Autor: Karel Křivanec
Letošní jaro bylo pro rybářskou veřejnost a hlavně pro funkcionáře a rybářské stráže velmi náročné. Mnohokrát museli vysvětlovat za pochodu se měnící výklad nové vyhlášky, jejíž některé části byly jen těžko vysvětlitelné. Po 16. červnu již sice většina problémů vychladla a zvenku to vypadalo asi tak, že všechny starosti nám nadělilo nadřízené ministerstvo. Srpnové číslo časopisu Rybářství však přináší na straně 50 pohled z druhé strany.
Pracovník ministerstva Dr. Poupě, který je uznávaným odborníkem ve výkladu rybářského práva, zde uvádí jednoduchý návod, jak jsme to měli udělat, abychom se vyhnuli všem obtížím. Jím uváděný postup mne sice po zveřejnění vyhlášky také hned napadl, ale když už jsem teď mimo hlavní dění, nechtěl jsem se do toho všeho míchat a byl jsem moc rád, že jsem se tam "nahoře" už nemusel s nikým hádat, protože tato bitva by byla stejně prohraná.
Jako skoro v celé naší společnosti, tak i v rybářském svazu jsou nejchytřejší právníci, jejichž stanovisko je skoro vždy svaté. Kdysi uznávaný selský rozum jim prostě smrdí a oni se drží jen litery zákona. Někdy je to velmi užitečné, když dokáží zblbnout naše soupeře, ale pokud takto působí i do vlastních řad, pak z toho může vzejít i takový názor, že zákon a vyhláška ruší vše co v ní není.
Takto se třeba zrušil řadu let trvající režim "Chyť a pusť",nebo muškařské úseky, jako se to stalo u nás na Vltavě pod Lipnem. Ne, že by je naši rybáři nechtěli respektovat, ale přijedou třeba Pražáci a v muškařském úseku s režimem "No kill" vesele třpytkují a berou vše, protože můžou! A na žádné domluvy nereagují a mávají v ruce s tenkou knížečkou s datem 7. května. A podobných případů bude jistě jinde také hodně.
Vzpomínám si, že stejní lidé, kteří prosazovali zvolený postup, ještě vloni nelibě nesli řadu našich lokálních odchylek a zuby nehty se doma drželi čtyřicet let starých předpisů, které pro ně byly tabu. Najednou ale bylo vše jinak a vše se smělo a já nechápal proč? Vždyť všechny tyto odchylky byly uvedeny v Popisech revírů, které každý obdržel s povolenkou. Našemu nejlepšímu rybářskému hajnému, který se těchto popisů držel, dnes dokonce hrozí odvolání z funkce a případnému kritikovi takových praktik možná též.
Rozhodně bychom neměli ustupovat od našich tradic a nabytých zkušeností z hospodaření na svěřených revírech. Nebo snad nechceme slyšet mínění našich členů, že míra kapra 35 cm je pro jižní Čechy směšná? Zvláště za situace, kdy jsme se chystali jí zvýšit z patnáct let platných osmatřiceti na čtyřicet? Neměli bychom ani ustupovat od takového osvědčeného termínů jakým je Rybářský řád, protože ony "Bližší podmínky" jsou výrazem zcela impotentním a nic neříkajícím.
Myslím, že bychom se měli ze vzniklé situace poučit a příště nestahovat tak rychle kalhoty, protože na novele vyhlášky se už prý zase pilně pracuje. Měli bychom se také vyrovnat s tím, že uživatelům revírů udělil zákon obrovské kompetence, jak upozorňuje dr. Poupě a neměli bychom se bát jít s přitvrzením ochrany ryb i nad rámec vyhlášky. A také bychom si měli dokázat odpovědět na tu malou otázku, která je v nadpisu tohoto krátkého zamyšlení. Anebo to bude to naše oblíbené: Není viníků...?