Autor: Jan Čížek
K tomuto způsobu lovu mě přivedla příhoda, která se stala asi před pěti lety při zahájení 16. dubna na tekoucí vodě. Můj kamarád Aleš z Plzně chytal na třpytku a po ulovení asi 30 ryb na mě najednou volá: "Pojď se podívat to jsi ještě neviděl!" Doskákal jsem tedy k němu a vidím jak má v ruce potočáka asi 30 cm velikého a pak jsem to spatřil. Kdyby mí to někdo vyprávěl, asi bych tomu moc nevěřil, ale viděl jsem to na vlastní oči. Pstruh měl břicho nacpané k prasknutí tak, že mu z huby ještě koukala noha od žáby. Rybu jsme si ponechali a při kuchání jsme našli tu žábu a tři střevle a to ještě vzal dvojku rotačku.
Asi po měsíci jsem si na tuto příhodu vzpomněl a jelikož posledních 17 let už pouze muškařím, tak jsem se pokusil vymyslet nějakou napodobeninu žáby. Sedl jsem si tedy ke svěráčku a začal jsem přemýšlet jak a z čeho. Koumám, koumám, ale nevím si rady a jak tak vidím srst ze srnce ležící na stole, náhle přišel jiný nápad. Což takhle zkusit myš. Jaký je v tom rozdíl? Myš přece taky občas plave ve vodě při břehu.
Začal jsem tedy s vázáním. Tělo jsem zhotovil ze srnčí srsti sestříhané do jakéhosi kužele a přidal jsem mu ocas z proužku králičí kůže o šířce asi 3 mm. Měl jsem něco, co se alespoň trochu podobalo myši. Když si dnes zpětně promítnu tento první prototyp, tak se divím, že mi to vůbec ryby braly. Většina z vás zná jistě ten pocit, když máte něco nového a nemůžete se dostat celý týden k vodě. Konečně tu byla sobota a já jsem ráno vyrazil na ryby na své oblíbené místo, kam chodím zkoušet nové mušky. Navštěvuji ho hodně často, aby byly ryby co nejvíce ochytané a popíchané, zkrátka abych zkoušel nové mušky v těch nejhorších podmínkách.
Vybalil jsem z auta pětkový prut a postavil si ujímaný nástavec asi 2,5 metru dlouhý, s koncovou sílou vlasce o průměru 0,14 mm. Ještě jsem udělal pár planých mezišvihů na louce u břehu, to abych zjistil jestli to půjde uházet a už stojím na břehu proti malé skalce, pod kterou je vetší tůň asi 1,5 metru hluboká. První hod směroval k druhému břehu, ale přehnal jsem to s jeho délkou a myš dopadla na skalku, od které se odrazila a spadla na vodu. Začal jsem tedy plynule stahovat svou myš přes proud a sledoval jsem jak brázdí vodu. "Jako živá", říkám si pro sebe potichu.
Když byla myš asi 2 metry od břehu, tak se najednou udělal vír a já jen nevěřícně koukal na to divadlo na hladině, že jsem úplně zapomněl zaseknout. Probrala mě až rána do špičky prutu a tak jsem přisekl, ale bylo to moc pozdě. Povídám si: "To byla asi náhoda". Popošel jsem tedy o kousek po proudu a opět nahodil na druhý břeh tak, že myš dopadla na písčitý břeh a já jí začal stahovat. Myš díky tomu, že měla hrot háčku schovaný v srnčí srsti, tak po písku jakoby poskakovala a zadrhávala, pak dosedla na hladinu a začala plynule odjíždět od břehu. Urazila sotva půl metru a opět závar, ale to jsem již přisekl. Vzhledem k velikosti nástrahy jsem očekával většího pstruha a k mému úžasu byl na prutu potočák, který měl jen tak tak míru. To se ten den opakovalo ještě mnohokrát a mně bylo jasné, že mám další dobrou mušku, dá-li se vůbec myš takto nazvat.
Od té doby jsem na myš nachytal spoustu ryb a zjistil jsem, že i když udělám napodobeninu větší, tak mi ji stejně berou i menší ryby, tomu se bohužel asi zabránit nedá. Zároveň jsem ale také chytal i větší ryby a nějakou tu trofejní jsem už na prutu taky měl, ale znáte to: buďto kořeny, nebo větve apod. Velice dobrý je lov večer nad jezy, nebo tam, kde voda jen pomalu teče. To nahodím do tmy, dám špičku prutu kolmo k nebi a za pomalého a plynulého stahování sledují oblouk šňůry, který se vytvoří nad vodou. Stahují takovou rychlostí, aby se mi tvar oblouku nad vodou neměnil a zůstával stejný. Zasekávám až když se začne šňůra zvedat z vody. Zásadně nereaguji na šplouchání někde "na vodě"!
Brzy ráno lovím v mělčinách mezi kameny, kam ryby vyjíždějí ze svých stanovišť lovit a to tak, že nahazuji myš mezi tyto kameny a stahuji ji i přes ně tak, že to vypadá, jakoby myš přebíhala přes kámen. Problém jsem měl v tom, že se najednou začala voda mezi kameny pohybovat a viděl jsem tam i hřbet pstruha jak myš honí. Většinou jsem zasekl do prázdna, než jsem si uvědomil, že pstruh ještě nemá myš v tlamce. Dnes už vím, že ať se děje na vodě cokoliv, tak musím počkat až na zatažení za šňůru.
Přes den nahazuji mušku zásadně na druhý břeh a táhnu ji alespoň kousek po břehu, jak dosedne na vodu tak ji plynule stahují a nechám ji odjíždět od břehu. Pstruh, který stojí většinou na hraně proudu a tišiny, má v tomto místě pocit bezpečí, ale má břeh pod neustálou kontrolou a k záběru dochází většinou již u břehu. Jen se nesmí šňůra položit přes rybu, protože ji okamžitě vyplaší. Když dokážete vytipovat stanoviště pstruha kde přesně stojí, tak mu tuto mušku můžete hodit na hlavu. Záběr bývá okamžitý, hned po prvním zatažení. Také jsem vyzkoušel myš navonět speciální esencí na dravé ryby, to ve snaze docílit toho, aby pstruh podržel nástrahu v tlamce déle, ale nezjistil jsem žádné zázračné výsledky. I tak bych vám chtěl tuto mušku vřele doporučit a popřát vám s ní pěkné chvíle u vody.