Autor: Karel Křivanec
Česká nymfa je dnes pojem, který zná celý muškařský svět. Sám tento termín má ve své podstatě dvě podoby. Jednak jsou to celkem štíhlé, zatížené nymfy na gammarových háčcích se zahnutým ramínkem a dále specifická nymfovací technika, kdy jsou tyto mušky vedeny nakrátko pod prutem, prakticky s vyřazením vlastní muškařské šňůry, která se zde stává téměř nepotřebnou. Tímto způsobem však lze vodit mnohem širší paletu zatížených mušek a hlavně nejrůznějších nymf.
Měl jsem to štěstí, že jsem mohl zblízka pozorovat celý vývoj těchto nymf a této specifické chytací techniky a musím konstatovat, že před deseti lety to bylo jen pár základních vzorů, které byly přísně tajné, ale přesto se postupně šířily mezi našimi závodníky a z tohoto okruhu dál mezi širší rybářskou obec. A musím se přiznat, že nikdo z nás tehdy netušil, do jakého bohatství u nás rozkvete tento český kvítek. Odhadují, že dnes existují desítky nových a originálních vzorů českých nymf a jejich počet určitě i nadále poroste.
První velký úspěch zaznamenala krátká nymfovací technika už na mistrovství světa v Belgii v roce 1986, kde přinesla Slávkovi Svobodovi zlatou medaili mistra světa, i když jeho vítěznou muškou tehdy ještě bylo zaječí ouško ve velikostech 10 - 12 ( Hare's Ear Nymph ). Česká nymfa, jako globální vzor mušky, pak prvně prorazila až na mistrovství světa 1990 ve Walesu, kde přinesla našemu družstvu titul světových šampionů. Pomohla nám k zisku dalšího titulu v roce 1994 v Norsku a znovu v roce 1996 v Českém Krumlově, kde byla tato chytací technika prvně vysvětlena Angličanům a ti už se pak postarali o detailní zveřejnění celé řady "českých" tajemství.
Dnes, když vznikají různé výpravné muškařské knížky a na denní světlo vyplouvají další a další nové vzory českých nymf, by bylo třeba objasnit blíže vznik a původ celé této samostatné muškařské školy, protože téměř nikdo neví, kde se tu najednou vzala. O nymfování proti vodě s lehkou nymfou sice referoval už na I. celostátním muškařském semináři v Č. Budějovicích v roce 1986 současný trenér naší reprezentace Jiří Klíma, ale původ toho všeho je poněkud jiný.
Vše začalo v roce 1984 na polském Dunajci, kde se konalo muškařské utkání mezi týmy Polska (A, B), NDR a družstvem Československa. Poláci tehdy chytali touto krátkou technikou a důvod toho byl překvapivě prostý. Většina z nich totiž neměla muškařskou šňůru a tento nedostatek Poláci nahradili silným vlascem o průměru kolem 0,5 mm, na který přivázali nástavec. Pan Jelenski tehdy ukázal našim závodníkům dva základní vzory, vycházející z napodobenin larev chrostíků. Hydropsyche měla tělíčko ze zaječí srsti a Rhyacophyla měla zelené tílko a zelený koneček. Hřbítky byly u obou vzorů vázány z paprsků pavího peří. Háčky se používaly rovné, případně mírně ohnuté. V roce 1985 na MS na polském Sanu už naši chytali tímto způsobem a skončili druzí za domácím Poláky.
V roce 1986 byl Slavoj Svoboda v Belgii jako závodník na MS klubů v plavané v Liege, kde si koupil muškařský prut Daiwa (275cm) AFTMA 6 a s tímto novým nářadím a krátkou nymfou vyhrál v letě titul mistra Československa v Loučovicích. Dodnes ho vidím jak chytá vedle mne touto nezvyklou technikou. Jako hřbítkového materiálu tehdy používal štěpařské lýko. A pak o pár týdnů pozdějí získal onen slavný titul na řece Ourth v Belgii. Tehdy Slávek vázal tílka svých vzorů z molitanu, který získával z mycí houby pro motoristy, jeho nevýhodou však byla krátká životnost. Dalším jeho osvědčeným vzorem byl Mrkváč, kterého si přivezl z Oravy a k jehož vázání používal chemlon a proužky z červené pláštěnky, vše bylo překroužkováno koňskou žíní. Na tuto nymfu už chytali naši na Sanu.
