové jepice (obr. 8), na kterou se mi podařilo v minulém roce při I. lize ulovit během 3 hodin 86 lipanů. Autorem tohoto vzoru je Slavoj Svoboda a snad mi odpustí jeho zveřejnění. Jedná se o beznožičkový (no hackle) vzor olivky, u něhož je tílko zanořené do povrchové blanky vody a nosnou funkci zde vykonávají pouze ocasní štěty a křidélka, která se vážou do poněkud rozevřenějšího tvaru písmena V.
Základ tvoří velmi lehký bezprotihrotový háček (15), vázací niť je olivová, pro štěty se používá svazek paprsků z přírodního CDC. Krátké tílko je z olivově obarvené srsti ondatry, která se váže do dabovací smyčky, čímž vznikne plno krátkých tělových panožek. Na křídla se použijí dva svazečky tmavšího CDC peří, které se upraví do rozevřeného tvaru V a skloní se poněkud dopředu. Nakonec se vytvoří malá hlavička z olivové vázací nitě.
Doufám, že se mi podařilo zaujmout laskavé čtenáře některými novinkami, které tak budou moci případně ověřit v praxi. Chtěl bych je proto požádat, aby si užívali těchto mušek s mírou, tedy aby zbytečně nezabíjeli ryby, které nutně nepotřebují. Jinak by brzy nebylo u nás co chytat a i ty nejlepší mušky by nám byly málo platné. Pak by se totiž náš sport mohl přeměnit jen na mokrý casting a soutěže ve vázání mušek.