-= tisk =-

BOOBY

Autor: Karel Křivanec

Booby je jednoduchá lura, jejímž základem je peří marabu a dvě plastazotové kuličky na hlavě této bizardně vypadající mušky. Je to jeden z nejúspěšnějších vzorů posledních let a to nejen při chytání u dna, ale i pod hladinou. Jedná se o obecný vzor, který může být rozveden do velkého množství nejrůznějších variant a barevných kombinací. Jeho opakem je vzor Nobler, který využívá zátěže pod hlavičkou ke stahování umělé nástrahy ke dnu, zatímco u Booby účinkují plastazotové kuličky jako nadnášející prvek, když byla muška nejprve stažena ke dnu rychle potápivou šňůrou.

Aby tento vzor pracoval co nejlépe, musíme použít muškařskou šňůru o vysoké hustotě. Klasický styl chytání s booby vychází z toho, že necháme šňůru spadnout až na dno a s oživováním začínáme až tehdy, když jsme si jisti, že muškařská šňůra už opravdu leží na dně. Použijeme buď velmi krátký nástavec 50 - 80 cm a jednu mušku, nebo můžeme použít i dvě mušky na delším nástavci a asi 15 cm před ně namáčkneme na nástavec větší brok (pokud je to dovoleno), který zajistíme proti posouvání vymezovacím uzlíkem.

Při házení s více booby vznikají problémy s nakrucováním nástavce, takže musíme po každém stažení šňůry kontrolovat jeho zkroucení, jinak by došlo během krátké chvíle k jeho úplnému zamotání a zničení. Tomu se může zabránit použitím silnějšího fluorkarbonového vlákna. V zimě, když ryby stojí netečně u dna, může být naopak nástavec zkrácen až na pouhých 15 cm. Šňůra se stahuje delším zatažením, nebo sérií krátkých škubnutí, po nichž se pár vteřin čeká, aby měla muška možnost stoupat vzhůru. Pokud by došlo k opotřebení této schopnost stoupat, pak musíme mušku neprodleně vyměnit za novou. Pro chytání u dna a nad travinami není lepší nástrahy než je booby.

Záběry na tyto mušky bývají zpravidla poctivé, takže zásek zatažením za šňůru ani není třeba příliš často použít. Spíše se bude jednat o podržení šňůry a zvednutí špičky prutu. Občas se setkáme se sérií průzkumných ťuknutí, na která by se nemělo reagovat dříve, než ryba opravdu zabere. Pstruh totiž bere často do úst jen zadní vlající část mušky, aby ji nejdříve prozkoumal. V těchto případech držíme prut špičkou nahoru a postupně jí zvedáme, což povede k tomu, že se ryba sama pověsí. Pstruzi často tuto nástrahu pohltí až hluboko do jícnu a proto bychom měli v tomto případě volit háčky bez protihrotu. Důvodem k tomuto hltavému chování je patrně sama velikost nástrahy, kterou nemůže ryby zavřít do úst, takže jí raději přímo spolkne.

Booby jsou velmi úspěšné i pro chytání ve středních vrstvách vody a též přímo pod hladinou, základem je však rychle tažená potápivá šňůra. S úspěchem se můžeme u této mušky setkat i tehdy, když booby použijeme na plovoucí šňůře jen jako indikátor záběru na horním přívěsu, pod který umístíme na nástavci dvě zatížené nymfičky a necháme ji staticky pohupovat se na hladině. I takto bývá brána pstruhy jako zajímavá potrava. Ve všech uvedených případech ale musíme vycházet z delšího nástavce, nejlépe asi 3,5 metru dlouhého.

Jinou taktikou lovu je chytání se třemi booby na dlouhém nástavci. Méně nápadný oranžový vzor umístíme jako horní přívěs jen asi 15 cm od konce superpotápivé šňůry. Touto muškou pak chytáme neaktivní ryby kolem dna. Doprostřed nástavce (asi 90 - 120 cm od horního přívěsu) umístíme černý vzor boody s křídlem, který by mohl napodobovat pijavku. Spodní část nástavce plave v této sestavě nejvýše a její délka bývá 150 - 180 cm. Zde nasadíme bílou booby s fluorescentním modrozeleným tílkem, napodobující malou rybku. V letních vedrech, když se ryby nacházejí velmi hluboko, je můžeme lovit z lodě tak, že jednu nebo dvě booby necháme na superpotápivé šňůře vyklesat pod loď a pak je rychlým tahem vyzvedáváme ke hladině. Ve vlnách je vhodné vodit tyto mušky velmi rychlým stahováním abychom je udrželi ve stabilní hloubce vody.

Při chytání s booby pod hladinou je nejlepší pomalu potápivá intermediální šňůra. Pak je dobré házet na ukazující se ryby, ale i na různé podpovrchové víry. Pstruh se objeví za nástrahou jako šípovitá vlna a pak je třeba jen pokračovat v tahu a počkat si na záběr. Někdy je dobré na zvlněné hladině použít i plovoucí šňůru. Chytat můžeme s intermediální šňůrou, koncovou booby a dvěma různými vzory na téma Diawl Bach a pak stahujeme šňůru pomalými osmičkami.

Často se chybuje v tom, že se tyto mušky váží na příliš velkých háčcích. Obyčejně stačí háčky č. 10 s normální délkou ramínka a kuličky o průměru 3 - 4 mm. Použitím lehčích typů háčků zlepšíme stoupací schopnosti této mušky. Peří marabu může tvořit ocásek, ale při pomalém vedení lépe pracuje, když ho použijeme na křídlo, čímž se také eliminuje již zmíněné oťukávání mušky. Zkušené ryby se zlákají spíše na menší vzory, které je možno vázat ještě i na háček ve velikosti č. 14, ovšem s menšími kuličkami. Toto zmenšení očí se doporučuje i při rybolovu z driftující lodě.

Autorem tohoto skupinového vzoru je Angličan Gordon Fraser, který vymyslel i klasický břehový způsob lovu s Booby Nymph. Muška byla vyzkoušena kolem roku 1985 na nádržích Eyebrook a Broadwater. I přes počáteční úspěchy, které byly publikovány v muškařských časopisech, se příliš neujala. Zlom nastal v roce 1987, když s ní vyhrál Brian Leadbetter European Open na nádrži Bewl. Poprvé jsem jí viděl při MS v Kanadě (1993), když jí zkoušel náš závodník Jarda Karafiát, ale neujala se, neb jsme nevěděli, jak s ní lovit. Toto tajemství mi prozradil až Belgičan Paul Vekemans v zimě a my jsme jí pak s velkým úspěchem použili při prvním kole Grand Slamu v Lucembursku (1994). Také vloni na jezerech v Anglii jsme s ní měli velmi dobré zkušenosti a při Anglickém finále na Bewl Water byly plůdkové booby naší hlavní zbraní.

A ještě jedna velmi těžká kontrolní otázka na závěr. Ví někdo z čtenářů PM, kdo to je Brian Leadbetter. Můžete uvést alespoň dva největší úspěchy jeho sportovní kariéry?

-= tisk =-