Autor: Karel Křivanec
Pheasant Tail Nymph (PTN) se česky překládá jen jako bažantí ocas, neboť jeho suchá verze je mnohem méně známá, než tato nymfa nymf. I u ní, naštěstí, známe jejího autora. Byl jím Frank Sawyer, který byl od svých 22 let (1928) rybářským správcem a porybným na řece Avon v hrabství Wiltshire. PTN vytvořil na sklonku svého bohatého života, během něhož se stal legendou říčního nymfování. Známá je jeho kniha: " Nymph and the Trout", prvně publikovaná v roce 1958. Tento vzor používal jako všeobecnou napodobeninu olivových, ocelových a hnědých nymf jepic. Postupem doby se ukázalo, že tyto mušky fungují prakticky všude a dnes se používají ve velkém měřítku jako superklasika na nejrůznějších stojatých vodách a to jak na duháky, tak i na divoké pstruhy ob.
Všeobecně se při zmínce o PTN myslí na červenohnědé nymfy, protože takový byl i originál. Dnes však existuje na toto téma mnoho variant a to jak v přírodních, tak i v divoce veselých barvách. Nejčastějšími barevnými mutacemi, pro jejichž vázání se užívají barvená ocasní pera z bažanta, jsou tmavě hnědá, tmavě zlatoolivová, skořicová, světle béžová a krémová, z divokých tónů pak oranžová, červená a zelená. Mým oblíbeným vzorem je černá mutace, vázaná z peří havrana a s rudou hrudí.
Je to jeden z nejlehčích vzorů, jehož vázání zvládne i začátečník. Váže se jako nezatížená, nebo zatížená nymfa. Tenký olověný drátek se obtočí jenom kolem přední části budoucí mušky, v místech thoraxu. Zatížená muška musí klesat "na hlavu". Počet štětů na konci těla není rozhodující, většinou se doporučuje jich tam dát více než tři. Originální Sawyerův zor neměl hlavičkové nožky, které se dnes většinou u této nymfy přidávají, zvláště pro lov pod hladinou s velmi pomalým vedením mušek.
O PTN je možno říci, že to je něco blíže nespecifického, co vypadá přibližně jako mnoho živých forem, s nimiž se dá lovit ve všech hloubkách vody. Za normálních podmínek chytáme s PTN na plovoucí nebo pomalé intermediální šňůře. Většinou se používá nástavec o délce kolem 5 - 5,5m. Koncová nymfa má být větší, nejlépe ve velikosti 10 nebo 8. Prostřední přívěs se dělá ve vzdálenosti 120 cm od konce a mušky jsou ve velikosti 12 nebo 10 a vrchní přívěs pak umístíme opět 120 cm od prostředního a nymfy volíme ve velikosti 14 nebo 12. Toto rozmístění mušek je z důvodu správného vyvážení celého nástavce.
V mírných vlnkách pouze nahazujeme a necháváme nymfy volně driftovat po větru, podmračené počasí je pro tento lov nejlepší. Pokládání šňůry a nástavce by mělo být co nejjemnější a vodění šňůry nad hladinou co nejkratší a to i za cenu, že tím zkrátíme délku hodu. Neopakujeme dvakrát po sobě nahození do stejného místa. Úspěšnost lovu spočívá v systematickém prochytávání vodního povrchu a neustálém měnění úhlu a délky hodu. Nymfy jen nahodíme a držíme je v kontaktu, případně je pomalu táhneme osmičkovým stahem. To je vše, co musíme dělat a pak je největší šance na úlovek.
V extrémních podmínkách, za velké zimy či horkého slunce, je třeba jít s těmito nymfami hlouběji. Pak použijeme zatížené vzory a prodloužíme nástavec, nebo nasadíme potápivou šňůru. Taktika je stejná, pomalé a systematické prohledávání vody. Můžete si být jisti, že 95 % pstruhů bude na tuto mušku reagovat, pokud se dostane do jeho blízkosti. Je však třeba se velmi koncentrovat, chytat pomalu až velmi pomalu a mít cit pro záběry, což je základní předpoklad pro úspěšné nymfové chytání.