V tomto období bylo tajemství krátké nymfy záležitostí několika nejlepších jihomoravských závodníků( Svoboda,Klíma, Malásek), kteří vyhráli v Loučovicích i soutěž družstev. Jejich tajemství krátké nymfy se však dostalo do zorného pole jihočeských závodníků, mezi nimiž začal jako první experimentovat Milan Janus na závodech užšího výběru na Jihlávce v roce 1987. O rok později už strakonické družstvo Janus, Ančička, Seknička slavila s touto technikou úspěch při I. lize na Malši. V té době se kladl velký důraz na vylepšování hřbítků, které se začaly vázat ze slupek od buřtů a salámů, později z kůže úhoře či sumce. Tyto první strakonické nymfy byly zavalité, přezdívalo se jim Bobeš a v dnešní terminologii by patřily do kategorie označované v anglické literatuře pojmem Bugs.
Zásadní úpravu do své současné podoby přineslo zavedení velmi tenkých olověných drátků, které vedlo k značnému zeštíhlení těchto nymf, které se začaly vázat na gammarové háčky Admiral. Tato nová technologie byla uplatněna závodníky z Rožnova pod Radhoštěm (Karafiát, Macháček, Bartoň), kteří ve své době s těmito vzory slavily velké úspěchy. Dalším vylepšením bylo zavedení tenké gumy na hřbítky nymf, jejichž výhodou byla trvanlivost, průsvitnost a lehká barvitelnost.Nejdříve se používaly gumové proužky, nastříhané z chirurgických rukavic, později pak už přímo připravené gumové proužky v různých barvách(Šiman, Klíma). Další inovací byly speciální hřbítkové plastikové folie, ať již s nejrůznějšími potisky( Klíma) , anebo s výraznými či lesklými potisky (Karafiát, Macháček).
Vedle zaječí srsti se pro tělíčka těchto nymf začala uplatňovat srst králičí, která se používá v desítkách barevných odstínů. Zavedením tulení srsti došlo k dalšímu inovačnímu pokroku, který přinesl i experimentování s různými druhy tělního pokryvu našich i cizokrajných kožešinových zvířat. Původně monotónně zbarvena tělíčka se začala oživovat například červenými skvrnami. Jedním z prvních, kdo se pustil touto cestou, byl strakonický závodník Lukáš Pazderník, ale do opravdové dokonalosti v používání i těch nejbláznivějších barev přivedl tyto nymfy náchodský Pavel Macháň a také Tomáš Starýchfojtů, kteří do těchto nymf zakonponovali celou řadu nových a netradičních materiálů.
Výjezdy našich závodníků do ciziny a poznávání nových materiálů vedlo často k dalším inovacím. Vedle toho se však začala uplatňovat tvůrčí fantazie dalších vazačů, kteří neměli žádný vztah k závodnímu muškaření a proto jsem se o nich nemohl zmínit. Jedním z takovýchto novátorů je například pan Bulíček, jehož některé vzory pro Ohři jsou velmi originální. Svou vlastní imitativní cestou jde i další náchodský závodník Olda Dvořák a je velmi zajímavé, že je velmi odlišná od atraktorových nymf Pavla Macháně.
Značná vylepšení těchto mušek si vyžádalo i inovaci v používaných gammarových háčcích. Nyní se často žádají chemicky ostřené háčky od firmy Hayabusha, anebo od firem Tiemco či VMC. Závodními pravidly předepsané háčky bez protihrotů daly podmět i pro domácí výrobce, mezi nimiž jsou vysoce ceněny háčky od pana Skalky nebo Knápka. Hitem poslední doby se začínají stávat háčky s nalisovanou olověnou zátěží, které má již několik let patentované firma Klíma. Jejich předností je, vedle extremního zatížení, i možnost uvázat plošší tvar nymfy, která se dá se po dokončení stisknout a rozmáčnout do tvaru blešivce.
Svůj vývoj prodělal i nástavec pro tuto nymfovací techniku. Na počátku se vázal jako ujímaný, když se sestavoval z několika částí od průměru vlasce 0.40 mm, přes 0.30mm, 0.20 mm, 0.16mm, případně 0.14 mm. Většinou se ale končilo na průměru 0.18 mm a chytalo se zpravidla se dvěma nymfami. Takto ujímaný nástavec se však špatně potápěl a postupně se přecházelo na jeho zeslabování až byl učiněn nový objev, kterým byl nástavec z jednoho průměru vlasce, který byl navíc dále zeslabován až na současné průměry 0.10 - 0.08 mm. Samozřejmě, že tyto úpravy umožnily zcela nové pruty, bez nichž by to nebylo možné. Také počet nymf se dnes stabilizoval zpravidla na třech.
České nymfy jsou dnes již opravdovým pojmem a v předních anglických muškařských časopisech jsou o nich stále nejrůznější zmínky, i když v poslední době od nich začíná mizet onen přívlastek České. To by znamenalo, že už nejsou něčím specificky českým, ale stávají se majetkem světové muškařské rodiny. Nemyslím si však, že by se jejich vývoj už zastavil, ale naopak bych řekl, že budeme svědky jejich dalších vylepšení a nových překvapení, o kterých dnes třeba ještě nemáme ani tušení.