Autor: Karel Křivanec
Není jistě žádným tajemstvím, že Vyhláška č. 197/2004 Sb., která doplňuje dlouho očekávanou novelu Zákona o rybářství č. 99/2004 se nepovedla. Skoro to vypadá, jako forma odvety za to, že sportovní rybáři uhájili své pozice ve všech klíčových otázkách nového zákona. Kdyby chtěl někdo vyjmenovat všechny zjevné i skryté vady a nedostatky uvedené vyhlášky, byl by to seznam jistě hodně dlouhý. Já bych se tu chtěl zmínit jen o jedné malé části, které se týká přílohy č. 7, tedy výkladu technik lovu, respektive jen dvou odstavců o muškaření.
Autoři této přílohy možná někdy něco o muškaření přečetli a snad byli párkrát u vody s muškařskou výbavou, ale ve stresu při tvorbě celé vyhlášky na to nejspíš pozapomněli. Jinak si nemohu vysvětlit tu koncentraci omylů, umístěných černé na bílém v obou krátkých odstavečcích. Ale pojďme se na problém podívat pěkně po pořádku.
Muškaření a lov na umělou mušku jsou rovnocenné české termíny pro chytání s klasickým muškařským vybavením a na Moravě se používá ještě termín muškování. Hlavní odlišností tohoto sportu je muškařská šňůra, která nám slouží k nahazování umělých mušek do vody. Asi před dvaceti lety se u nás objevilo chytání s kulovým plovátkem a bavorským dřívkem, tedy bez muškařské šňůry a s použitím smekacího navijáku a pro tento způsob se začalo používat spojení "lov na mušku".
V osmdesátých letech byla tato změna reflektována v dodatcích rybářských řádů, kde se v definicích rybolovných metod objevil termín "lov umělou muškou", který zahrnoval jak klasické muškaření, tak i lov na mušku a přitom od sebe obě metody správně odlišoval. Tento lov umělou muškou ve smyslu rybářského řádu vydržel s menšími obměnami až do letošního roku a dostal se i do nové vyhlášky. Byla však k němu připojena i definice umělé mušky, ve které je ta kardinální chyba, že se nepočítá s existencí velké skupiny tzv. fantastických umělých mušek, které by se tak dostávaly zcela nepochopitelně do ilegality.
Korunu všemu však nasazuje bod č. 6, který hovoří o muškaření, které lze použít jen na mimopstruhových revírech. Autor zde sice správně vyřadil z metod lov na třepanou a chtěl asi popsat "lov na mušku", ale proč zvolil dávno vžitý termín muškaření, to je velká záhada a pro mne osobně je to něco jako svatokrádež. Vždyť za nástrahy lze použít i živý nebo mrtvý hmyz! Jako kdyby nestačilo, že se takto může lovit na plavanou či na položenou a když už to vypadá jako tyto dvě metody, pak nechápu, proč by rybář nemohl chytat na dva pruty a opřít si je třeba do vidličky. Ostatně dnes existuje i řada umělých mušek, s kterými by se takto mohlo na mimopstruhových vodách lovit.
Chybovat je lidské a přiznat chybu patří k základům jednání slušného člověka. Proto se domnívám, že tato nepodařená vyhláška bude muset být novelizována. Nedovedu si představit, že bychom tyto dva dosud platné odstavečky přeložili do angličtiny a prezentovali je našim přátelům z Evropy. Jsem si stoprocentně jist, že by vůbec nechápali o co jde a my bychom se museli stydět až do morku kosti. Pro toho, kdo bude na opravě vyhlášky pracovat, bych si dovolil předložit svůj návrh na jednoduché definice obou základních pojmů, které by měly být od sebe konečně odděleny i v moderních rybářských předpisech.
Je prováděn jen s jedním prutem, který musí být držen v ruce. Umělé mušky se do vody nahazují s pomocí muškařské šňůry, opatřené nástavcem z vlasce, na kterém mohou být umístěny 1 – 3 umělé mušky, navázané pouze na jednoháčcích. Tyto mušky mohou buď napodobovat suchozemské či vodní živočichy a jejich vývojová stádia, nebo mohou být použity i tzv. fantastické umělé mušky, vyrobené z libovolných materiálů. Kombinace umělé mušky s pohyblivým kovovým prvkem se považuje za třpytku.
Tento způsob lovu lze použít jen mimopstruhových revírech a lze při něm použít nanejvíc dvě libovolné umělé mušky, které se nahazují s pomocí splávku či zátěže. Pokud je muška vybavena dvojháčkem či trojháčkem, lze použít jen jednu nástrahu. Kombinace umělé mušky s pohyblivým kovovým prvkem se považuje za třpytku.